Upřímně řečeno, nechápu, co kdo na všech těch skateboardových, snowboardových a bikrosových hrách vidí. Jedná se totiž podle mě pouze o vcelku koncentrovanou nudu doprovázenou našlápnutým soundtrackem. Bohužel, v můj neprospěch hovoří mé nadšení pro hry z dílen EA BIG. Jelikož se tedy hra Dark Summit tváří jako "něco na způsob SSX" padla volba recenzování na mě. Taky bohužel.
Dark Summit začíná velmi optimisticky a zajímavě. Jste nejprve seznámeni s příběhovým pozadím, jehož popis jsem samozřejmě z důvodu nutnosti četby sáhodlouhých titulků přeskočil, nicméně jsem tak v kostce pochopil, že se jedná o boj prknařů proti lyžařům (a možná hrají roli i nějaké vyšší cíle). Jako odvážná školačka, ehm tedy prknařka, se tedy stavíte na svah, abyste těm trapným konvenčním lyžařům ukázali, zač je toho loket. Ovšem přiznejme si hned zkraje, že za moc toho ten loket bohužel nebude.
V podstatě jediným výrazným pozitivem na celé hře je její stavba a struktura, kteréžto jsem shledal nápaditými a vcelku zajímavými. Vyjedete lanovkou na kopec a (překvapivě) rozjedete se dolů. Po čase narazíte na takový nějaký podivný sloup žlutého světla, tak zkusíte jen tak pro zajímavost do něj vjet. A ejhle, dostanete zadání úkolu. Ten musíte splnit dříve, než projedete danou délku sjezdovky, což vám ukazuje posuvník v horní části obrazovky. Pokud se vám to nepodaří, můžete úkol restartovat, nebo jet klidně dál vstříc úkolům jiným.
A když dojedete až dolů, jednoduše vyjedete lanovkou zase nahoru a jdete se pokusit o splnění toho, co se vám dosud nepovedlo. Lehčím rozčarováním by ovšem mohlo být umístění některých úkolů na skutečně velmi obtížně dostupných místech. Na druhou stranu to ale dělá hru zajímavější a napínavější. Dalším plusem (aha, tak jsou nakonec dva, omlouvám se za dřívější mystifikaci) je relativní pestrost těchto úkolů od prachsprostého útěku před lyžařskou "policií", přes předvádění nejrůznějších triků až po deaktivaci bomby nastražené na sjezdovce, či eliminace pečeného krocana grindem po stole horské kavárny. Tato skutečnost tak zcela jistě má ambice dát vzniknout podezření, že v Dark Summitu se snoubí závodní element SSX s trikovou rozšafností Tonyho Hawka, avšak není tomu tak. Zase jedno bohužel.
Hra je rozdělena do čtyř lyžařských oblastí, respektive sjezdovek (tudíž vlastně tratí), což považuji za nepříjemně málo - i včetně oněch tuším dvou bonusových. Sjezdovky na sebe ale navazují, takže na konci hry budete znát nejspodnější sjezdovku, na které začínáte, doslova nazpaměť. Jejich design je ovšem poněkud nedomyšlený. Je sice fajn, že se na nich povaluje nejrůznější harampádí, od sněžných roleb, přes vraky aut a nejrůznější plůtky, až po nášlapné miny a kyselinová jezírka, ale celkový dojem je takový nějaký v podstatě nijaký. Tvůrcům se prostě nepodařilo vdechnout místním lokalitám ani náznak atmosféry. Prostě jenom účelově vytvořené překážky. Na atmosféře dílem ubírá i grafické zpracování, respektive použití nevýrazných a temnějších barev, takže to vypadá, jako by se celá hra odehrávala pod zamračenou oblohou a rozhodně se nemůže měřit s jásavou pestrostí SSX nebo třeba nového Sled Stormu. Škoda.
Vcelku nepříjemně je zvládnuto i ovládání, zejména co se týče triků. Pokud se opět vrátím k SSX, nelze nepřipomenout velmi promyšlený trikový systém stojící a padající s kombinacemi postranních tlačítek na DualShocku. Dark Summit si po celou dobu hraní vystačí prakticky pouze se třemi tlačítky. Jednodušší triky se provádějí víceméně pouze za použití analogové páčky, zatímco ty složitější pak vyťukáním některé z pevně daných tlačítkových sekvencí. Těch je dohromady ovšem žalostně málo a s desítkami triků v SSX se rozhodně nemohou poměřovat. Navíc je vizuální provedení těchto speciálních triků v zásadě naprosto žalostné. Jen si to představte: skočíte z dostatečně velké výšky, abyste trik zvládli a vymačkáte příslušnou sekvenci. Chvilku se neděje vůbec nic a pak sebou postavička zaškube, rychle se několikrát někam zakroutí a dopadne na zem. Skutečně výborné. Asi vám již došlo, že díky tomuto systému vypadají všechny speciální triky téměř shodně, nehledě na to, že je jich docela skrovný počet.
Ne zcela vyladěná je i celková hratelnost Dark Summitu. Nedá se říci, že by některé úkoly byly vyloženě směšně jednoduché nebo naopak nekřesťansky obtížné. Globální křivka obtížnosti zde stoupá plynule nahoru, i když možná poněkud strmě, ale chtěl jsem říci, že některé úkoly jsou mnohem více frustrující než jiné. Málokdy se mi podařilo splnit úkol napoprvé, ale po prozkoumání okolního terénu a situace se to většinou zdařilo napodruhé nebo napotřetí. Jsou zde ovšem i tací (úkolové), kteří vám zaberou i několik hodin bez jakéhokoliv výhledu v lepší zítřky, respektive ve splnění. Příkladem budiž například zadání,
kdy máte v daném úseku sjezdovky vykouzlit deset trikových komb. Pominu-li skutečnost, že mi dosud není jasné, zda tato hra považuje za kombo i něco jiného než kombinaci grind-něco či něco-grind, pak musím vyjádřit znechucení nad rozmístěním příhodných překážek na svahu. Jde o to, že dojedete do místa se spoustou různých zábradlí, kde se pokusíte vyrobit nějaká ta komba, pak zase chvíli jedete než dojedete do dalšího takového místa a pak už je v podstatě konec povoleného úseku. Takže to zkusíte znovu. Po chvíli ale zjistíte několik nepříjemných věcí. Zaprvé, že při standardní jízdě nemáte moc šancí tento úkol zvládnout, jelikož pokud uděláte i pětikombo, pak se vám započítá pouze jako jeden podařený trik z deseti požadovaných, což do značné míry demotivuje a vede k tomu, že se nakonec uchýlíte k pomalé jízdě a nechutnému zatáčení pokud možno na pětníku, abyste v dané oblasti zvládli co nejvíce jednoduchých komb. Jedinou výjimku (na niž jsem ovšem přišel zcela náhodně v situaci, kdy už bylo jasné, že to opět nestihnu, tak jsem si natruc aspoň zakombil) tvoří ovšem desetikombo, za které dostanete slušný trikový zápočet (započítají se pak minimálně čtyři triky). Celkově vzato je to ale pořád dostatečně velká pruda, aby vás to nebavilo. Nutno ovšem poznamenat, že výše řečené se týká pouze některých trikových úkolů a že je zde přítomno i dost úkolů odlišných, které mají jak spád tak náboj a jsou vcelku zábavné na to, abyste na čas zapomněli na patálie s triky. K ne zcela dobrému pocitu ze hry navíc přispívá i poněkud modifikovaný fyzikální model. Ovšem nevadilo by ani tak, že je modifikovaný, pokud by tedy byl za všech okolností stejný. Někdy totiž například nemůžete ani za nic na světě trefit grindem nějaké zábradlí, abyste vzápětí byli k vedlejšímu plůtku přitaženi doslova jako magnetem. Podivné. Podobně
nezpůsobile působí kupříkladu i skutečnost, že některé skoky ustojíte za všech okolností, jiné končí pádem i při sebemenším vychýlení z ideální polohy. A takovýchto excesů se zde samozřejmě dá najít více.
Jak už je u her podobného ražení zvykem, nesmí chybět ani odemykání všeho možného. Zde konkrétně jde o jezdce, sjezdovky, nová prkna a kostýmy. Ve hře funguje jakýsi systém dvojích bodů: jedny jsou obrazem vašich trikových eskapád (nevídáno) a ty druhé jsou jakýmsi zkušenostním měřítkem, u kterého jsem ne zcela pochopil, jak funguje (prostě za splněný úkol dostanete nějaké body), ale zato jsem zjistil, že po dosažení určité hranice se vám otevře přístup na další sjezdovku. Nová prkna vám sice přidají nějaké ty lepší vlastnosti, ale nejsem si jist, zda jsem zaregistroval nějaký výrazný posun v hraní po jejich získání. A kostýmy? No, nevím, jak bych to řekl, ale drtivá většina z nich spočívá v tom, že ke kostýmu předchozímu přibude například discman nebo sluneční brýle. Nehledě na to, že v této hře je měřítkem vašich úspěchů percentuální postup a nikoliv počet odemknutých kostýmů, které nakonec stejně získáte všechny, protože ať chcete nebo nechcete, nakonec nějaký ten milion bodů prostě natrikujete. Paradoxně tedy méně schopní hráči budou mít všechny kostýmy třeba již v první úrovni, protože hra nijak nepenalizuje například pády nebo množství pokusů na splnění jednoho úkolu. Takže kostýmy jsou tu prostě jen do počtu, anebo spíše proto, že "se to dneska nosí".
Dost stranou zůstávají grafika a zvuky. Co se týče zvuků a hudby tak nic standardnějšího jsem v poslední době neslyšel a grafika je poněkud odfláknutá. Pohyby postav by se daly sice považovat za jakžtakž realistické (kromě příšerných animací při pádech), ovšem okolní efekty jsou velmi diskutabilní. Konkrétně například stopa za prknem jde označit za totální úlet, jelikož vypadá jako nějaký prvotní test cel-shadingu, který pak tvůrci zapomněli odstranit. Grafice v tomto případě nepomůže už ani GameCube. A zase jedno bohužel. O podivné barevné paletě jsem již psal výše a o občasných FMV sekvencích se skutečně nemá cenu zmiňovat, takže nezbývá než se vrhnout na nějaký ten závěrečný odstaveček.
Dark Summit je multiplatformový titul, který rozhodně měl ambice stát se dobrou hrou. Celkové pojetí hry, její myšlenka a design na to jasně ukazují. Bohužel se tvůrcům nepodařilo sladit vše v dobře pracující celek a tak se z tohoto počinu stává veskrze průměrný titul, kde vás některé úkoly zaujmou a jiné zase nepředstavitelně frustrují. Technické zpracování mohlo být také lepší a tak hře přidávám pět procent nad průměr pouze za celkově dobrý nápad, některé dobře vymyšlené úkoly a hlavně multiplayer. A nemyslete si, že se další verze na trhu (PS2, Xbox) kvalitativně nějak odlišují. Děkuji za pozornost.
| Dark Summit | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
