Alley Cat
Jakub Žežule - Mojí první zkušeností byla ,,přenosná” LCD 286. Nahoře měla takovou úchytku, aby se nesla jako kufr, proto ten výraz. Hrál jsem na něm perly jako Mahjongg, Pac-Man, Arkanoid, Space Invaders, Grand Prix Circuit a Alley Cat. Z té doby si vybavím ještě Paratrooper a dvě hry z Q-Basicu - Gorillas a Nibbles. To druhé byl Had, který zažil boom mnohem později s telefony od Nokie. Ale jestli jsem i tyhle pecky ,,smažil” už na oné kufříkové 286, nebo lehce později, za to bohužel už ruku do ohně nedám, bylo to přece jen minulé století.
Reklama v časopise Excalibur (1992)
Ondřej Zach - Pamatuji si to velmi dobře: bylo to PC XT u táty v práci a hrál jsem na něm Alley Cat a Paratroopera. Doma jsme pak později měli 286, na kterém jsem hltal například Prince of Persia a další klasiky. Skvělé časy. Moje nejhezčí herní vzpomínky se tak vážou k éře MS-DOSu a jsem moc rád, že jsem tuhle dobu zažil. PC jsem si následně dlouhá léta stavěl sám, nicméně naposledy, a už to také pár let je, jsem si ho nechal složit, protože to bylo v akci zdarma a se zárukou na celou sestavu.
Emanuel Svoboda - Počítač na hraní her jsem neměl nikdy žádný. Zásadně hraji videohry pouze na konzolích.
Polda 4
Ondřej Martinů - První PC pořídili rodiče tuším na Vánoce 2002. Pokud si pamatuji správně, šlo o hotovou sestavu s procesorem AMD Athlon, 256 MB operační paměti, 80GB pevným diskem, grafickou kartou ATI Radeon 9000 a operačním systémem Windows XP a k tomu ještě tehdy obvyklý CRT monitor s úhlopříčkou 15 palců. Do té doby jsem samozřejmě hrál u kamarádů či ve škole i na starších strojích s Windows 95 či 98.
Úplně první hra, kterou počítač rozjel, byl Polda 4, následně jsem do něj už sypal všechno, co mi přišlo pod ruku. Tehdy šel vývoj počítačů poměrně rychle kupředu a než jsme se jej definitivně zbavili, nechali jsme ho jen párkrát vylepšit o větší disk, operační paměť i grafickou kartu (Radeon 9600). Dostalo se pak i na 19palcový plochý monitor, tehdy ještě s poměrem stran 4:3. Takhle ve vylepšené formě zvládal celkem obstojně i Half-Life 2.
Pokud se bavíme čistě o vlastním počítači koupeném za vlastní peníze, tak to bylo až o dost později, v roce 2015. Tehdy jsem si koupil hotovou herní sestavu, která mi sloužila až do loňského roku.
Dan Jarocký - První počítač se u nás doma vyskytl na začátku nového tisíciletí. V žádném případě nešlo o kdovíjak výkonné dělo určené na hry. Do toho měl onen stroj zejména z počátku dost daleko. Už samotný prodejce a místo koupě v podobě hypermarketu Albert vysvětluje mnohé. Přesné specifikace jsem nikdy úplně nezkoumal. Pamatuji si jen, že šlo o PC od české značky Brave, které disponovalo procesorem Intel Celeron, operačním systémem Windows XP a mizernou grafickou kartou.
Call of Duty
Celý balíček z hypermarketu tehdy kromě samotného počítače obsahoval i CRT monitor, tiskárnu, reproduktory, klávesnici a myš. Na hraní Need for Speed III: Hot Pursuit, druhého GTA či prvního Call of Duty to bohatě stačilo. S postupem času se přece jen projevily výrazné slabiny grafické karty. Po její výměně za citelně výkonnější model se z podceňovaného herního nářadí stal na několik další let můj věrný společník, jenž zůstal relativně konkurenceschopný až do příchodu konzolí PS3 a Xbox 360.
Wolfenstein 3D
Jan Srp - Byla to 386ka s černobílým monitorem, hrál jsem na ní věci jako Prince of Persia, Wolfensteina 3D, Sokobana, závody od Accolade a hopsačky od Apogee. A taky robota Karla, aby měli rodiče pocit, že by ze mě jednou díky počítačům něco mohlo být. Bohužel to nevyšlo…
Mnohem raději vzpomínám na následnou 486ku, kde už přišly ty „opravdové“ hry, na které dodnes nedám dopustit. Ta nám vydržela ještě do doby, kdy už svět začínaly dobývat grafické akcelerátory. Díky tomu mám DOSovou éru zmáknutou do detailů a druhou půli devadesátých let až na výjimky neznám.
Michael Mlynář - Je to k nevíře, ale toto je snad první anketa, která mě dostala docela do úzkých. Já totiž nevím. Nepamatuji si to. Pokud by se za počítač bral i mincový automat, tak nevím, kterou hru jsem tenkrát v půlce osmdesátek v té maringotce hrál jako první, natož abych tušil, co v té kastli bylo za železo. A pokud se bavíme o nějakém zařízení, které mělo klávesnici, výstup na obrazovku leželo to někde doma na stole, tak taky nevím.
Didaktik Gama
Jako nejranější konkrétní vzpomínku si vybavím Didaktik M u kamaráda z dědiny, ale jsem si jistý, že už předtím jsem se s nějakým domácím počítačem potkal a téměř jistě na něm i něco hrál. Ale zkrátka už asi fakt nikdy nedám dohromady, kdy a co to bylo. A pokud jde o můj vlastní počítač, tak první bylo Atari 800 XE. Jelikož v mých tehdejších končinách nebyly počítače moc dostupné, měl jsem ho až krátce po revoluci, kdy už nastupovala PC a v civilizovanějších krajích už lidé doma mívali pokročilejší Amigy nebo Atari ST. Ale i tak mě to moje atárko strašně bavilo.
Každopádně jsem si při tom pátrání v paměti vzpomněl mimo jiné i na spolužáka ze základky, jehož otec dělal už před převratem v nějakém podnikovém výpočetním středisku (nebo jak se těm IT oddělením tehdy říkalo), takže už začátkem 90. let míval doma notebook (tehdy se tomu ještě striktně říkalo laptop), na kterém jsme hrávali Perského prince. Tehdejší černobílé displeje měly obnovovací frekvenci zhruba jeden snímek za náhodnou dobu a za chvilku další, takže při pohybu se to celé rozmazalo, nebylo nic vidět a hrálo se to v podstatě po paměti, ale užívali jsme si to tehdy náramně.
Kdy jste hráli poprvé na počítači?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 sobota 30. května 2020. Anketa je uzavřena.
