Ornitolog David Číp z jaroměřské záchranné stanice Jaro.

Ornitolog David Číp z jaroměřské záchranné stanice Jaro. | foto: Martin Veselý, MAFRA

Zachraňují zvířata, ale sami bojují o přežití. Stanici pomůže dotace

  • 1
Tři roky přežívání a drastické snižování nákladů mají za sebou ochranáři ze spolku Jaro Jaroměř, kteří provozují jedinou záchrannou stanici pro handicapovaná zvířata v Královéhradeckém kraji. Nakonec zařízení podrží hejtmanství, které pošle čtyři miliony korun.

Jaroměřská stanice se před třemi lety dohadovala s krajem kvůli dotaci na provoz. Nakonec získala jen polovinu požadované částky a od uzavření ji zachránily až dary veřejnosti.

Náklady musela osekat na nezbytné minimum. O to silněji na ni v posledních měsících dolehlo zdražování cen a energií.

„Situace je skutečně dramatická. Nechci říkat, že jsme v rozvratu, ale děláme jen to nejnutnější a na řadu nepodstatných věcí nám nezbývá místo. Nejvíce to odnášejí zaměstnanci, kteří pracují za minimální mzdy a ještě tu zůstávají další hodiny jako dobrovolníci,“ popisuje existenční zápas šéf stanice David Číp.

Dotace na další tři roky

Teď by se měla situace ochranářů zlepšit. Krajští zastupitelé v pondělí schválili zvýšení dotace na další tříleté období. Zatímco dosud si museli v Jaroměři vystačit se 700 tisíci na rok, v příštích třech letech dostanou celkem 4 miliony korun, tedy téměř částku, o jakou žádali už v roce 2019. Jiné stanice v Česku přitom hospodaří i s dvojnásobným rozpočtem.

„Konečně by to mohlo být důstojné. Musíme stanici stabilizovat,“ těší Čípa.

Když před třemi lety kraj dotaci seškrtal, vedl diskuse, zda stanici vůbec potřebuje. To už neplatí. Hejtmanství si její roli v systému uvědomuje tím spíš, že nedávno skončila podobná stanice v Libštátě u Semil a Jaroměřští museli za živočichy v nouzi až k Liberci. Podobná situace přitom mohla nastat i v Jaroměři. Číp kraji pohrozil, že bez dotace bude muset stanici uzavřít.

„My jsme se tam byli podívat a podmínky jsou velmi skromné, až přežilé. Situace je poměrně vážná, proto jsme samozřejmě celou záležitost posoudili a peníze posíláme,“ říká náměstek hejtmana pro životní prostředí a zemědělství Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL).

Za váhavým postojem kraje podle bývalého předsedy lidovců stály i podklady, které od ochranářů přicházely s vyúčtováním dotačních peněz.

„Trvali jsme na tom, aby bylo všechno přesně vyúčtováno. Nebyli jsme spokojeni s materiálem, který nám poslali, ale nakonec to doplnili a je to v pořádku,“ vysvětluje.

Podle Čípa jde o příklad toho, kde musela stanice nejvíce šetřit: na administrativě. Na webových stránkách chybí i některé povinné dokumenty, protože k jejich zpracování se dostávají ochranáři až v noci. Papíry totiž na rozdíl od zvířat počkají. Naopak zvířata vyžadují i 24hodinovou péči.

Přestože stanice získá více peněz, příliš si vyskakovat nemůže. Do nákladů se promítají zvýšené ceny energií i materiálu. A také náklady na benzin při výjezdech pro zraněné živočichy.

„Rostou ceny energií, sponzoři jsou opatrnější kvůli Ukrajině a lidé mají kvůli zdražování méně peněz, takže budou méně přispívat. Kraj nám sice přidá, ale o to méně dostaneme jinde. I teď se musíme snažit něco najít sami, ale nemůžeme takto získávat polovinu peněz na provoz, to se nedá,“ míní David Číp.

Pokrývají i Semilsko

Další nadějí pro Jaro Jaroměř je Liberecký kraj. Nově totiž ochranáři pokrývají Semilsko, takže by si stanice mohla sáhnout i na tamní krajské peníze. O příspěvku už ochranáři jednají. Aby snížili náklady, dohodli se také s kolegy ze stanice Huslík v Poděbradech, která pokrývá část jičínského a hradeckého okresu.

„Třeba kolem Chlumce nad Cidlinou. Oni to mají blíž a je lepší, aby lidé zvířata vezli k nim,“ vysvětluje Číp. To ukazuje, že pád Jaroměře by ovlivnil celou národní síť záchranných stanic. Další nejbližší jsou totiž Pasíčka v Boru u Skutče na Chrudimsku. Vozit tam zraněná zvířata třeba z Broumovska je utopie.

Stabilizace jaroměřské stanice otevírá dveře i pro investice do tamního areálu. Z evropských dotací by na ně mohlo přijít až 80 procent. Zatím nebyl čas se projektem vůbec zabývat. Kraj si přitom uvědomuje, že investice v provizorním areálu by byly víc než potřeba.

„Pokud bychom chtěli stanici znovu vybudovat nebo významně rekonstruovat areál, znamenalo by to řádově vyšší částky, než provozní příspěvek. Jsme ale přesvědčeni, že záchranné stanice jsou potřeba, že mají i výukový potenciál,“ naznačuje Bělobrádek případnou podporu kraje.