Tomáš Zelenka, ředitel Muzea a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou.

Tomáš Zelenka, ředitel Muzea a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou. | foto: Martin Veselý, MAFRA

Naštěstí máme nápady i šikovné průvodkyně, říká ředitel muzea Orlických hor

  • 0
Muzea a galerie jsou zavřené, výstavy se ocitly na výlepových plochách. „Když uzávěra trvala delší dobu, všimli jsme si, že veškeré plakátovací plochy ve městech zejí prázdnotou, a zkusili se domluvit s jejich majiteli,“ popisuje v rozhovoru pro MF DNES ředitel rychnovského muzea Tomáš Zelenka.

Muzeum je pro návštěvníky takřka rok zavřené, jak to vypadá uvnitř?
Jako na houpačce. Na začátku jsme stejně jako všichni byli trochu překvapeni. Nikdo z nás nečekal, že se něco takového bude dít, a hlavně, že to potrvá tak dlouho. V jarním uzavření jsme pracovali téměř stejně jako předtím. Brzké jaro je pro nás tradičně ve znamení příprav nových výstav na hlavní sezonu. Příliš se nás to tedy nedotklo, pouze v tom, že se o pár týdnů posunula vernisáž. Jakmile nám to rozvolňování umožnilo, hned jsme otevřeli, ale návštěvnost byla velmi váhavá. Bylo cítit, že lidé si ještě nebyli jisti, jestli do muzeí vůbec mohou a jestli jim to stojí za to. Do léta se naopak promítlo částečně omezené cestování. Sezona však byla srovnatelná nebo i lepší než v minulých letech.

Podzimní uzávěra však trvá prakticky doteď…
Otevřeno jsme měli jen na deset dní před Vánoci. Bohužel to byla jen kraťoučká epizoda. Na podzim už to bylo jiné, protože jsme tušili, že opatření asi budou trvat delší dobu. Museli jsme se přeorientovat na trochu jiný druh práce. Archeologů se sice covid téměř nedotkl, ale problém jsme měli s průvodkyněmi. Naštěstí jsou velice kreativní a šikovné, takže pro nás začaly dělat jiné práce, třeba šily vaky na textil. Stěhujeme depozitáře textilu a bylo potřeba ho uložit do speciálních textilních vaků. Svým způsobem pro nás tak restriktivní opatření byla pozitivní, protože se nám uvolnily ruce na věci, které sice navenek nejsou tolik vidět, ale jsou velice důležité z hlediska naší hlavní náplně, a to je udržení sbírek pro budoucí generaci.

Bylo by to bez covidu hektičtější?
Určitě. Jednak jsme stěhovali, ale zároveň se nám uvolnily kapacity, abychom naše sbírky digitalizovali. Veškeré sbírky máme evidované v papírových kartách a teď je převádíme do databáze. To nám obrovsky uspoří práci a usnadní to i činnost badatelům.

Pomohlo vám uvolnění lidí z výstav?
Se stěhováním jsme dlouhodobě počítali, takže jsme na to byli personálně připraveni, ale pomohlo nám to s přepisováním sbírkových karet. To by se jinak kvůli stěhování úplně zastavilo.

S výstavami jste vyšli i do ulic, kdy jste se pro tento krok rozhodli?
První nápady jsme měli hned při prvním lockdownu. Udělali jsme video s komentovanou prohlídkou jedné z výstav, kterou už jsme měli připravenou a jen se čekalo na otevření. To byla taková spontánní věc.

Loni jste také zpřístupnili fotoarchiv.
To jsme připravovali delší dobu a bylo to náročnější. Pandemie koronaviru nám to trochu urychlila a mohli jsme to vypustit dříve. Už jsme cítili, že veřejnost chce přístup k těmto sbírkám a chce s nimi nějak pracovat. Doba nám trochu zdůraznila význam digitalizace, takže jsme napřeli úsilí i na další oblasti. Začali jsme třeba digitalizovat sbírku videokazet, kde máme záznamy hlavně z 90. a 80. let. Chtěli bychom ji do budoucna také stejným způsobem zveřejnit.

Fotoarchiv však obsahuje jen snímky starší 60 let, to bude problém, ne?
Je to tak. Zatím pracujeme na tom, abychom měli kazety zdigitalizované a dalo se s nimi pracovat. Nejde jen o převod, ale znamená to ke každému záznamu vytvořit databázový soupis, podle nějž bude možné v nich vyhledávat. Minimálně to usnadní práci badatelům. Jak to uděláme, abychom sbírku mohli otevřít veřejnosti, to ještě budeme právně řešit.

Historické snímky se nedávno objevily také na plakátech.
V bývalých kasárnách máme výstavu Rychnovsko na historických fotografiích, kterou jsme nedávno aktualizovali a doplnili. Na jaře 2020 jsme ji chtěli slavnostně představit, ale do toho nám bohužel vstoupila koronavirová krize. Když uzávěra trvala delší dobu, všimli jsme si, že veškeré plakátovací plochy ve městech zejí prázdnotou, a zkusili se domluvit s majiteli, že bychom do každého města v okrese vylepili část této výstavy, aby si ji lidé mohli prohlédnout mimo naše prostory. Měli jsme z toho velkou radost, ale pak jsme zjistili, že kolegové v Náchodě udělali něco podobného. Zřejmě to nyní bude trend.

Plakáty visí od prosince, chystáte nějakou jejich obměnu?
Určitě nad tím uvažujeme. Máme v šuplíku několik jiných výstav, které u nás byly v minulosti, nebo jsou putovní. U nich uvažujeme, že bychom je na plakátech znovu zveřejnili.

Jaké máte ohlasy?
Velmi pozitivní, což mě těší. Občas pozoruji, jak se u našich plakátů lidé zastavují. U fotoarchivu se nám ozývají hlavně znalci místních poměrů, kteří chtějí třeba upřesnit popis některých snímků. To je pro nás významná pomoc.