Pro festival s benefičním přesahem na podporu barokních kostelů Broumovska je to událost. Autor hudby k populární hře Jan Valta coby dirigent stane před královéhradeckou Filharmonií a Kühnovým smíšeným sborem.
„Příležitost dirigovat Mozartovo Requiem pro mě má osobní rovinu. Hudbu dělám díky mému tatínkovi, který byl skvělým dirigentem. Moci prezentovat moji vlastní hudbu vedle Mozartovy, a to vše s taktovkou v ruce pro mě tedy bude znamenat velice osobní propojení, vzpomínku na tatínka,“ říká skladatel, jenž pro Poklady napsal Broumovské Halali.
Jak se vám na festivalu líbí?
Festival je krásný a ohromně si cením toho, že jsem letos jeho rezidenčním skladatelem. Dlouho se známe jak s uměleckou ředitelkou přehlídky Terezou Kramplovou, tak se zakladatelkou Letních hornových kurzů Zuzanou Rzounkovou, takže je to pro mě osobní. Je skvělé, že s mně milými lidmi můžu spolupracovat na něčem, co má 20 let dlouhou tradici.
Byl jste předtím na Broumovsku?
Přiznám se, že nebyl. Topograficky je to ohromně zajímavý kus české krajiny, z něhož je navíc cítit příhraničí a bohatá historie. A je důležité, že je to festival s charitativním zaměřením, který se snaží pomáhat místním chrámům: to je přínosné směrování.
Možná by se na Broumovsku, v kraji rozervaných skal, mohl odehrávat třetí díl slavné hry Kingdom Come: Deliverance…
Jak praví cimrmani: my nesmíme ani naznačovat...
Jak se vám psalo Broumovské Halali?
Byla to velice zajímavá práce! Objednávka byla přímo od Zuzany Rzounkové, elitní hráčky na lesní roh, kterou nám závidí půlka Evropy. Zuzana je úžasný muzikant a skvělý člověk, se kterým se už roky moc rád potkávám při různé práci: natáčeli jsme spolu například moji hudbu pro hru Kingdom Come: Deliverance II. A když jsme měli v červenci koncert této hudby v Kutné Hoře, postavili si pro tuto příležitost hornovou sekci spolu s dalším legendárním hornistou Honzou Vobořilem. A hrálo to jak víno!
Vraťme se k halali.
Skladba byla určena pro obrovský, asi osmdesátičlenný hornový orchestr. Většinu hráčů tvořili frekventanti kurzů: šlo o studenty či menší děti. To vás jako skladatele limituje. V první řadě co do rozsahu, kdy některé tóny jsou pro neprofesionála příliš vysoko, jiné zase už příliš nízko. Musíte si ale hlídat i náročnost v jiných oblastech, například přijatelnou rychlost repetovaných tónů či jiných technických prvků. Jednoduše řečeno, ještě jste ani nezačali psát a už máte svázané ruce. To se může zdát jako špatné. Ale mám zkušenost, že je to naopak dobré: máte jasně vymezené hranice a musíte vymyslet, jak se v nich pohybovat. Když si dáte záležet, přijdete často na celkem neotřelé hudební řešení.
Jediné, co mě moc mrzelo, bylo, že jsem se na samotný koncert z provozních důvodů nemohl dostat, muselo být úžasné vidět v půvabném prostředí Vernéřovic hrát osmdesát hornistů dohromady. To člověk jen tak nezažije. Ale viděl jsem nahrávku a moc si to užil.
První hru jsem viděl v pašovaném katalogu, vzpomíná tvůrce Kingdom Come |
Máte za sebou už komorní vystoupení s vaší muzikou na začátku srpna. Jak na vás zapůsobil kostel a obecenstvo v Otovicích?
Otovice byly super! Tamější chrám zvenku působí spíš stroze, ale vevnitř překvapí impozantním, oválně řešeným interiérem. Navíc – pokud mám správné informace – letos slaví 300 let od vystavění. Jako místo pro koncert to velice inspirovalo jak mě, tak i mou ženu Danielu (varhany, zpěv, pozn. red.) a její sestru Jarmilu (perkuse, zpěv, pozn. red.).
Komorní verzi Kingdom Come: Deliverance jste hráli poprvé?
Ne, už jsme to uvedli před pár lety u nás v Roztokách u Prahy, kde moje žena pořádala sbírku na opravu varhanního positivu na Levém Hradci. Jak vidíte, lásku k cenným památkám máme s festivalem Za poklady Broumovska společnou. Suita z Kingdom Come: Deliverance se nám sama o sobě zdála na koncert trošku krátká, a tak si obě dámy coby výtečné pěvkyně na začátek připravily pár ryze sakrálních skladeb, například O Magne Pater od svaté Hildegardy z Bingenu nebo známou českou duchovní píseň Hospodine, pomiluj ny.
Tuto první část koncertu jsem tedy zažil takříkajíc z druhé strany, jako posluchač. A bylo to skvělé, protože jde o skladby, které člověk na koncertních pódiích moc často neslýchá. Diváky to navíc výtečně naladilo na středověkou notu, v níž jsme pak pokračovali zmíněnou hudbou z Kingdom Come: Deliverance.
Jaké jste měl pocity?
Byl jsem nadšený, jak plný kostel jsme na koncert měli. V hojném počtu přišli samozřejmě fanoušci Kingdom Come: Deliverance, kteří našim hrám zůstávají nadále věrní a spolehlivě zaplňují hlediště na hudebních festivalech i samostatných koncertech. Ale všiml jsem si, že velká část byli místní hudbymilovní lidé, kteří na koncerty festivalu Za poklady Broumovska chodí pravidelně a festival už po těch letech berou jako nedílnou součást svého života. Nevěděli možná úplně, co od hudby ke hře očekávat, ale o to cennější byla jejich vstřícná odezva. A nemůžu nezmínit, jak dobře o nás bylo postaráno pořadatelským týmem. Je vidět, že jde o zavedený festival, který si udržuje vysoký standard.
A jak se těšíte na závěrečný koncert v Broumově?
Pro mě je velká čest, že mi byl svěřen. Otovice byla „komořina ve třech lidech”. Bylo to hodně kontaktní, i já měl pocit, že jsem během koncertu stihl být v očním kontaktu snad se všemi lidmi v publiku. V Broumově to bude nesrovnatelně větší provozovací aparát. Královéhradecká Filharmonie, Kühnův smíšený sbor… Sehrajeme program, který vymyslela sama Tereza Kramplová.
Češi slaví úspěch. Hra Kingdom Come 2 získala prestižní cenu BAFTA |
Dala mu název Valta vs. Mozart.
Vždy říkám, že kdyby to mělo být sportovní klání, výsledek je 0:10 pro hosty, protože Mozart je naprosto nedostižný! Díky bohu to ale není žádný souboj, spíš pro posluchače zajímavá kombinace extrémně slavné skladby z 18. století s hudbou, která vznikla v naší době a inspiruje se stejnými latinskými texty. Z Mozartova Requiem zahrajeme především části, v nichž je exponovaný sbor. V druhé půli pak zahrajeme výběr mojí hudby pro Kingdom Come: Deliverance II, a to opět takový, abychom naplno využili kvalit Kühnova sboru.
Mozart vám byl inspirací?
Ano, přímou. Byl, je a bude. Příležitost dirigovat jeho Requiem pro mě má i osobní rovinu. Hudbu dělám díky mému tatínkovi, který byl skvělým dirigentem. Když jsem ho jako malý kluk poprvé viděl dirigovat, zanechalo to ve mně nesmazatelnou stopu: rozhodl jsem se, že budu muzikantem, a od té chvíle už nebylo cesty zpět. Táta Mozarta miloval, jeho Requiem mnohokrát řídil a já byl několikrát při tom. Nedávno nás bohužel nečekaně opustil a strašně chybí. Moci prezentovat moji vlastní hudbu vedle Mozartovy, a to vše s taktovkou v ruce, pro mě tedy bude znamenat velice osobní propojení, vzpomínku na tatínka.
A věřím, že i pro diváky to bude velmi zajímavé. Lidé, co znají Kingdom Come: Deliverance II, přijdou na hudbu, kterou znají, a nádavkem dostanou ještě geniální hudbu Mozarta, kterou možná nikdy živě neslyšeli. A lidé, co naši hru neznají, zase můžou přijít na milovaného Mozarta a seznámit se při tom s mojí hudbou. Věřím, že si každý přijde na své.
