Žánr stříleček pro světelnou pistoli je takřka stejně starý jako videohry samotné. Trochu překvapivé zjištění, viďte? Přesto se toho za ta léta mnoho nezměnilo. Jistě, grafika udělala mílové kroky, jinak to však jsou stále stejné lineární "střelnice". Ani House of the Dead 2 není jiný. Co také chtít od automatové konverze?
House of the Dead převzal po sérii Virtua Cop korunu nejoblíbenějšího pistolového automatu, který dnes okupuje kdejakou hernu i v našich, v tomto směru nepříliš bohatých krajích. Jeho atraktivita spočívá nejen v prvotřídní grafice, ale především v námětu a zpracování - autoři si na nic nehráli a nebáli se zobrazit potoky krve a zástupy valících se zombíků, kteří jakoby chtěli každým okamžikem vyskočit z obrazovky a s chutí se do vás zakousnout. Připravte se tedy na to, že tohle není hra pro malé děti.
House of the Dead 2 je, jak již bylo řečeno, konverze z automatů. Podobně jako většina ostatních konverzí na Dreamcast i tato je prakticky totožná s předlohou a grafika vypadá stejně jako originální automat a ačkoliv je coin-op v hernách již od roku 1999, rozhodně to je pochvala - je pestrá i temná zároveň, nepostrádá atmosféru a neztratila arkádový nádech, což například o PC verzi říci rozhodně nelze. Přesnost konverze je třeba ocenit i pokud jde o herní obsah - Arcade režim, tak jak ho známe z herny, je tu v plné parádě, ale to by ani jinak nešlo. Příběh je primitivní a nepodstatný. Opět se něco někde zvrtlo, jisté město ovládli zombies a jim podobná havěť. Nejsou to zdaleka jen živé mrtvoly, i když i ony samy o sobě by vytvořily pěknou armádu (na začátku mají holé ruce, později se brání štítem, ohání se motorovou pilou nebo po vás házejí sekery) - kromě nich se mj. setkáte s netopýry, masožravými rybami a různými dalšími slizkými zrůdami. Samozřejmě nechybí ani sestava rafinovaných bossů, proti nimž musíte obvykle vyrukovat s důvtipem, popřípadě s ještě rychlejší a přesnější střelbou.
Na pomoc proti této hordě hnusáků jste povolán právě vy, ostatně - podobný problém jste už jednou zvládli, tak kdo také jiný. Na obrazovce se obvykle objeví celá skupinka nepřátel, kteří se k vám pomalu (to na začátku hry) či rychleji (to ke konci) přibližují. Jakmile jednoho zasáhnete, jeho agresivita se poněkud zvýší a vyrazí k vám s poklusem - proto doporučuji dát přednost postupné likvidaci. Poměrně důležitá je tu také vaše muška, trefa do levé ruky má samozřejmě za následek ztrátu této končetiny, ale také zavrávorání na levou stranu - jistější je zásah do hlavy nebo přímo do prsou. Nezřídka bude třeba dvou či více výstřelů, ale to je obvykle příjemná povinnost, vysokou obtížností House of the Dead 2 rozhodně neoplývá.
Celkem vás tuším čeká šest tématicky mírně odlišných misí. Úrovně jsou poměrně dlouhé a scénář není tak docela lineární, takže se na různých místech můžete díky křižovatkám nebo tajným průchodům vydat různými cestami (obvykle je odhalíte záchranou rukojmího). I přesto 
hra bohužel není nijak výrazně dlouhá a zvolíte-li nejsnadnější obtížnost, po několika perných hodinách tréninku jí úspěšně zvládnete.
Proto Sega nemohla jinak a přidala několik nových režimů. Předně je to režim Original, který však oproti tomu původnímu nenabízí víc než pár kosmetických úprav - například zde máte mezi úrovněmi možnost nakoupit za vystřílené peníze určité bonusové předměty jako lékárničky či kredity. Do stejného soudku, tedy mezi takřka zbytečná vylepšení patří režim Boss, ve kterém se nepouštíte do celé hry, ale pouze do bossů a snažíte se je pokořit v co možná nejkratším čase. A tak jedinou skutečnou vzpruhou, která HOTD2 přidává nějaký ten čas navíc, je tréninkový režim, který obsahuje deset různých úkolů, každý v pěti obtížnostech. Úkoly jsou variabilní, jednou musíte během pár vteřin vystřílet všechny barely na obrazovce, jindy se na obrazovce rychle objevuje řada lidí a zombíků a vy musíte trefit pochopitelně pouze zombies a jsou tu i vyloženě rafinované úkoly jako udržení mince ve vzduchu. To je na první pohled úkol snadný, ale jediné zaváhání tu je zpravidla osudné a i 
padesátivteřinový limit napovídá, že je to docela záhul. Tréninkový mód vás tedy díky nejsnadnějším úkolům připraví na ostrou hru, obtížnější jsou pak samy o sobě velkou výzvou a nějaký čas vám určitě vydrží.
To vše nic nemění na tom, že House of the Dead 2 není hra, jejíž pokoření vám bude trvat více než pár dnů. Její úkol je spíš v relaxaci, čas od času se k ní vrátíte, abyste se trochu uvolnili od náročných RPGček a rádi ji budete ukazovat přátelům (režim pro dva je super, ale kupovat dvě pistole?). Hru sice lze hrát bez světelné pistole, jak si však jistě dokážete představit, ovládání joypadem je značně zdlouhavé a nepřesné. Asi tedy tušíte verdikt - House of the Dead 2 je solidní hra, jedna z nejlepších ve svém žánru. Není to hra s desítkami rozličných miniher jako série Point Blank na PlayStation, ale nic to nemění na tom, že má dostatek lesku, kouzla a hratelnosti na to, aby vás zaujala. Je však naprosto nezbytné si k ní koupit světelnou pistoli, kterou bohužel u jiných her nevyužijete (viz rámeček), takže jde o trochu drahý špás. A tak je třeba investici pečlivě zvážit.
| Světelná pistole pro Dreamcast | |
|
| House of the Dead 2 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
