Učitelé ze Základní školy Lány v Úpici cítí frustraci, bezmoc i pocit zbytečné práce kvůli tomu, že musí vzdělávat děti ze sociálně nepřizpůsobivých rodin, které nerespektují pravidla.
Jejich vztek došel už tak daleko, že se ředitel školy Petr Kalousek společně se starostou Petrem Hronem nedávno obrátili na poslance, aby kritickou situaci, nejen v úpickém školství, začali řešit. Podle nich je nutná změna v legislativě, ta současná nedává žádnou šanci na změnu.
V šestitisícovém městě totiž dlouhodobě žije početná komunita sociálně nepřizpůsobivých.
Kvůli rostoucí kriminalitě a obavám o bezpečnost lidé v minulosti sepisovali petice, radnice založila městskou policii, vytáhla do boje proti spekulantům a skoupila vybydlené bytové domy, aby se potížistů zbavila. Problémy se však nevyhýbají ani škole.
Ředitel s učitelkami sepsali otevřený dopis poslancům se seznamem problémů, které je dlouhodobě trápí. Stručně řečeno: vzdělávat děti z rodin, kde rodiče nepracují, pobírají jen dávky a tento sociální vzorec předávají potomkům, je téměř nadlidský úkol.
Výsledkem jsou děti, které nerespektují pravidla a základní školu opouštějí s jistotou, že se o ně stát postará.
„Kolegové věnují obrovské množství času a energie na to, aby řešili, proč žák nebyl ve škole, jak to, že nebyl omluvený, proč ještě nezaplatil to či ono a tak dále. Zabírá jim to čas, který by měli věnovat něčemu úplně jinému,“ vysvětluje Petr Kalousek, co ho nejvíc štve.
Nezájem o výuku, časté absence, hrubé chování, chybějící základní hygienické návyky, ničení pomůcek... O konkrétních problémech, se kterými se úpická škola denně potýká, dokážou pedagogové hovořit dlouhé minuty.
Jedním z největších nešvarů je obrovská porce zameškaných hodin. Výjimkou nejsou děti s desítkami neomluvených hodin a trojkami z chování, loňský rekordman měl za jediné pololetí 256 neomluvených hodin.
Kantoři jsou naháněči. Dětem chybí hygienické návyky
„Stáváme se naháněči dětí do školy, zdržuje nás to a omezuje,“ přiznává učitelka matematiky a fyziky Iveta Jiříčková, která na úpické škole pracuje dvacet let. Zároveň působí jako školní metodik prevence.
„Zabýváme se něčím, co nemá smysl. Když děti a především rodiče nechtějí, tak vy s tím jako učitel nic neuděláte,“ přitakává učitelka prvního stupně Hana Dědková. Obě dvě patřily k iniciátorkám dopisu poslancům.
Dětem ze sociálně problémových rodin podle nich leckdy chybí základní hygienické návyky. Do školy chodí špinavé, v potrhaném oblečení a nepříjemně zapáchají.
„Čpí z nich cigaretový kouř a alkohol, těžko se to popisuje. Sešity někdy mají ve stavu, že se na ně štítíte sáhnout,“ popisuje drsnou realitu Hana Dědková.
Ve škole se opakovaně objevují vši, kvůli rodičům, kteří mnohdy odmítají spolupracovat, však řešení trvá i několik týdnů. Rodiče také mnohdy nejsou schopni dětem zajistit základní školní pomůcky. Hlavním problémem je ale nulová motivace. Některé příhody připomínají scénky z dnes již kultovního seriálu Most!.
Děti prosedí několik ročníků, propadá se jen jednou
Zkušenou učitelku Hanu Dědkovou jen tak něco nerozhází. Když se ale prvňáků ptala, čím chtějí být v dospělosti a šestiletý chlapec jí odpověděl, že bude pobírat dávky, tak to šokovalo i ji.
„V prvních chvílích jsem ani nevěděla, jak na to reagovat. Bohužel nám tu roste generace dětí, kteří nic nemusejí, ničím nechtějí být a vše dostanou od státu,“ přiznává.
Podle současné legislativy může žák na každém stupni propadnout pouze jednou. Když ani v opakovaném ročníku nezvládne učivo a neprospěje, tak přesto podle zákona musí postoupit dál. Žádnou výjimkou na ZŠ Lány nejsou deváťáci, kteří naposledy prospěli v šesté třídě a v podstatě několik ročníků jen proseděli v lavici.
„Pomáháme jim, aby pobrali aspoň něco. Snažíme se to nějak ukočírovat, ale jak dítě stárne, tak začínají přibývat problémy. Nemá zájem o výuku, vyrušuje a ovlivňuje to celou hodinu. Je to na úkor ostatních dětí, nemůžete se s nimi posouvat dál tempem, jakým byste chtěli,“ vysvětluje Iveta Jiříčková.
Je to nespravedlnost, problémové dítě strhne další, říká učitelka
Dokonce tu měli žáka, který propadl už v první třídě. Alarmující podle kantorů je, že školáků s nálepkou „problémový“ přibývá. Z průměrných se stávají podprůměrní a úroveň vzdělávání jde dolů.
„Žáci, kteří výuku nezvládají a postupují do dalších ročníků s pětkami, logicky demotivují ostatní. Když to vidí, tak nechápou, proč po nich chceme výsledky a proč by se měli učit. Je to šílená nespravedlnost,“ upozorňuje Hana Dědková.
Jednu ze dvou základních škol v Úpici navštěvuje 230 dětí, žáci z problémových rodin tvoří zhruba deset procent. Poměr se ale v průběhu roku mění, což způsobuje časté stěhování této skupiny obyvatel.
Petr Kalousek ve škole pracuje od roku 1985, o 15 let později se stal ředitelem. Zhoršovat se podle něj situace začala před zhruba deseti lety, kdy některé domy ve městě skoupili obchodníci s chudobou a do Úpice se přistěhovaly desítky Romů z různých koutů republiky.
„Před třemi lety přilili olej do ohně ti, kteří schválili inkluzivní vzdělávání v tomto stavu. Dnes je velmi obtížné žáky, kteří na základní školu nemají, přemístit do speciálních škol,“ zdůrazňuje ředitel.
K přesunu je nutný souhlas rodičů. Pokud ho nedají, pak musí dítě na škole, kterou přitom nezvládá, zůstat. Podmínkou pro umístění do speciální školy je navíc lehká mentální retardace dítěte.
Snažíme se, ale posun žádný. Rodiny o pomoc nestojí
Kantorům nejvíc vadí, že nemají žádné páky, jak to změnit. Jedinou naději vidí ve změně legislativy, po které v dopise poslancům také volají. V první řadě by uvítali, kdyby děti mohly volně přejít do speciálních škol. Podle nich by také pomohlo, kdyby vyplácení sociálních dávek bylo podmíněné docházkou dětí do školy nebo možnost rodiny, které se o děti nestarají, sankcionovat.
„Jako učitelé jsme vyčerpali všechny možnosti, pomůže jen změna zákona. Děti doučujeme, věnujeme se jim individuálně, máme ve třídách asistenty pedagoga, do rodin chodí různé neziskovky. Oni ale o pomoc nestojí, za tu dobu jsme nezaznamenali žádný posun,“ tvrdí Iveta Jiříčková.
Neutěšená situace má pro úpickou školu už hmatatelné důsledky. Počet žáků postupně klesá a někteří rodiče dávají děti kvůli špatným vzorům raději jinam.
„Také se nám stává, že v páté třídě žák odchází na úpické gymnázium, přestože na to nemá prospěch, aby nebyl v tomto kolektivu,“ dodává Petr Kalousek.
