Jakub Žežule - Jeden laptop jsem zlikvidoval tím, že se mi do něj vylila PET lahev s Kofolou (když musíš, tak musíš). Můj dosud vrcholný okamžik ale nastal, když jsem byl tak zabraný do hraní Heroes of Might & Magic IV, že jsem si lokl pracího gelu záludně přelitého do lahve od minerálky. Vypěnil jsem.
Jan Kouba - Mnoho let zpátky se mi stala taková menší nepříjemná nehoda, ve které figurovala jedna z mých koček (těžko říci která), sklenice s vodou a notebook. Sedl jsem jako vždy k notebooku a začal psát. Trochu mě udivilo, že funguje jen každé druhé písmeno, pak jsem si všiml převrácené sklenice opodál a malých kapek vody na šasi. Do práce jsem napsal velmi originální omluvný email zdlouhavě vysvětlující, že se texty o pár dní opozdí, protože mi kočky zkratovaly klávesnici. Jelikož byl mail napsán převážně v samohláskách a jen nejdůležitější informaci jsem sestavil zkopírováním chybějících písmen z různých zdrojů, šéf mi uvěřil s tím, že tak blbou výmluvu bych si nevymyslel.
Martin Zavřel - Kupodivu se mi navzdory tomu, že hraním trávím spoustu času, nic takového nestalo. Možná to souvisí s tím, že většinou nehraji u počítače, ale na gauči/televizi/konzoli.
Jan Lysý - V době, kdy jsem hrál především na PC a trávil celé noci před monitorem, to byly klasické nehody ve stylu vylitá supersladká kola na klávesnici plus samozřejmě hromada drobků z jídla. Když jsem po delší době klávesnici čistil, tak z ní vypadlo tolik zbytků, že by se z nich dala nasytit polovina zemí třetího světa.
Ondřej Zach - Je to sice klišé, ale pokaždé, když vyjde nová expanze World of Warcraft, objednám obrovskou pizzu a koupím pár piv na pěkný večer. Jinak se snažím u stolu nejíst a pití jsem zatím nevylil. Když už to tedy něco odnese, tak klávesnice, kterou raději jednou za čas měním, protože používám levné kousky. Drahou myš pak pravidelně čistím.
Jan Hanáček - Mně osobně ne, protože se snažím býti čistotnější než jiní. Mám uklizený stůl, nikdy nejím nad klávesnicí (i když z ní občas z nějakého důvodu vymetu skoro celé kuřecí stehno) a na ploše v počítači mám ikony dokonale uspořádané do tvaru pentagramu. Vzpomínám si ale na historku mého kamaráda, který si v PC měnil starou grafickou kartu za novou a přitom jedl svačinku. Když počítač smontoval a zapojil, zjistil, že rohlík s uherákem, který držel v puse, když měl hlavu strčenou v počítači, už v ústech jaksi nemá. Ale počítač běžel, měl nový výkon, a tak už se mu nechtělo bednu zas kvůli žvanci rozdělávat. Od té doby se pokaždé, když se počítač trošku zahřál, linula bytem omamná vůně salámu.
Andrej Brabec - Když mi bylo náct a byla u mě na návštěvě kamarádka, podařilo se nám do klávesnice nalít šampaňské. Klávesnici jsem odepsal, ale kamarádka za to stála. Jinak se katastrofám alespoň zatím vyhýbám. Snad i proto, že přemýšlím nad tím, kam občerstvení odkládám. Ale slyšel jsem dost hororové příběhy od přátel. Na druhou stranu se mi podařilo před pár lety zničit grafickou kartu tím, že jsem zapomněl přidržet páčky a vytáhl ji násilím. Poničilo to i základní desku a celá akce se mi dost prodražila.
Honza Srp - Pokud se tou otázkou míní i alkohol, tak bych pár historek měl, jen nevím, jestli se s nimi chci takto veřejně prezentovat. Z nějakého důvodu mě to totiž po návratech z hospody totiž ještě táhne ke konzoli, na chvíli si něco zahrát. Většinou u toho díkybohu rychle usnu. Klasické „kde to jsem a jak jsem se tu ocitnul“ prožívám druhý den už jen virtuálně.
Co vám rozhodně nedoporučuji, je pouštět se pod vlivem do virtuální reality. Věřte mi, tohle je ten druh chyby, který si vyzkoušet na vlastní kůži opravdu nemusíte. No a co se týče jídla tak problém nikdy nebyl. Jen mám pro jistotu jeden záložní ovladač pro návštěvy, protože ty mé nejsou z nejčistších.
Petr Zelený - Už je to řadu let, ale kdysi se mi na Vánoce povedlo vylít do klávesnice velkou kolu s rumem. Pamatuju si to především díky tomu, že jsem hrál Želvy ninja a želváci měli na hlavách santovské čepičky. A běžně se mi stává, že do klávesnice nadrobím pečivo nebo chipsy. Ještěže mám klasický desktop a ne notebook, kde náhrada klávesnice stojí stovku či dvě a ne tisíce korun.