Chvilku to trvalo, než dal někdo dohromady český dungeon. Ona tvorba dungeonů a RPG her obecně vyžaduje mnohem více času a příprav, než třeba adventura. Musí se vyvážit atributy postav v závislosti na získané zkušenosti, musí se sladit obtížnost a tohle všechno vyžaduje příliš mnoho času. U RPG rovnou zapomeňte na humorný příběh, musí se vymyslet něco vážného, něco, co hráče u hry udrží. Zde prezentované hry jsem seřadil podle potřeby článku, rozděleného na dvě části.
Asmodeus
Do Asmodea jsem vkládal velké naděje, již od začátku na mě udělala velký dojem renderovaná grafika, kterou autoři následně ručně dokreslovali. Každý obrazovka jak v dungeonu, tak v přírodě a městě byla svým způsobem unikátní, již žádné copy/paste v editoru a všechno vypadá stejně. Trošičku komorní svět nabízel město, malou tvrz na kopci (znáte z dema), chaloupku, okolní přírodu a přilehlé dungeony.
Z počátku jsem nevěřícně zíral na renderované sekvence, na krásné průlety krajinou. Bohužel, jak jsem hrál dále, narazil jsem na jeden obrovský neduh Asmodea, díky kterému spadnul až těsně nad průměr. Mohla to být dobrá osmička, kdyby se autoři nevykašlali na mapu. Pobíhat zmateně v dungeonu a kreslit si ručně mapku i na tehdejší dobu již každého přešlo, jenže dungeon se nedal zrovna moc mapovat ani tímto způsobem. I přímo v krokovacím dungeonu hlavní hrdina čas od času narazil na animovanou sekvenci, které ho přenesla jinam a co hráč? Jak se měl teď podle své ručně kreslené mapky orientovat? Řeknu vám, velmi těžko. RPG element byl slušně vyvážený, vaše postava se zlepšovala sama v závislosti na počtu poražených protivníků. Nechyběl zbrojíř, bylinkář, nezapomnělo se ani na hospodu, ze které se v RPG dělá vždy něco víc, než je ve skutečnosti :). Technickému zpracování nemám co vytknout, hudba z CD se přehrávala bez problémů i dnes, Asmodeus mi šlape pod W98 jako hodinky - po jedné drobné úpravě. Systém realtime bojů, kdy sami určíte místo zásahu se mi zamlouval, hezké je i máchnutí zbraně přes obrazovku - podobně jako v dungeonu Brány Skeldalu.
Chtěl jsem Asmodea pro dnešní článek znovu otestovat a po spuštění mě místo intra přivítalo strohé runtime error. Já nevěřil, že něco po technické stránce tak pohodového je naprogramováno v Turbo Pascau 7!!! Po aplikaci patche na programy běžící na bázi TP7 se vše spustilo bez sebemenšího problému. Překvapila mě i stále vysoká grafická kvalita, která v českých hrách zas tolik konkurence nemá. Asmodeus si ve své době vysloužil i cejch "nejdražší české hry" - prodával se za 990 Kč. Moc škoda té chybějící mapy, takhle se Asmodeus řadí ke hrám, které nevyužily svého potenciálu.
Rytíři Grálu
Ani Rytířům Grálu se nepodařilo využít svého potenciálu, i jim k tomu chybělo velmi málo. Původní název Excalibur z pochopitelných důvodů neprošel, muselo se vymyslet něco, co by charakterizovalo celou hru a období. Hra se odehrává v době, kdy se Artuš vrátil bez svého meče a "onemocněl". Jedinou záchranou mu mohl být Svatý Grál, ze kterého se musí napít. Do světa tedy vyjíždějí jeho rytíři onen artefakt najít a jednoho z nich ovládáte vy. S temnou atmosférou filmu se Rytíři Grálu nevypořádali příliš dobře, do hry by se dal bez problémů zasadit jakýkoli příběh. Do puntíku se potvrdilo i to, že méně někdy znamená více. Kilometry prázdných prostor, ve kterých musíte hledat důležité lokace moc zábavné nejsou. I města mi připadají taková nudná, moc zpestření tu tedy nenajdeme. RPG element se povedlo opět rozumně vyvážit, najdete tu i obvyklého zbrojíře, bylinkáře... Rytíři Grálu obsahovali i možnost kradení v krámech, kterého jsem se za použití save/load snažil hojně využívat. Vás rytíř mohl onemocnět, což se bohužel neprojevilo hned, čili save předchozí pozice nemusel pomoci. Trochu zrádné a nepříjemné, hlavně pokud se nalézáte někde hluboko v lesních porostech na sto honů vzdálených od nejbližšího města. Aby hrdina nezemřel hlady, musíte ho napájet a krmit což až takový problém není. Systém realtime soubojů byl trochu nudný, prostě jen klikáte a čekáte, kolik životů nepřítel v krvavém obláčku ztratil. Bylinkaření je taktéž dobré, pomocí fireballů se pak hezky kosí nepřátelé. Vochozka Trading nás také poprvé (a naposled) překvapil kvalitní pevnou krabicí a skvělým, i když trochu krátkým, manuálem.
