Vrstvy sněhu jsou jako slupka cibule, lavináři z nich umí číst nebezpečí

  • 1
Dvojice mužů v červených bundách kope v krkonošských Kotelních jamách do sněhu ve strmém svahu hluboký zářez. Vedle jsou odloženy skialpinistické lyže a batohy. Určení lavinového nebezpečí je tak trochu alchymie. Sleduje se počasí, a to nejen sněžení, ale také směr a síla větru nebo teplota. Klíčové je studium sněhu.

Konečně je odkryto 150 centimetrů sněhu v jednom z klasických lavinových údolí. Zblízka vynikají jednotlivé vrstvy, jak tady sníh od listopadu připadal.

„Zkoumáme všechny vrstvy, jejich vlhkost, druh sněhu, přičemž zásadní je tvrdost jednotlivých vrstev. Vidíme, jak sníh připadal, jak mezi tím mrzlo, případně přicházely oblevy,“ vysvětluje lavinový preventista Jan Doubek a hned nachází problematické místo: „Tady je krusta, ta vznikla oteplením. Pod ní je další výrazná ledová vrstva a pod ní může vzniknout nebezpečná vrstva sněhu, po které by všechno, co je nad ní, mohlo ujet.“

Podobné testy dělají horští záchranáři v sezoně třikrát týdně - vždy v různých dnech a na různých místech nejvyšších českých hor. Součástí terénního výzkumu je i test stability. 

„Ten prakticky imituje zatížení svahu například lyžařem. Používáme rozšířený kompresní test, který nám ukáže spojitost vrstev. Boucháme na vršek sněhového sloupce, postupně ty údery zesilujeme a sledujeme, jak se jednotlivé vrstvy sněhu od sebe oddělují,“ popisuje Jan Doubek. 

Praktický příklad přidává jeho kolega Pavel Cingr: „Většinu lavin shodí lidé tím, že zatíží svah. Samovolné laviny zasáhnou někoho málokdy.“ 

Získaná data pak srovnají s průběhem počasí a výsledkem je stupeň lavinového nebezpečí. „Nemusí ani sněžit a situace se může zásadně změnit oběma směry. Je to vlivem teplot, kdy se sníh může přeměnit na firn, nebo když dlouho a hodně mrzne, tak se začnou vytvářet hranatozrnité sněhy, které jsou hodně nestabilní,“ popisuje dění pod povrchem sněhu lavinový preventista Pavel Cingr.

Důležité jsou také směr a síla větru. Lavinové nebezpečí se tak ve dvou sousedních údolích může lišit. 

Pětistupňová škála je zrádná

„Když foukal silný jižní vítr, je předpoklad, že se sníh uložil na severních svazích, a tam je nebezpečí vyšší,“ uvažuje muž, který u horské služby sbírá zkušenosti už bezmála 30 let. Právě zkušenosti a místní znalost jsou tady klíčové.

Aktuálně je „dvojka“, což znamená mírné nebezpečí. Jenže pětistupňová škála může být zrádná. 

„Uvažuje se o tom, že by se mezinárodní klasifikace nebezpečí lavin změnila. Trojka, která je tady docela často, je hodně nebezpečná situace. V překladu je nebezpečí značné, ale jak je trojka uprostřed škály, tak to lidé často hodnotí, že je nebezpečí ještě přijatelné. Řeší se, zda nezmenšit počet stupňů na čtyři. Pak by se trojka dostala víc na stranu toho nebezpečí a lidé by měli větší respekt,“ zvažuje Cingr.

Zkušený horal nedá na domovské hory dopustit: „Krkonoše mají tu výhodu, že se dá jít na túru ještě při čtyřce, což je v Alpách vzhledem k jejich profilu prakticky vyloučené. Tady se dá najít trasa mimo lavinové svahy a dostat se na náhorní profily, kde už to nebezpečí není.“

Lavinové nebezpečí určuje česká horská služba jen pro Krkonoše a Jeseníky, kde laviny padají pravidelně. Jen na české straně Krkonoš je 80 lavinových katastrů, někdy ale příroda horaly překvapí. Občas se stane, že lavina spadne i v ostatních oblastech, kde se vyhlašuje lavinové nebezpečí jen mimořádně.

Lavinová předpověď je důležitá pro čím dál víc lidí. Jak skialpinistů, tak zimních turistů totiž přibývá. Podle Cingra ale zatím horská služba v tomto směru víc práce nemá. 

„Z našeho pohledu těch zasypaných není víc. Pravda také je, že lidé už chodí na túru s potřebnou výbavou. Mají pípáky, sondy i lopatky. Když už se něco stane, tak si dokáží často velmi rychle sami pomoct mezi sebou,“ popsal Cinger.

A dodal, že pokud se nikomu nic vážného nestane, tak se o tom ani nemusí horská služba dozvědět.

„Samozřejmě na to lidé nejsou hrdí, třeba se bojí pokuty, tak to nikomu nehlásí. Třeba když spadla nedávno lavina na netypickém místě - v Dlouhém dole, našli jsme v laviništi díru, jak se někdo vykopával. A k nám se přitom nic nedostalo,“ uzavřel vůdce.