Krkonošské horské boudy dnes patří turistům, mají lyžařské vleky, v garážích nejmodernější techniku na odklízení sněhu či úpravu sjezdovek a vlastní internetové stránky. Ještě před necelým stoletím však na horách byla především hospodářská stavení se stády dobytka.
Prvním turistům tam nabízeli skromné jídlo ve světnici a ubytování na seně na půdě. Někde začali přistavovat hostinské pokoje. Jejich jedinou reklamou byly zpočátku malované, později fotografické pohlednice a těch má Jaroslav Drtina ze Dvora Králové nad Labem tisíce.
Pohlednice se Špindlerovou boudou ze sbírky Jaroslava Drtiny.
Labská bouda a vodopád ze sbírky pohlednic Jaroslava Drtiny.
Pečlivě je uchovává v průhledných obalech, aby je co nejméně poškodil. Je to jen pár týdnů, co v Muzeu Podkrkonoší v Trutnově skončila jeho vůbec první výstava vybraných pohlednic, jimiž pracovníci muzea dokumentovali vývoj nejznámějších krkonošských bud od jejich počátků do současnosti.
Dřív obcházel antikvariáty, dnes surfuje na internetu
Dnes dvaašedesátiletý Drtina se ke sbírání pohlednic dostal v sedmdesátých letech, když pracoval v Praze. Stýskalo se mu prý po domově.
"Vyrůstal jsem jako vesnický kluk v Krkonoších. V Královci. Při cestě do školy jsem každý den koukal na Sněžku. Hory nás jako kluky lákaly. Dostaly se mi tenkrát pod kůži a pořád je tam mám," vyznává se.
V Praze na něj občas padla nostalgie, vzpomínal na hory. Proto se snažil mít doma něco, co by mu mládí a rodný kraj připomínalo. Začal chodit do antikvariátů a hledal knížky o Krkonoších, průvodce a mapy. A také staré pohlednice.
Do rukou se mu dostaly staré černobílé takzvané kabinetní litografie a kreslené pohlednice, na nichž boudy, které znal z výletů, vypadaly jinak. Byly o půlstoletí mladší. Začal je kupovat. Tehdy ještě za padesátník, později za pět korun. Nejdražší litografie stály třicet korun.
Hübnerova bouda na Pomezních Boudách a vrchol Sněžky na pohlednici Jaroslava Drtiny.
"Sběratelství pohlednic už dnes také není chození po půdách babiček, ale spíš noční surfování na internetu," povzdychne si sběratel. Když měl už slušný základ sbírky, rozhodl se dát jí nějaký řád: "Začal jsem pohlednice řadit podle toho, jak některé boudě přibyla veranda, další okno, vyšší patro, letní zahrádka. Nebo ji majitelé zgruntu celou přestavěli."
Jeho sbírka tak dokumentuje stavebněarchitektonický vývoj asi pětasedmdesáti bud na české i polské straně Krkonoš. Mnohé jeho pohlednice tak začaly vyprávět zapomenuté příběhy o tom, jak dnes proslulé horské boudy bývaly kdysi malými chalupami poblíž stezek, na nichž se na sklonku 19. století začalo objevovat stále víc turistů.
Některé boudy po záboru Sudet zapálili vojáci
Má třeba desítky fotografií Petrovy boudy, která vloni v srpnu do základů vyhořela. "Teď už jsou podobné požáry spíš oříškem pro kriminalisty, ale dřív bylo běžné, že dřevěné boudy občas vyhořely. Některé lehly popelem i při ústupu československé armády ze Sudet v roce 1938. Vojáci je nechtěli nechat Němcům. Po druhé světové válce řada bud shořela a zanikla lidskou nezodpovědností," říká Drtina a ukazuje fotografie už neexistujících bud.
Nejraději má pohlednice z let 1890 až 1905. "To byla zlatá éra pohlednic. Tehdy vznikaly nejkrásnější pohledy." Drtina už léta objíždí sběratelské burzy a jeho sbírka se stále rozrůstá.
Zaniklá Petrova bouda na pohlednici ve sbírce Jaroslava Drtiny.
"Někdo se chlubí, že má sedmdesát tisíc starých pohlednic. Jde mu hlavně o množství. Někdo zase vozí po burzách staré pohledy v krabici od bot, bez ladu a skladu. Já už dnes kupuji pohlednice hlavně podle toho, jestli dokumentují vývoj konkrétní boudy," vysvětluje.
Má také jedny z nejstarších pohlednic v podobě korespondenčních lístků, na nichž bylo natištěno razítko s vyobrazením boudy. Pátrá i po nejstarších fotografiích Krkonoš, které v roce 1860 pořídil francouzský fotograf Adolf Braun. Dvě z nich už má.
"Jsou to maličké fotky, vypadají jako nepodařené světlé fotografie. Ale jsou to vůbec první fotografie z Krkonoš," chlubí se sběratel.
