Nebývalý boom Pána prstenů po uvedení třetí části filmu sice pomalu opadá, nicméně půjde o proces pomalý, poněvadž různé podněty jej budou ještě nějaký ten čas živit. Pomineme-li knižní vydání s poněkud laciným zlatým písmem na obalu, herní kartičky, rozšířenou a sběratelskou DVD verzi, musíme chtě nechtě zamířit i k počítačovým hrám. EA drží tu "správnou" licenci, tudíž jejich hry můžou a samozřejmě maximálně využívají postaviček a videí z celé filmové trilogie. Na PC se chystá monumentální real-time strategie, na konzole zase neméně zajímavé RPG s tahovými souboji. Nám se podařilo získat betaverzi právě zmíněného RPG a samozřejmě se s vámi podělíme o získané zkušenosti.
Prostředí dobrodružné části totiž zprostředkovává nádhernou, v některých okamžicích vpravdě monumentální podívanou, kterou podporují porůznu rozseté artefakty Středozemě.
O úvodní animaci se opět postarala jedna z pasáží filmu, kterou chmurným hlasem komentuje filmový Gandalf. Ostatně s těmito střihy se setkáme prakticky na každém kroku, poněvadž doprovázejí téměř všechny příběhové události. Celkově tedy téměř 200 vstupů. Drobný šok může způsobit – alespoň těm, kteří zatím o LotR: Third Age nic nevědí – fakt, že nehrajeme za profláknuté hrdiny knížek a filmů, ale úplně jiné postavy. Někoho možná zamrzí, že si nezahraje za oblíbeného Legolase v podání Orlando Blooma (tato věta nemá pozitivní, negativní, ani ironické zabarvení :), nicméně od autorů to byl velmi rozumný a chytrý krok správným směrem. Proč? Známé postavy jsou již z předchozích "řeží" poněkud zprofanované, stejně tak
události jimiž projdou. Volbou jiných postav autoři získávají více prostoru pro manévrování – jistě, kráčíme ve šlépějích
společenstva, ale zůstává moment překvapení a samozřejmě se objevují i pro hru vítané nové lokace, postavy.
Jednou z hlavních postav se stává Berethor, bojovník Gondoru. Na cestě jej přepadnou přisluhovači Saurona, kterým by možná i podlehl, kdyby se na scéně neobjevila pohledná elfka Idrial. Družinu po několika dalších lapáliích doplní lovec Elegost, houževnatý trpaslík Hadhod a další. Zůstávají tak zachovány archetypy postav – bijec, střelec, kouzelník... Příběh mimo zmíněných video sekvencí slepují i in-game scény tvořené především dialogem mezi družinou. Řeší se i obvyklé "kudy dál" či "můžeme mu věřit". V těchto scénách lze zapnout titulky, zatímco ve filmových scénách se musíme spolehnout pouze na svoji schopnost porozumět mluvené angličtině – třeba se to ale ještě do plné verze změní.
|
podívanou, kterou podporují porůznu rozseté artefakty Středozemě. Pro dokonalý pocit chybí jedné – nějaký živý element. Pokud totiž narazíme na jiné postavy či nepřátele, vždy se buď pouze spustí in-game scéna, respektive soubojová část, ale v dobrodružné části nikdy nic nevidíme. Než se podrobněji podíváme na souboje, zmiňme ještě charakter questů. Na tomto místě zklamu především hardcore RPG fandy, poněvadž v LotR: Third Age existuje prakticky pouze jedna cesta kudy jít dál. Tím pádem hlavní dějovou linii prakticky nelze minout, stačí jen "jít za nosem". Vedlejší questy samozřejmě existují, nemusí být jednoduché je splnit, ovšem minout je – to snad ani nelze. Většinou se nalézají v krátkých slepých odbočkách na hlavní cestě a spočívají v primitivních aktivitách – pobít tři družiny zbojníků či jiných nepřátel, případně objevit tři skryté oltáře. Jak vidno, originalita z nich příliš netryská (i když nevylučujeme, že v pozdějších fázích se přitvrdí). Takhle "na papíře" to vypadá asi slabě, ovšem přímo ve hře to člověku příliš nevadí. Právě naopak. Kochá se nádhernou krajinou, poslouchá vydařenou hudbu, sleduje příběh a samozřejmě užívá si soubojů. A právě na ně se nyní podíváme.
Popisovat všechny schopnosti by zabralo opravdu moře času, vedle klasických útoků s dodatečným efektem, léčením, zvyšováním morálky či brnění se dočkáme i povolávání příšer či pokročilých kouzel.
Autoři souboje popisují jako "innovative turn-based battle system", což tentokrát patří do sféry PR, poněvadž kdo někdy hrál Final Fantasy, bude se cítit jako doma. Naše postavy
jsou definovány různými atributy – základními vlastnostmi (síla, mystika...), brněním, počtem životů a akčními body. Bojovník je dále utvářen bojovými technikami, které se průběžně učí tím, že používá ty přidružené. Sfér schopností existuje více – je pak jen na hráči, jestli se bude snažit rozvíjet všechny, nebo se vydá pouze některými cestami, ve kterých za kratší čas postoupí k účinnějším. Počet technik jde do desítek, což je silný motivační faktor ve hře. Vedle toho si hrdiny ověšujeme lepšími brněními, helmami, prsteny či magickými kameny; počítá se i s dispozicemi vůči živlům a elementům. Zkrátka, s tímhle si autoři vyhráli.
Vlastní souboje probíhají na tahy. V pravém horním rohu obrazovky ikonky postaviček určují, kdo je právě na řadě. Hráč pak pouze volí z plejády dostupných útoků a dovedností – a právě ty stojí akční body. Pouze základní útok je zdarma. A čeho že se dočkáme? Popisovat všechny schopnosti by zabralo opravdu moře času, vedle klasických útoků s dodatečným efektem, léčením, zvyšováním morálky či brnění se dočkáme i povolávání příšer či pokročilých kouzel. Vše tradičně doprovází příslušný atmosférický grafický efekt. K nejzábavnějším duelům patří samozřejmě unikátní příšery se svými vlastními bojovými strategiemi – tahle část se vyvedla na výbornou.
Každého většinou zajímá systém ukládání – ten se v našem případě drží záchytných bodů, které jsou umístěny na rozumných místech a poměrně často. Troufnu si odhadnout i herní dobu – ta je na normální hru slušná, na RPG slabší: zhruba 20 hodin čisté hry (do toho nepočítáme dobu strávenou opakováním těžkých soubojů). Jak z toho ven? LotR: Third Age se zatím tváří jako příjemná hratelná záležitost, která je určena pro masy. Nečekejte hardcore RPG s herní dobou okolo 60 hodin, ale pokud se vám líbil film, chcete se kochat pěknou grafikou, nechat se unést nádhernou hudbou a pobavit se zábavnými souboji v přímočaře nalinkované hře, LotR: Third Age se vám bude určitě líbit. Na recenzi finální verze si ale ještě pár týdnů počkáme.
