V nenápadné zástavbě rodinných domů poblíž čerpací stanice v Lípě nestojí na zahradě bazén, gril nebo pergola s posezením. Zato tu najdete voliéry, jezírko s keřovým porostem, kam se slétávají za potravou ptáci, či upravenou stavební buňku s klecemi, inkubátorem a množstvím dalšího vybavení. Jindra Veselková začala pečovat o zraněná zvířata poté, co úspěšně zvládla boj s rakovinou a podstatně měnila svůj dosavadní život.
„Řekli mi, ať jsem hodně na vzduchu a nestresuji se. Tak jsem začala dělat to, co mě vždycky bavilo, a nastoupila do záchranné stanice v Jaroměři. Tady v Lípě jsem zřídila odběrné místo,“ popisuje své začátky.
Později svou činnost přesunula pod křídla záchranné stanice Pasíčka v sousedním Pardubickém kraji. Několik let sloužila jako dobrovolnice, ale tak dosáhla jen na omezené financování a většinu vybavení platila ze svého. Loni proto absolvovala potřebné zkoušky a získala registraci pro oficiální záchrannou stanici, kterou zřizuje JOB spolek pro inovace.
„Dostáváme příspěvek od okolních obcí i kraje a registrace nám umožní žádat i v obvyklých dotačních výzvách,“ vysvětluje. Stanice se soustředí na rychnovský okres.
Lidé jim ublížili, lidé je zachraňují
Na provoz byla Jindra Veselková dosud sama. Nyní zaučuje několik dobrovolníků. Jenže péče o zvířata divoká je jiná než u domácích. Většina totiž utrpěla trauma kvůli lidem.
„Záchranná stanice se snaží splácet dluh vůči přírodě. Ke každému divokému zvířeti musíte přistupovat velmi opatrně. Podmínkou úspěšného uzdravení a vypuštění je pokorný přístup, že je neděsíte, nežmouláte, nefotíte se s nimi. Ošetřovatelé musí mít ke zvířatům citlivý vztah, umět mlčet a velmi trpělivě se o ně starat. Jakýkoliv stres může být fatální. Proto vždycky lidem říkám: Než něco seberete, zavolejte nám,“ upozorňuje Veselková.
Jindra Veselková ukazuje cestovní lékárnu k rychlému ošetření zraněných zvířat na místě.
Záchranná stanice má několik voliér, dezinfekční místnost je v rodinném domě. V jednom zahradním domku je sklad, v dalším chovné zázemí s lednicemi, krmením, ošetřovatelskými pomůckami a několika klecemi, v nichž přebývají hlavně ježci. Uvnitř je také inkubátor, kde naposledy zachraňovali zmrzlé a zesláblé netopýry.
V jednom z výběhů je uzdravený holub, který čeká na převoz k chovateli, aby si v hejnu obnovil přirozené návyky, v dalších dva krkavci.
„Ještě musíme přistavět jednu buňku z druhé strany, protože potřebujeme dvakrát tolik veterinárních boxů. Bude tam i sklad a přípravna krmiva. V naší stanici nejde ani tak o velikost, ale o pečlivost a individuální přístup, o klid a čistotu,“ vysvětluje ošetřovatelka.
Čápata opustil otec, samici patrně krmili lidé. Ochranáři mladé z komína odebrali |
Stanice už dříve v dobrovolnickém režimu zachránila řadu ptáků či savců. Naposledy z kosteleckého zámku dlaska tlustozobého, který nejspíš kvůli vysílení narazil na překážku.
„Jednou mi přivezli čtyři kýble hnízd, že zateplovali fasádu. To člověk nechápe, proč pár týdnů nepočkali. Šlo o devět hnízd po šesti až osmi mláďatech,“ popisuje.
Loni přijala od myslivce z Albrechtic nad Orlicí mládě kuny, které srazilo auto. Mělo zlomenou pánev, přední nohu a nadvakrát zlomenou zadní. Šest týdnů bylo zasádrované, pak nastala dlouhá rekonvalescence. Nyní je Davídek v lesním výběhu v Pasíčkách a čeká na vypuštění. Jindy pečovala o skupinu netopýrů, kterou od kácení stromů přivezli i s kusem kmenu, v jehož dutinách hnízdili.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Dalším případem byl čáp Láďa, který si předloni v červenci zlomil nohu zaseknutou pod vedením hromosvodu. „Zafixovala jsem ji, podávala mu tekutiny a druhý den šel na operaci. Byl tu několik měsíců. Nejprve mu vytáhli polovinu drátů, pak jsme léčili zánět, poté zbytek drátů. Přezimoval tady a na jaře šel do Pasíček, kde mají obrovské voliéry. Ona jedna věc je záchrana a intenzivní péče, ale rehabilitace a vhodné vypuštění je skoro stejně důležité,“ vysvětluje Veselková.
