Rudolf Suk ze Dvora Králové nad Labem už jako kluk sbíral věci ze starých obchodů a hospod.
„Líbily se mi reklamní předměty a vždycky mě zajímala historie obchodu. Začalo to starými reklamními cedulemi a dekrety. Jednou jsem získal starou pivní láhev a zjistil, že je jediná existující. To byl první impulz sbírat příběh piva,“ vzpomíná. Láhev z pivovaru Sadová s velkým erbem hraběcího rodu Harrachů pochopitelně v zámecké expozici nechybí.
Úctyhodná sbírka čítá desetitisíce položek. Ohraničena je 16. stoletím, z něhož pocházejí nejstarší listiny a dekrety, a koncem první republiky. Zaměření směřuje na země Koruny české a Rakousko-Uhersko.
„Nikdy pro nás nebyla důležitá kvantita, vždy byla prvořadá kvalita portfolia. Sbíráme příběh piva, to znamená všechno, co se kolem dělo, jak se vyrábělo, konzumovalo, nabízelo a prodávalo. Je to příběh doby,“ pokračuje. Sám je příznivcem především ležáků plzeňského typu, ale nevyhýbá se ani svrchně kvašeným pivům.
Poklady se už shánějí těžko
Posledních dvacet let mu s rozšiřováním sbírky pomáhá syn. „Odmalička jsem měl rád staré věci a nechtěl se ničeho zbavovat. Vyrůstal jsem v tom. Co si pamatuju, sbíral táta starožitnosti a mně se to od začátku líbilo. Když jsem přišel k někomu, kdo měl moderně zařízený byt, přišlo mi to divné,“ uvádí Rudolf Suk mladší.
Společně objíždějí bleší trhy a burzy. Předměty s pivní tematikou kupují v aukcích, získávají výměnou nebo od jiných sběratelů. Cestují kvůli tomu po celé republice. Díky kontaktům se na ně nejen sběratelé, ale i lidé, kteří něco doma najdou nebo mají pozůstalost, většinou už obracejí sami.
Sehnat zajímavý exponát je dnes mnohem složitější než v 90. letech. „Dřív se toho spousta povalovalo na půdách, v hospodách se celkem běžně daly sehnat staré pivní láhve. Ty doby jsou dávno pryč. Pivní sběratelství je velice populární, věnují se tomu stovky až tisíce lidí a kvalitní předměty se vyskytují už velice zřídka,“ vysvětluje Suk senior.
Dřevěná lednice s výčepem
Unikátů je v zámecké expozici Pivo – poklad Čechů bezpočet: půltunová dřevěná pivovarská lednice kombinovaná s výčepem z 80. let 19. století, zachovalá výčepní kredenc ze stejné doby, nejstarší pivní láhev ze smiřického pivovaru datovaná kolem 1850, měděný kalibrační válec na dřevěné sudy z pivovaru Podkováň, víc než sto let staré stáčecí zařízení, jímž se plnily dřevěné sudy, nebo raritní láhev ze známého pražského podniku U Fleků.
V korbelovém sále je přehlídka korbelů, ze kterých pilo měšťanstvo, vojáci a šlechta. Zaujmou nápaditými tvary, zpracováním i výzdobou. Sběratelsky nejhodnotnější jsou barokní holby a džbány. Ručně zdobené výčepy připomínají umělecká díla.
Hrad a zámek Staré HradyNa místě gotického hradu s později přistavěným renesančním zámkem stála už ve 14. století středověká tvrz. V první polovině 17. století zámek vlastnil vévoda Albrecht z Valdštejna, po jeho zavraždění ho získal rod Schliků. Po roce 1945 památka připadla státu a chátrala, v roce 1960 bylo dokonce rozhodnuto o demolici. Díky iniciativě tehdejšího předsedy městského národního výboru Vladimíra Holmana se ji na poslední chvíli povedlo odvrátit. V roce 1994 se majitelem stala obec Staré Hrady, od které hrad se zámkem v roce 2007 koupili manželé Sukovi. O rok později památku po opravách otevřeli. Dnes nabízí pět prohlídkových okruhů: dva historické a tři pohádkové. Staré Hrady zabydleli draci, víly, čarodějové, skřítkové a stovky dalších bytostí. Komplex s restaurací a pražírnou kávy je otevřen celoročně, od května do srpna denně. Za sezonu ho navštíví více než sto tisíc turistů. Majitelé píšou a vydávají pohádky i společenské hry s hradní tematikou. Více na webu www.starehrady.cz. |
Srdeční záležitostí majitelů je rozsáhlá kolekce starých pivních láhví a reklamních cedulí z přelomu 19. a 20. století. Reprezentují existující velké pivovary i ty už dávno zaniklé. Vystaveny jsou staré kompresory nebo desítky stáčecích a špuntovacích strojů, které dříve patřily do běžné výbavy hostinců.
K vidění jsou hospodské židle, stoly, výčepní pulty, přepravky na láhve i další vybavení hostinců, jako třeba dřevěný kuželník z poloviny 19. století, keramické dózy na tabák mající podobu skřítků nebo objemné barokní láhve na kořalku z foukaného lesního skla.
Desítky let stará výčepní technika a hospodský nábytek dodnes fascinují řemeslným zpracováním.
Některé exponáty museli Sukovi nechat zrestaurovat, například orchestrion z Hřibojed na Královédvorsku. „Než jsem ho před třiceti lety získal, stál ve starém chlívě, zapadlý metr v zemi,“ podotýká zakladatel sbírky.
Sbírkové předměty si nikam nezapisuje, veškerou evidenci má v hlavě. Přesně si pamatuje, z které doby každá láhev, cedule nebo výčepní zařízení pochází a za jakých okolností je získal. I o obyčejném půllitru dokáže nadšeně dlouho vyprávět.
„Každá věc má svůj příběh a pro mě osobní význam,“ poznamenává.
Počet půllitrů, sklenic, láhví a reklamních cedulí jde do tisíců, stáčecích strojů a výčepních hlavic jsou stovky. Pivních tácků a etiket je tolik, že už je ani nelze spočítat. V expozici je jen část sbírky, zbytek je uložen v zámeckých depozitářích.
Expozice zabrala jedno patro
Sukovi zpracovali přehled o dějinách piva a pivovarnictví na Starých Hradech, v českých zemích i ve světě, který je k vidění na začátku prohlídky. Expozice zabírá patro renesančního zámku, v osmi místnostech původně byly šlechtické komnaty. Sběratelé expozici připravovali několik let a stále ji doplňují.
V loňském roce si ji v testovacím provozu prohlédli první návštěvníci, letos už bude plnohodnotnou součástí prohlídkových okruhů.
Pořizovací cena nejdražších exponátů se pohybuje ve stovkách tisíců korun, sbírka má však pro rodinu hodnotu nevyčíslitelnou. „Bez nadsázky jde o poselství příštím generacím. Vždyť naše vnoučata a pravnoučata už ani nebudou vědět, že pivo bývalo v dřevěných sudech,“ říká Rudolf Suk.
„I když hospodská kultura upadá, je české pivo a pivovarnictví fenomén, který přetrvá. Naše sbírka k té tradici patří a pomáhá udržovat povědomí o tom, že pivo je skutečně pokladem Čechů,“ dodává syn.
