Vánoce jsou svátky míru a klidu. To slyšíme každý rok. Méně už je známý fakt, že oblast, díky které slavíme Vánoce, je místem, kde nebyl klid nikdy. Vánoce slavíme jako symbol narození Ježíše Krista a díky vánočním legendám asi není nikdo, kdo by neslyšel o Betlémě, kde se měl údajně Ježíš narodit i o Jeruzalémě, kde byl ukřižován a dán do hrobu. Jak Betlém, tak Jeruzalém, to je bývalé Izraelské království, oblast, která byla již před třemi tisíci lety zmítaná nesčetně válkami. Ani období Ježíšova narození před dvěma tisíci let nebylo nijak klidné a k nejhoršímu se schylovalo krátce po jeho smrti. Je proto poměrně dost logické, že nejkrvavější herní hitovka letošních Vánoc se odehrává právě v této tradičně velmi žhavé oblasti.
V září roku 69 Římská říše šedesát let po Ježíšově narození vrhla své legie proti Jeruzalému a rozdrtila židovský stát. Protože ani římská armáda nebyla schopna 
zvládnout neustálá povstání v této oblasti, sáhl císař Vespasianus k bezprecedentnímu kroku. Nechal veškeré obyvatelstvo Judeje rozvést po zbytku říše a domovinu Ježíšovu tak osídlily postupně různé národy, v 7. století pak celá oblast padla do rukou Arabů.
Po Ježíšovi však nezůstala pouhá legenda, ale mocná křesťanská církev, pro kterou bylo velkým trnem v oku, že právě místo Ježíšova narození, tedy legendární Betlém a zvláště pak místo, kde zemřel na kříži, tedy Jeruzalém, leží v rukou muslimů, kteří pro ně byli pouhými pohany a nevěřícími. Bylo potřeba tedy iniciovat válečné tažení, které by dokázalo postavit obrovskou armádu a přepravit ji z tehdejšího pohledu Evropana doslova na druhý konec světa, do míst, kde dosud evropské armády nikdy nebojovaly a neměly představy o svých protivnících. Jak ale dát dohromady stotisícovou vyzbrojenou armádu, která by dokázala dosud nevídanou věc, dostat se z Evropy až do oblasti 
Blízkého východu a tam dobýt říši plnou opevněných měst a obrovského množství vojáků?
Náboženský fanatismus snadno napomohl tomu, aby bylo dobrovolníků více než nazbyt. Je potřeba se podívat na dobu blízkou výpravě, která dostala název „křížová“. Podle křesťanské víry, řídící se textem bible, panovalo přesvědčení, že Ježíš Kristus, ukřižovaný pravděpodobně okolo roku 33 našeho letopočtu, se vrátí na svět po tisíci letech, aby zničil hříšníky a své nepřátele a vytvořil nový svět. Každá kometa, každé zatmění měsíce okolo roku 1000 našeho letopočtu vedly ke stavům paniky z posledního soudu a apokalypsy, kdy bude svět spálen plameny svrženými z nebes samotným Bohem, hněvajícím se na lidstvo tak jako kdysi podle legendy zaplavil planetu celosvětovou potopou. Po celé Evropě se náboženské šílenství šířilo jako nemoc.
Podmínky měl fanatismus více než dokonalé. Od roku 960 do roku 1040 jako kdyby se vyplňovaly biblické předpovědi o hrůzách, předcházejících definitivní zkáze Božího soudu. Na 40 tisíc lidí bylo zasaženo v Evropě morem, kterému se říkalo „ohnivý“. Napadená tkáň na tělech uhnívala zaživa a lidé připomínali spíše zombie z hororů, než živé bytosti. Mor byl doprovázen hladem, který v Evropě trval neuvěřitelných 63 let od roku 987 do roku 1060. Vlci opouštěli lesy a napadali lidi ve vesnicích, kde se lidé zabíjeli navzájem a požírali. Podle dobového francouzského kronikáře Raula Glabera bylo často vidět překupníky s lidským masem přímo na tržištích. Konec světa však přece jen nepřišel a hrůzy pominuly. Pro církev bylo poměrně snadné ohlásit, že všechny hrůzy dopustil Bůh proto, že Jeruzalém, místo, kde byl jeho syn Ježíš ukřižován, a které je tedy nejposvátnějším z celého světa, ponechávají křesťané v rukou „pohanů“.
První křížová výprava, která měla dobýt Jeruzalém do křesťanských rukou, byla svolána papežem Urbanem II v 1095. Ten rok totiž Jeruzalém, který v roce 1078 dobyli na Arabech Turci, znovu ve válce získali Arabové. Pobili a vyhnali zbytky křesťanského obyvatelstva, a tím dali do rukou křesťanské církve onen potřebný impuls. Papež ve francouzském Cleremontu řečnil k davům a podařilo se mu celkem bez problémů svolat obrovskou výpravu, která měla osvobodit svaté město a vrátit ho do rukou křesťanů. Papeži pomohli právě venkovští kazatelé, kteří tolik kázali o blížícím se konci světa. Davy chudiny se valily na místo shromáždění armád. Ironií osudu byla tato špatně vyzbrojená část křižáckých vojsk prodána do otroctví.
Armády dobře vyzbrojených rytířů však přešly celou Evropou, na lodích překonaly průliv v Bosporu a podařilo se jim probít se oblastí dnešního Turecka až do oblasti Jeruzaléma. O ten byl sveden zoufalý boj, kdy už se zdálo, že celá výprava ztroskotá 
a rozbije se na jeho hradbách. V červenci 1099 se však podařilo Jeruzalém dobýt. Křižáci udrželi Jeruzalém uprostřed islámských říší celkem úspěšně, jejich vládu měl ukončit až v říjnu roku 1187 irácký Kurd Saladin. V mezidobí byla na jejich posílení vyslána již druhá křížová výprava v roce 1147. Důvodem byl pád křižáky drženého města Edessa. Výprava skončila totálním fiaskem. Než se však stačila Evropa vzpamatovat, Saladinovi se podařilo Jeruzalém dobýt. Pro křesťanský svět to byl obrovský šok, zděšení a posílení bojovných nálad. Třetí křížová výprava byla ohlášena v roce 1189 a podařilo se jí dobýt město Akkon. Jeruzalém už však zůstal v rukou muslimů.
|
Zatímco však křesťané bojovali o Jeruzalém s muslimy, v oblasti Blízkého východu, na území dnešního Izraele, Sýrie, ale i Iráku a Íránu se zrodila unikátní sekta. Jelikož muslimská víra je rozštěpená mezi menšinové šíity a většinové sunity, kteří se 
navzájem nesmiřitelně nenávidí a navzájem se dodnes označují za špatné muslimy, radikální směry vznikaly většinou právě mezi šíity. Jednou z nejunikátnějších sekt byli Hašašíni, zabijáci vedení charistmatickým Hassanem i Abbahem. Jejich styl byl jednoduchý, ovlivňovali politiku vražděním vůdců těch stran, které pro ně byly nepřátelské.
Jelikož sekta vznikla shodou náhod právě v roce 1090, tedy těšně před začátkem první křížové výpravy a byla zničena až Džingischánovými Mongoly v roce 1272, setkávali se s nimi v situacích eufemisticky řečeno nepříjemných obě strany křižácko/muslimského konfliktu. Hašašíni, kteří měli své tajné pevnosti rozesety po celé oblasti, tvořili obávanou sílu. Jejich bojovníci totiž brali před útokem drogy, zvláště hašiš, podle kterého dostali svůj název a v podstatě zcela pohrdali smrtí. Zasvěcení do kultu představovalo předávkování drogou, které předstíralo smrt, z níž se probouzel nový člen v krásné zahradě plné vína a krásných panen, přesně podle 
toho, jak posmrtný ráj popisuje muslimská víra. V určitém okamžiku byli noví členové ze zahrady rozkoší účinkem drogy vytrženi a probrali se v jeskyni, kde jim byl slíben návrat, pouze pokud splní přesně vše, co jim vůdce přikáže udělat, včetně obětování vlastního života.
Zabijáci proto zcela opovrhovali životem a vrhali se do jakýchkoliv misí, na něž byli vysíláni.Zásadně však odmítali zbraně zbabělců, mezi které řadili jak jed, tak ale i luk. Zabíjeli buď dýkou, nebo holýma rukama, odmítali páchat sebevraždu, preferovali být zabiti v boji s nepřítelem. Často nepohodlné osoby mezi vládnoucími kruhy našly ráno u své postele dýku bratrstva, která je měla upozornit, že jednají v rozporu s přáním vůdce hašašínů. Odmítnutí znamenalo příště dýku v těle. Vzhledem k faktu, že hašašíni útočili v jakékoliv situaci, panoval před nimi v celé oblasti zoufalý strach. Sekta se tak neblaze proslavila, že její název přejala angličtina pro své slovo Assassin, tedy zabiják.
Doslov: Celé téma "Jak to bylo v době Assassin's Creedu" je pochopitelně nekonečně obsáhlejší než je tento článek. Jeho cílem je spíše naznačit souvislosti a upozornit na historickou věrohodnost hry než že by si uzurpoval právo na status encyklopedického poučení. Ostatně, v případě zájmu, se dá chytrých knih na toto téma jistě najít slušná řádka. Každopádně jistě není na škodu si alespoň v případě takto vynikající hry říci, že se jedná o dílo značně propracovanější než jen že "ten chlap v tý kapuci se fakt dobře hejbe". Ostatně, pokud vás tento článek zaujal a podobné "přesahové" útvary byste u nás rádi čas od času vídali i v budoucnu, dejte nám v diskusi určitě vědět. A mimochodem, pokud je vám divné, co za podivnosti je to na přiložených fotkách, mrkntěte po najetí myší na popisky:-).
