Práce sklářských nadějí i historické kousky jejich předchůdců, které si lidé v hradeckém muzeu prohlíželi už v roce 1929, přibližuje expozice plná artefaktů i elegantních prací talentů českého designu.
Výstava Skloletí v sobě spojuje současnost železnobrodského sklářství s historií. Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská v Železném Brodě, která vznikla v roce 1920, je spjata s Hradcem Králové, kde se několik podobných výstav konalo už ve 30. letech minulého století.
V roce 1922 se v Hradci konala výstava moderního skla, na které vystavovali i pracovníci a žáci nově zřízené železnobrodské sklářské školy. Další následovaly v letech 1928, 1929 a v roce 1937.
„Všechny měly jeden společný jmenovatel: v Hradci Králové fungovala instituce s názvem Obchodní živnostenská a průmyslová ústředna, které předsedal hradecký starosta František Ulrich. Kladla si za cíl chránit veškeré české podnikání v severovýchodních Čechách. A protože do jejího obvodu patřil i Železný Brod, tak podporovala i české sklářství, tedy i vznik sklářské školy. Zároveň v roce 1923 iniciovala vznik královéhradeckého výzkumného sklářského ústavu,“ přiblížil ředitel Muzea východních Čech v Hradci Králové Petr Grulich.
Přidal i dobové souvislosti: „Díky práci ústředny byl Hradec za první republiky považován za centrálu českého sklářství. V té době republika stále zažívala národnostní rozpory Čechů a Němců a sklářství byl primárně německý obor, který měl centrum v Teplicích či Šanově. Národně české sklářství představovalo právě Železnobrodsko. Obchodní ústředna dokonce subvencovala nejen činnost sklářského ústavu, ale zprostředkovávala státní subvence i pro sklářskou školu v Železném Brodě.“
Podle ředitele školy Jana Háska je dnes instituce největší svého druhu v Evropě.
Učilo se ve firmách, dopoledne i po hospodách
„V roce 1920 ještě neměla svoji budovu a žáci se učili ve firmách a v dopoledních časech v hospodách, aby bylo v oblasti dost odborníků. Budova byla dokončena v roce 1925 a slouží dodnes. V tuto chvíli jsme rovněž největší evropskou sklářskou školou díky tomu, že máme pod jednou střechou čtyři obory. Napojení současné výstavy na Hradec v historickém kontextu bylo perfektní. Původně jsme ji chtěli mít v Praze, ale Hradec nakonec zvítězil, protože královské město je prostě fenomén. Letos zároveň slavíme výročí 10 let od založení oboru produktový design. Jeho výsledky jsou na výstavě k vidění,“ přiblížil Hásek.
Na výstavě se představuje i čerstvá absolventka Šárka Gottlandová z Hradce Králové. Její okřídlení koně patří k exponátům, které hned zaujmou. I proto možná zdobí upoutávku na internetových stránkách muzea.
„Jde o skleněné kostry Pegasů, mytologických okřídlených koní, z technického skla. Je to pětičlenná skupinka kvůli tomu, že mám ráda společenský život a koně jsou hravá zvířata žijící ve stádech, která mají svoji hierarchii, vzájemně si pomáhají a ochraňují se. A zároveň jsou hraví. Původně jsem chtěla dělat koně, protože mým nejoblíbenějším zvířetem je divoký mustang. Ze sklářského hlediska jsem kvůli zachycení pohybu nakonec zvolila Pegase,“ vysvětluje dnes již bývalá studentka školy.
Přestože jde o sklářskou výstavu, jsou v muzeu i exponáty z jiných materiálů, například z kovu, dřeva či z plastu. Ve sklářské škole je také obor uměleckého designu, kde s nimi žáci pracují.
„Kdybych měl doporučit návštěvníkům konkrétní exponáty, zaměřil bych se asi na motocykl našeho absolventa Romana Mareše. Má totiž netradiční kapotáž ze dřeva. Stejný autor představuje také prototyp designu saní, které byly nominovány na národní cenu za studentský design,“ pozval do muzea ředitel Hásek.
Výstavu instalovali narychlo kvůli pandemii
Výstava začala počátkem prázdnin v tichosti. Kvůli pandemii koronaviru byla její příprava nestandardní, nebyla zatím ani vernisáž.
„Plánování výstavy proběhlo ve zrychlených podmínkách. Když jsme začali jednat o podrobnostech, přišel koronavirus a nouzový stav. Přerušila se tak možnost navázat spolupráci s firmami, sponzory a dalšími partnery,“ řekl Jan Hásek.
„Hned po uvolnění jsme se s panem ředitelem muzea znovu spojili a dohodli se, že přípravu dokončíme ve velmi zrychlených podmínkách i atmosféře. Teprve 28. června zde končila předchozí výstava a my jsme tak měli jenom několik dní na přípravu. Měli jsme naštěstí všechno pečlivě připravené, takže instalace trvala jenom dva dny. Byla to velmi rychlá akce, při níž jsme neměli prostor, abychom výstavu slavnostně zahájili,“ uvedl Hásek.
Návštěvníci se mohou potěšit výstavou také 23. října při Muzejní noci.
