O pokračování dobrodružství Jaka a Daxtera - jedné z nejlepších plošinovek za posledních pár let - se napsalo hodně a naslibovalo ještě víc. A protože plná verze hry je nečekaně brzo nejen v našich spárech, ale i na pultech obchodů, přinášíme vám ještě před kompletní recenzí menší hodnotící ochutnávku jejích kvalit, bez záruky vystavující předběžné doporučení / nedoporučení k zalovení v peněžence. Pokud jste tedy extrémně nedočkaví a ochotni přehlédnout lehce neprofesionální, bezmála až dětsky nadšený výlev skutečně nedůstojný profesionálnímu přístupu k věci;-), tak vězte, že celé následující první dojmy se víceméně dají sesumírovat do krátkého, leč výstižného: "Nářez, nářez, nářez!!!" Ehm. To bychom měli a s těmi trpělivějšími můžeme popojet k suššímu rozvedení toho, co právě zaznělo.
Přestože ještě nejsme zdaleka u konce hry, můžeme už s jistotou hned zkraje konstatovat, že Jak II navzdory svým kořenům NENÍ plošinovka. Za ty roky existence tohoto žánru byl tento naprosto přesně a zřetelně obsahově definován a přestože Jak II disponuje řadou typických prvků, výsledný dojem z něj je natolik radikálně odlišný, že ocejchovat jej výše uvedenou žánrovou značkou postrádá absolutně jakoukoliv vypovídací hodnotu. Ano, pořád je tu spousta skákání, stále můžete tu a tam něco sbírat, ale páteř hry už je někde úplně jinde. V příběhu. Tak jak Naughty Dog sliboval. Takže se hnedka ze začátku radši pořádně připoutejte, protože podle všeho to zatím vypadá, že tohle bude pořádná jízda až do konce. Ostatně
začátek jaksi takovým symbolickým připoutáním začíná. Poté, co se na konci prvního dílu otevřela brána s bílým Ecem, nabraly věci poněkud nečekaný spád. Jak, Daxter, Keira a do všeho strkající nos Samos se rozhodnou strčit nejen nos, ale i hlavu do objevivší se "warpovací" brány. Jenomže - po objevení záhadného démona, majícího o život Jaka eminentní zájem, se záhy všichni hrdinové ocitnou zpět ve svém světě, jenže o několik stovek let později a v neposlední řadě každý tak trochu jinde. Jak je evidentně i tady záhadně žádaným zbožím a tak je hned chycen, zatčen a odvlečen do laboratoře, kde je pro něj připravena role laboratorní krysy. A jeho budoucnost je tak stejně růžová, jako budoucnost jeho světa. Naštěstí je tu věrný kámoš "Dax", znamenající pro Jaka záchranu "než by řekl švec" (dva roky nejsou zas tak dlouhá doba, ne:-)). A právě v tento moment už naskakujete na záda příběhu vy, zapřahujete otěže a vydáváte se na něm (nikoliv za jeho vlekem) na cestu za pomstou skrz na skrz orwelovskou budoucností Jakova světa, která na vás vybafne hned, jakmile se dostanete ze svého vězení.
A tady hnedka pochopíte, jak má Jak II daleko k plošinovkám a blízko ke GTAčku. Jakmile totiž vyskočíte z ventilační šachty vašeho vězení, ocitnete se nikoliv v dalším "levelu", ale obrovském, životem pulsujícím městě Heaven City. To je plné inteligentně bloumajících lidiček, létajících vznášedel (která můžete všechna ovládat), všudypřítomných strážců a
tlampačů pouštějících do éteru propagandistické žvásty městu bezohledně vládnoucího Barona Praxise. Objektu vaší pomsty. Chcete-li mu nakopat skutečně zadek, pak je načase přestat s otevřenými ústy bloumat kolem a porozhlédnout se po kontaktu na místní podsvětí, který jste po prvním incidentu s pěšáky tyranie dostali. Zapřáhnete příběhu otěže a už se vezete po vylepšené GTAčkovské struktuře. Důvěra něco stojí a tak chcete-li se přidat k místnímu odboji, musíte nejdřív prokázat, že mu budete co k čemu, čímž je jasně určen obsah úvodních misí hry. Nejdřív předvést své schopnosti venku v zakázané oblasti, pak pomoci s obnovením odříznutého přítoku vody v čerpací stanici za městem, ještě zničit muniční sklad baronových vojáků či doručit nějakou tu zásilku obtloustlému Krewovi, který má pro vás nejen další práci, ale taky sladkou odměnu v podobě šikovné, "upgradovatelné" brokovnice. Jakmile si ji na střelnici (a v praxi) vyzkoušíte, zcela určitě si ji už jen pro ten skvělý, naturalistický pocit z jejího používání zamilujete. O jejím usnadnění vašeho života nemluvě. A počkejte až dostanete modifikaci pro rotačák!
Struktura hry rozdělená na jednotlivé mise funguje skvěle. Jednak proto, že všechny mise, co jsme zatím hráli ukazují, jak se dá tahle struktura využít k vytváření variability a jednak proto, že jejich plněním neposouváte příběh, ale přímo ho sami tvoříte. O to silněji do vás zasekává drápky. Proč Praxis naoko vede válku s Metalheady v divočině a přitom jim dodává Eco? Co
se stane, když přestane? Proč jeho dcera spolupracuje s odbojem? Kde je Keira a Samos? Kdo je to malé dítě, o němž všichni z odboje mluví? A proč je Jak tak důležitý? Drápky jsou pevně zaseklé a ne a ne nás pustit. To, co zatím příběh naznačuje, je nebývale epické a bez problémů zahanbuje nejedno RPGčko. Metalheadi se zrovna začínají za hradbami podezřele přesunovat a pomsta tak bude muset možná chvíli počkat... útok na město se dotýká všech. Nemůžeme se dočkat, co bude dál. Nota bene, když příběh prohlubuje a dotváří zatím bezchybnou hratelnost. Variabilitu obsahové náplně, o níž už zmínka padla, doplňuje variabilita herního prostředí. Opuštěná divočina za hradbami města nám zatím předvedla trosky opuštěné části města, čerpací stanici zásobující město vodou, několikapatrovou těžební stanici Eca a nádherný chrám na úpatí hor se skvělou hádankou s rozkládacími bednami. A pak je tu samozřejmě Heaven City, které si rozlohou ani strukturou v ničem nezadá s Vice City. Na rozdíl od něj nabízí i rozsáhlé vnitřní prostory v městě samotném. Ať už uvnitř kasáren, dole ve stokách či uvnitř obřích stadionů. A projdete se i vysoko nad hlavami všech, po bezpečnostní konstrukci vedoucí do Praxisova paláce. A abychom nezapomněli, najdete v něm rovněž i nepovinně absolvovatelné mise a úkoly. Zatím jsme jich viděli jen pár (závod na čas po městě, překonávání skóre na střelnici či hoverboardovém areálu), ale spousta prázdných holoboxů, u nichž se objevují, napovídá, že nás časem čeká mnohem víc.
Po technické stránce nemá Jak II na PS2 konkurenci, protože to, co uvidíte, je prostě místy
naprosto neuvěřitelné a nebojíme se říci, že to strká technicky do kapsy i cokoliv na Xboxu či GC. Naughty Dog prostě umí. Jediným drobným škrábancem na dokonalé vizáži hry je poněkud nestabilní snímkování (50/60 fps), které ovšem nikdy neklesá na hranici, kdy by mělo jakýkoliv vliv na hratelnost. Nicméně klesá a trošku kazí dojem. Přece jenom se místy musíme ptát, zda-li bylo skutečně nutné, aby každá z těch několika desítek postav, co jsou zároveň na obrazovce, měla svůj vlastní stín, zvlášť vymodelovaný každý prst na ruce či tak detailní obličej. Nebo zda-li jich nemohlo být trochu méně… Nebo zda všechno muselo být tak až neuvěřitelně pedantsky propracované… Čímžto ovšem zároveň vyzdvihujeme i evidentní klady, pro něž jsou problémy se snímkováním snadno přehlédnutelné. Zvukově nás zatím nenapadá nic, co by šlo jakkoliv pošpinit a chválu si schováme na recenzi.
Zkrátka pokud ty dojmy z těch prvních zhruba deseti hodin hraní Jaka II shrneme do něčeho méně emotivního než na začátku, i tak nezbývá než konstatovat, že půjde-li všechno dál tak po másle jako doposud, bude Jak II jednoznačně žhavým kandidátem na PS2 hru roku. Pokud ještě potřebujete doporučení se zárukou, uvidíme se příští týden.
