Vítejte na závodišti, které je, pravda, už trochu omšelé, ale co byste od stařičké PSX čekali. Pakliže patříte k fanouškům adrenalinových závodů, nota bene v oblíbeném futuristickém balení, račte usednout do lóže, vstupenka je protentokráte zdarma - ale tady bych vás poprosil, trochu více stranou od dráhy. Ať nepřijdete k úrazu. Protože zdejší závodění se nese v hodně akčním rytmu a vzduchem dokonce semo tamo prolétne i naváděná raketa. O vítězství se zdejší piloti zkrátka perou jako o vlastní život, v sázce je hodně a tak není divu, že si nikdo nebere servítky. Ačkoliv je v ovládání z nějakého důvodu pamatováno i na brzdový pedál - neděkujem, zapomeňte! Každá trať a každé kolo se jede na plný knedlík, noha z plynu se sundá jen zcela výjimečně a smrtelný tik v očích pilotů už po chvíli svou frekvencí připomíná tep výherce první ve Sportce.
Hardcore jezdci tady údajně použili důmyslných metod, kterak s plynovým pedálem "splynout", pročež tato mutace byla profesorem Rychlovem Makačenkem z nejmenované ruské univerzity popsána jako syndrom Poslanecké imunity. Samozřejmě, že vše uvedené příležitostně resultuje ve vyjetí z dráhy, piloti nejsou neomylní terminátoři. Ale protože v době, kdy se rozdávaly kredity, byli všichni zúčastnění hned několikrát, s malou časovou prodlevou se každý takový ztracenec na trať posléze vrací, aby navázal na nemilosrdné
pronásledování svých soupeřů. K čemuž vydatně napomáhají četné power-upy, rozeseté porůznu po ovále, s jejichž pomocí lze zpomalit nebo zastavit protijezdce, nemluvě o
vychytávkách jako je turbo boost či energetický štít, se kterým lze na protivníka dělat hodně dlouhý nos, tedy pokud se to v tom kalupu dá ještě vůbec stihnout. Ono mít čtyři kila na tacháku a v ostrých serpentýnách se ještě mít tu odvahu ohlížet, co se zrovna děje za "vejfukem", to chce opravdu notnou dávku kuráže.
Vedle možného obdivování scenérií, které však dlouho nevydrží, neboť organizátoři tu rafinovaně a poněkud lakotně točí pět stále stejných tratí, se dostane i na uznalé ocenění rozličných efektů, zejména když se vám osobně podaří sestřelit toho pišišvora jedoucího před vámi a on se v opravdu roztomilých kotrmelcích ztratí v polygonech zapomnění. Navíc, architektura tratí (rozličné tunely, klopené zatáčky) vám umožní řadu zajímavých akrobatických manévrů, mezi nimiž nechybí ani jízda po stropě, přičemž takto se lze vyhnout protivníkovi, který se vám před chvílí pověsil na záda a nebezpečně vás ostřeluje. Ne, teď vážně. Grafické zpracování vám rozhodně neroztáhne čelist způsobem, že by hrozilo vypadnutí jazyka. Okolí tratí se skrývá v milosrdném jednobarevném oparu ničeho a samotné ovály také mohly míti větší počet polygonů na m2. Na vozidlech vcelku není co zkazit, jejich
design lze přičíst futuristickému zaměření titulu a hardwarovým možnostem PSX. Bez výhrad lze ocenit až působivé artworky tratí během loadingové obrazovky a stylové kreslené postavičky jezdců, z nichž si vybíráte vašeho favorita, nemluvě o cel-shadovaném intru. Co se týče jízdního projevu, neshledal jsem nějaké zásadní změny ve fyzice jednotlivých strojů, což
na druhou stranu nebude nikoho zvýhodňovat při multiplayeru, který je zde také obsažen a nabízí hned několik alternativních módů závodění. Celé to tak nějak až příliš podezřele připomíná sérii Rollcage, kde se též po definovaných tratích a při velmi podobných mechanismech proháněla podobná futuristická vozítka, ale abych byl upřímný, Rollcage mi přišel přeci jenom lepší a to takřka ve všech ohledech. Nicméně nesuďme den před večerem, až se nám v redakci objeví review kód Fire Bugs, dáme vědět.
