Dokládá to nové dvanácté album Dobrý večer Tobě, tedy čtvrté vánoční a od vzniku v roce 1970 první živé.
„Původně jsme ho chtěli natočit ve studiu. Nenahraných písniček a koled jsme měli v zásobě skoro na dvě alba. Šťastná náhoda nám ale přihrála, poprvé v historii kapely, dva vánoční koncerty v Novém Bydžově. Ten první se vyprodal moc rychle, tak jsme přidali ještě druhý, svatoštěpánský. Stejný prostor, stejná akustika a srdečné obecenstvo v Jiráskově divadle, kde hrajeme každoročně. Řekli jsme si, že si z nich pořídíme pracovní nahrávku pro studio. Náš zvukař Slávek Maťátko to nahrál z pultu do malé krabičky. Když nám to pustil, jednomyslně jsme se shodli, že už máme natočeno,“ říká Jan Filip a přiznává, že atmosféra z živého koncertu se nevytvoří ani v sebelepším studiu.
„To nám potvrdil i náš letitý spolupracovník, hudební režisér Václav Vlachý. Ten pouze vystříhal mluvené slovo, které by celou nahrávku neúměrně prodlužovalo, a dále některé písně, které už máme natočené na předchozích albech. Všechno ostatní zůstalo stejné, bez jakéhokoliv dodatečného zásahu,“ uvádí muzikant.
Mezi čtrnácti čísly je dvanáct nahraných poprvé, jedna píseň z minula a jeden přídavek na závěr. Kresby andílků na přebal a potisk CD vytvořila výtvarnice Radka Šůstková ze ZUŠ Střezina v Hradci Králové. Design dotvořil a zpracoval Jindra Honzík.
„Vybírali jsme z různých sborníků, nahrávek tradičních i netradičních kapel na albech i YouTube, prostě z toho, co nás zaujalo. Vše jsme si zaranžovali pro naše obsazení a dle našich představ,“ uvádí Filip.
S houslistou, zpěvákem a specialistou na staré nástroje tvoří už roky čtvrtou sestavu kapely zpěvačka a kytaristka Eva Černíková, flétnistka Martina Vejrová a hráč na elektrickou kytaru Miloš Panchartek. Kantoři se obešli bez hostů.
„Zveme je jen výjimečně. Na albu Svítání z roku 2011 si s námi zabubnoval Václav Tláskal. Loni, na výročním koncertu k 45 letům, si pár písní zazpívala někdejší členka Lída Helligerová. Zrovna nedávno jsem jí natočil niněru do koledy na desku pro děti,“ podotýká Jan Filip.
I poslední nahrávku zdobí charakteristická nakažlivá kantorská zpěvnost s furiantským podupáváním, kramářské prozpěvování a silné vícehlasy, to vše v lidovém repertoáru.
„Lidová píseň je nejkrásnější muzika“
„V drtivé většině jde o lidovky a nemáme důvod to měnit. Lidová píseň je pro nás ta nejkrásnější muzika. Eventuálním skladatelským ambicím se nebráníme, ale zatím je uplatňujeme hlavně v aranžích a textech. Na tomto albu jsou písničky z různých koutů Evropy a tu a tam i z Velké Británie nebo Ameriky,“ uvádí kapelník, pro něhož je i po necelém půlstoletí skupina a muzika především nádherná zábava.
„Pokud Kantoři fungovali, hráli si vždycky hlavně pro radost. Když nefungovali, musela nastat změna. V současném čtvrtém složení jsme si maximálně sedli i jako lidi, proto jsme vydrželi beze změny tak dlouho: Eva 24 let, Martina 23 let, Miloš 16 let, Slávek 5 let a nade mnou asi držela ochrannou ruku Štěstěna a řekla: Když ho to tak baví, tak ať si pohraje do sytosti. Rolling Stones ale nepřekoná nikdo, tam jsou přes 50 let tři zakládající členové – Jagger, Richards a Watts. To je naprostý unikát, a jak jim to spolu šlape!“ usmívá se Filip.
Kantoři v létě k výročí 150 let od války 1866 znovuvydali dávné album Tam u Královýho Hradce, ještě s kytaristou Milošem Dvořáčkem a basistou Tomášem Uhlířem.
„Většinu nákladu už mají doma posluchači a těch pár kousků, co nám zbyly, budeme mít ‚na pak‘. Na tyhle historické akce chodí lidi, které to zajímá,“ říká kapelník, jehož prosinec už od 80. let patří hraní.
„Díky adventním a vánočním koncertům máme Vánoce celý měsíc,“ dodává spokojeně.
