Když jsem letos v dubnu dostal s výrazným předstihem na recenzi playstationovou exkluzivitu Days Gone, tak jsem navzdory jejím nezpochybnitelným kvalitám trpěl. Bez day one patche se na mé „obyčejné“ PS4 sotva hýbala a ve vypjatých pasážích připomínala spíše rychle proklikávanou powerpointovou prezentaci než počítačovou hru.
Control na konzolích nevypadá tak dobře jako na PC a sotva se hýbe. Přesto se u něj lidi baví.
Jenže co s tím. Oznámit „to hrát nebudu“ si po přijetí recenzentského klíče dovolit nemůžete. A tak jsem pokračoval. Během zhruba 35 hodin, které jsem s Days Gone do napsání recenze strávil, mě prudké poklesy snímkování nepřestaly štvát. O tom, že u toho nebohá konzole řvala jako startující Boeing 747 ani nemluvě. Ale zvykl jsem si a věřte nebo ne, i tak jsem se královsky bavil.
„Hrát na 30 FPS je jako souložit s třemi kondomy na sobě,“ praví anonymní chytrák v diskusní skupině PC master race na serveru Reddit a sbírá lajky jako na běžícím páse. Samozřejmě, technologický pokrok je pro herní průmysl naprosto zásadní, ovšem hry jsou především o zábavě a zážitcích. Že firmy vyrábějící hardware tlačí do lidí nové technologie pod tlakem, je naprosto samozřejmé, je to ostatně smysl jejich existence. Nechápu však, že na tuto vlnu dobrovolně naskakují i sami hráči.
Doba jde dopředu a zatímco v mládí nám ke štěstí stačilo rozlišení 320x240 a 16 barev, dnes je některými „obyčejné“ Full HD vnímáno jako „sockárna“. Poměřovat si pindíka je totiž důležité i v 21. století, jelikož ho však někteří lidé používají jen k čůrání, chlubí se raději svou našlapanou HW sestavou.
Kvalitní monitor je důležitější než grafická karta. Minimálně zastarává pomaleji.
Televizní film má snímkování 25 obrázků za sekundu (FPS) a určitě jste při sledování televize nikdy neměli pocit, že by se obraz trhal. U počítačových her je to z mnoha důvodů složitější a jako použitelné minimum se bere 30 FPS. Dnešním standardem PC hraní je 60 FPS, do módy rychle přichází 120 FPS, na trhu už jsou 240 Hz monitory a vzhledem k tomu, že lidské oko prý rozezná až 1 000 FPS, tento závod jen tak neskončí. „Obyčejné“ Full HD už dávno nestačí, pokud se chcete pochlubit, musíte mít 4K, nastupující Google Stadia slibuje rovnou 8K.
Nevím, kolik přesně FPS měl v úvodu vzpomínaný Days Gone, ale například u aktuálního hitu Control naměřili specialisté z Digital Foundry ve vypjatých scénách poklesy až k 8 FPS. A přesto má hra na Metacriticu lepší uživatelské hodnocení na PS4 než na PC, kde teoreticky může běhat i v dvacetinásobných hodnotách a navíc jako první titul vůbec skutečně podporuje technologii RTX, kterou konzole „neumí“.
A teď konečně k věci. Navzdory mému článku „co mě nejvíce štve na hraní na PC,“ kterým jsem si před dvěma lety zajistil nehynoucí popularitu, vnímám PC jako svoji hlavní platformu (BTW kritizoval jsem tehdy i narůstající množství herních klientů, ještě než přišel Epic Store a stalo se to cool). Tím hlavním „selling pointem“, který mě nadobro odpoutal od konzole v obýváku, se stal ultraširoký monitor, do kterého jsem se na první pohled zamiloval a investoval do něj spoustu peněz.
Tak moc, že už mi nezbylo na novou grafickou kartu, a tak hraji stále „jen“ na mainstreamové 1060 GTX. Nic proti ní, před dvěma roky šlo o nejlepší možnou investici v poměru cena/výkon, její dny slávy se však pomalu chýlí ke konci.
Benchmark Metra Exodus zadupal moji kartu do země, přitom ve hře se po 90 % času FPS pohybovalo nad hodnotou 50.
Doby, kdy jsem si mohl dovolit dát bez přemýšlení všechny detaily na maximum, jsou minulostí a každou další hru teď spouštím s rostoucí nervozitou, zda se bude vůbec hýbat. A oprávněnou… Z poslední doby třeba Blair Witch a Control ukázaly, zač je toho loket a místo kýžených 60 FPS běhaly někde mezi 40-50 FPS s občasnými výlety ke 30 FPS.
Tak mi to alespoň tvrdilo počítadlo, které jsem měl donedávna zafixované v pravém horním rohu mého výhledu. Bohužel, s končící relevancí karty jsem se tomuto číslu naučil věnovat více pozornosti než samotnému dění na obrazovce. Na místo útočících monster jsem se postupem času začal spíše bát náročných grafických efektů typu proudící pára nebo východ slunce.
Význam naměřených hodnot je jasný – sniž detaily, nebo si kup lepší grafiku. Ano, můžu si na fórech stěžovat na autory hry, kteří odflákli optimalizaci, ale to mi pomůže maximálně tak k uvolnění nahromaděného stresu. Proč mohou Gears 5 běhat na plno a o třídu ošklivější Borderlands 3 se sekat? Protože proto. Skvělých her je tolik, tak refunduj, nebo si zvykni. Můžeš samozřejmě kolem sebe plivat do aleluja, sepisovat petice, „vytvářet tlak“ a nechovat se jako ovce, ale fakt je, že nehraješ. Mimochodem stabilita snímkovací frekvence je mnohem důležitější než minimální a maximální hodnoty,
Aby bylo jasno, neříkám, že nebýt počítadla, tak si „zpomalení“ hry nevšimnu, nejsem slepý. Snažím se jen sdělit, že když mě hra vtáhne, dokážu toho spoustu hodit za hlavu, ať už jde o bug, haprující umělou inteligenci nebo poklesy snímkování. Dokonalost neexistuje, stokrát raději si znovu zahraju rozbitý Kingdome Come než další marketingový výplod typu Destiny.
Vypadají, že se baví, přitom určitě neví, kolik mají FPS.
O honění FPS videohry opravdu nejsou. Pokud se nevěnujete e-sportu, je hraní jen o vás a vašem zážitku. Jediné měřítko dobré zábavy je to, jestli se bavíte vy. Čím více FPS, tím je to lepší, ovšem faktorů, které ovlivňují celkový zážitek je tolik. Můžeme začít u kvality monitoru, pokračovat přes pohodlí herního doupěte a skončit třeba až u aktuálního psychického stavu.
Jinak řečeno, lepší herní zážitek si můžete odnést když se po dvanáctihodinové šichtě rozvalíte s pivkem u TV s úhlopříčkou 80 cm, než když prosedíte celý den u vytuněné, neony zářící mašiny za 200 000 Kč, jejíž výstup promítáte na stěnu 2x4 metry. Nenechte si kazit zážitek od internetových chytráků, kteří tvrdí, že cokoli méně než 60 FPS degraduje zážitek ze hry. Vlastnit grafickou kartu za 25 000 je sice fajn, ale většina lidí má jen omezený rozpočet a i jiné koníčky, za které se peníze dají utratit s větší přidanou hodnotou.
Vypnout počítadlo FPS bylo tím nejlepším nápadem, které jsem pro své hraní udělal. I ten nejlepší hardware časem zastará, snažit se neustále udržovat na špici vyjde proklatě draho a je to vlastně zbytečné. Sebelepší optimalizace totiž ze špatné hry dobrou neudělá. A kvůli dobré hře stojí za to přimhouřit oči.
