Černý je sestavuje ze starých bicyklů, které jejich majitelé vyhodili. Výstřední kola s neobvyklými doplňky a výzdobou jsou spjatá hlavně s festivalem Brutal Assault, jezdí na nich organizátoři i fanoušci metalové muziky.
Recyklací starých kol se Aleš Černý zabývá sedm let, před dvěma lety se usídlil v Umělecké kolonii na Bastionu IV. Na stejném místě, kde pracují také sochař Petr Novák nebo známý řezbář Jan Paďour.
„Policajti mi záhadným způsobem sebrali řidičák, takže mi nezbylo nic jiného než úplně změnit život a začít jezdit na kole,“ vysvětluje rodák z Prahy, který o řidičské oprávnění přišel kvůli spadlé SPZ.
Prvního favorita dostal od kamaráda a začal sbírat nepotřebná kola. Hlavním zdrojem jsou sběrné dvory, postupem času mu lidé začali vysloužilé bicykly nosit také sami. V kasematě číslo 22, kde před desítkami let měli zázemí dělostřelci, jich jsou desítky.
Stroje, které už nemá smysl opravovat, výtvarník rozřeže a znovu svaří. Výsledkem jsou originály, žádné kolo není úplně stejné. Jeho práce se myšlenkově hlásí k trash artu - umění z odpadu.
„Mám rád zábavu, při které něco vzniká a ze které mají lidé radost nebo užitek. Výhoda recyklace je, že zdroje skoro nic nestojí. Možnosti jsou téměř neomezené, záleží jen na mé fantazii,“ říká Aleš Černý.
Některá kola jsou stará desítky let, ve sbírce má původní ukrajiny i předválečné premiery. Mezi nejoriginálnější výtvory patří trojkolo s prknem místo sedla a převodníkem u řidítek, „závodní“ tříkolka, kterou umělec sestrojil pro masopust v Josefově, šlapací koloběžka nebo kolo uzpůsobené pro převoz pivního sudu.
Výtvarník si libuje v mechanických vychytávkách, jako je třeba brzda na sedlovce. Bicykly nechává v původní, syrové podobě. Bizarnost jim kromě různě svařených rámů dodávají doplňky: paví pera nebo vánoční ozdoby zavěšené pod sedlem.
Aleš Černý vyrobil také bicykl s kompresorem přivařeným k rámu. „Vznikl během jedné noci po debatě, jak drahou energií je stlačený vzduch. Když má člověk základnu dílů, staví se to rychle. Hlava dává, ruce makaj a jede to,“ vykládá.
Jeho snem je sestavit funkční kolo s alternativním pohonem.
„Mohlo by to fungovat tak, že když se pojede z kopce, zapne se kompresor a stlačený vzduch se uschová do tlakové nádoby. Když se u kompresoru obráceným ventilem otočí funkce, může sloužit jako motor. Zatím je to idea,“ naznačuje Černý.
Festivalová půjčovna divokol
Kuriózní kola dobře znají návštěvníci jaroměřského festivalu tvrdé hudby Brutal Assault, který se každé léto koná v josefovském pevnostním městě. S pořadateli Aleš Černý spolupracuje sedm let, každoročně dělá vstupní bránu, je autorem hororového kina z autosedaček a instalací ze skla ve festivalovém areálu. Organizátoři, muzikanti i diváci jezdí na divokolech, která nedaleko odsud svařuje a montuje.
„Když jsem byl na festivalu poprvé, uvědomil jsem si, že chodit po celém areálu pěšky je strašlivá ztráta času. Nejdřív jsem udělal deset kol, která se okamžitě rozebrala. Všichni pochopili, že to nám ve svižnosti produkce chybělo,“ vypráví čtyřiačtyřicetiletý výtvarník.
Jeho originální bicykly se tak rozkřikly, že se na nich začali dopravovat i návštěvníci festivalu. Pro letošní ročník měl Aleš Černý na půjčení připraveno 125 kol. Na rámech byly nálepky s názvem festivalu i výstřední metalové propriety, například panenka s páskou přes oči a s pivními zátkami na uších přidělaná na řídítkách.
