Píše se neděle, 5. října 2003, venku prší a dvě auta ve složení jeden Řek (Aenica), tři Rakušané (Dyny, Bohnensuppe, Keeper of the Crane) a čtyři Češi (J-kob, Brigand, Unicorn a VR-Fist) se vydávají za severní hranice naší země, aby změřili síly s polskými borci ve městě zvaném Walzburg nedaleko od Wroclawi. Polská elita se nás sice dočkala až dvě hodiny po plánovaném startu (10:00), ale evidentně se i mezi lokálními hráči našli opozdilci. Sice jsme dorazili tak akorát v čas obědu, ale namísto něj jsme se ihned vrhnuli k televizím, kde jsme začali pozorovat úroveň hráčů. Musím říci, že na první pohled nám jejich hra přišla velice začátečnická, ale teprve po chvíli jsme začali potkávat ty nejlepší. Hned na úvod musím zmínit hráče, který měl na obou rukou dohromady snad jen dva prsty. Představte si, že vaše levá ruka končí u zápěstí, které má ovládat směrová tlačítka. Vaše pravá ruka má necelé dva prsty a ovládáte s ní tlačítka pro pěsti a kopy. No a teď si představte, že jste jedním z nejlepších hráčů v Polsku a umíte perfektně a rychle ovládat tu křiklavou postavičku jménem Law. Neuvěřitelné. Ale zpět k programu. Původní start turnaje byl naplánován na 10:00 a to pro maximální počet 200 lidí. Do objektu se však zcela evidentně nemohlo vejít takové množství hráčů a tak můžeme jen děkovat bohu, že se výše uvedený počet Tekkenistů nedostavil.
Představme si reálný čas, je 14:00 a turnaj odstartoval ohlášením "Groupen Bitky" - zaplať pánbůh, že ta polština je nám tak podobná. Na rovinu však musím říci, že jsem si nebyl schopen objednat smažený sýr, jelikož polština je i přes svůj slovanský původ přeci jenom poněkud odlišná. A tak rada á la Halina Pawlowská: "Když je ti fakt ouzce, dej si maso v housce." Ano, hamburger je univerzální slovo. Takže se většina naší výpravy
cpala obrovskou houskou, kouskem masa a přibližně tunou zeleniny. Abych ale neodbíhal od tématu, turnaj začínal ve skupinách po pěti až šesti lidech, kde vždy první tři postoupili dále a ostatní (tedy dva nebo tři) se mohli rozloučit a odebrat se se zbyvšími "odpadlíky" hrát přátelské zápasy. Do dalšího kola tedy postoupila více než půlka účastníků první rundy. Mezi nimi byla i celá naše výprava, což nás potěšilo a dalo nám nových sil do dalších bojů.
Ty se odehrávaly opětovně ve skupinách, tentokrát byly všechny po šesti hráčích a postupovali jen tři nejlepší. Samozřejmě, že každý potkal úplně jiné soupeře, jelikož na tom byl vlastně založen zdejší turnajový systém. Opět se odehrálo a dál postoupila pouze půlka, čímž byl počet účastníků již velmi zredukovaný.
A jedeme dál, máme opět tři ze šesti, kteří postoupili, a to už je 36 nejlepších. Předchozí systém rozdělení do skupin byl i nadále využíván a tak v šesti skupinách po šesti mělo vykrystalizovat 18 borců. Přišlo kolo čtvrté, kde se měl počet účastníků redukovat na číslo devět.
Vše bylo ještě v naprostém pořádku. Tři skupiny po šesti lidech se utkávají na život a na smrt a evidentně jsou již prokazovány u většiny aktivních účastníků chutě na ceny. Pokud jsem zmínil zaslouženou odměnu za zdejší vystoupení, nutno připomenout polský smysl pro humor. Čtvrté místo mělo být
totiž obdarováno hlávkou zelí. Pakliže nicméně mluvíme o chutích, jistě chápete, že mám na mysli zálusk na poháry a novou PlayStation 2. Motivováno těmito "chutěmi" stejně postoupilo pouze devět tekkenistů a tak se přesuňme do jakéhosi čtvrtfinále.
A tak devítka nejlepších, mezi nimiž byli k vidění i Aenica, Dyny a J-kob z naší výpravy, se utkalo o život a o čest na velké TV. Zde se pozastavím nad velkým problémem Tekkenu 4 - Jinem. Jin Kazama, svým způsobem klíčový charakter a ikona tohoto dílu, protože je na obalu a na většině plakátů a propagačních materiálů. A právě on je teď po celém světě považován za problém. Je tzv. "overpowered", čili je evidentně silnější, než ostatní. Přestože Namco vyvinulo obrovskou snahu stran vyvážení všech postav, nepovedlo se; a tak když dnes vidíme žebříčky "Top Tiers" (aneb laicky do řeči úplného začátečníka přeloženo - kdo je nejlepší) nepřekvapí, že Jin je bezkonkurenčně na prvním místě. Následuje Steve, Lee a další se jen hrnou, až se postupně dostáváme ke konci žebříčku, kde vídáme Leie, Julii a podobné. V kostce - vyhrát turnaj s Jinem je daleko snazší, než ho vyhrát s Julií. Co tím chci říci? Že obrovské množství lidí hrálo právě za tuto postavu. Na druhou stranu - abych někomu nekřivdil - hráč s Jinem mohl být také historicky spjat či se mu prostě tato postava zalíbila pohyby a stylem.
Abychom ale neodběhli moc od hlavního tématu, raději se vrátíme zpět ke čtvrtfinále. Dyny byl unaven a po porážce s J-kobem šel do auta počítat ovečky, pročež skončil na devátém místě. J-kob zmáknul svou pozici perfektně tak, aby se nedostal do finále a zároveň byl jeden z nejlepších, takže skončil pátý. Nakonec
zmínka o Aenicovi, který do této chvíle nebyl ani jednou poražen a všechny zápasy vyhrával 3:0 (!), nicméně byl již dost unaven, ale asi jako většina hráčů chtěl získat pohár pro absolutního vítěze.
Přichází očekávané finále. To, že je 22:00 a neděle, o tom se zmiňovat raději nebudu. Jistě víte, o čem mluvím - škola a práce. K tomu si přidejte fakt, že jsme v jiné zemi a máte jasný výsledek - nemohli jsme dojet domů v nějakou seriózní dobu; takže jsme starosti s dalším dnem hodili za hlavu a s o to větší chutí pozorovali čtyři nejlepší hráče, kterak se utkávají v turnaji krále železné pěsti. Vzaly se pozice ze čtvrtfinále a hrálo se semifinále. První se čtvrtým, druhý se třetím. Ti, kdož prohráli, pak bojovali o třetí místo. A prohrál Aenica. Polsko se radovalo, Aenica však zašel za organizátory. Oznámil, že tento turnaj respektuje, ale že je unaven, tak jen aby to vzali na vědomí. Ono hrát půl dne v kuse s maximálním vysílením opravdu není nic lehkého. Stejně se ale nakonec Aenica utkal o bronz, který po zásluze obhájil, a tak dostal malý pohárek a alespoň to potěšilo jeho unavenou duši. Navíc ještě tři nejlepší získali nově vydanou platinovou edici Tekken 4, což byl od pořadatelů turnaje velice příjemný dárek.
Organizace byla výborná. Super místo, velký počet televizí i konzolí a co se týče her, těch také nebylo pomálu. Tekken 4 je asi jasná věc, ale k vidění byl i Tekken Tag Tournament, Mortal Kombat: Deadly Alliance a překvapivě i jakýsi fotbalový manažer. Jídlo, pití, sezení, vše bylo perfektně zajištěno, klobouk dolů. I když si myslím, že organizačně je na tom Česká republika také hodně dobře, čímž chci poděkovat Alimokujinovi a Padrinimu za všechny organizované turnaje na našem území. Ale tento turnaj byl v Polsku, takže žádný Ali či Padre. Organizátoři měli snad jen problémy s angličtinou, takže naše domluva nebyla až tak perfektní, ale i přesto jsme si výtečně zahráli s evropskými špičkami, porovnali kvality a zjistili chyby a díky Tekken Tagu si nakonec opravdu každý přišel na své.
P.S. Obrázky dokumentující tuto akci byly převzaty ze stránky ps2.bazuka.pl.
