Výstava mapuje také roli ženy a muže v éře téměř sedmdesátiletého panování císaře Františka Josefa I. mezi roky 1848 až 1916. Od jeho smrti uplynulo v listopadu sto let.
„Věnovali jsme pozornost ne politickým dějinám, ale tehdejší každodennosti, která zajímá dnešní lidi. Tehdy přišly významné změny v technice, v oblečení, ve volném čase i v dalších oblastech. Muži se často uplatnili jako vojáci či úředníci, soukromá sféra byla doménou žen, takže ukazujeme domácnost, módu a hygienu,“ uvedla kurátorka sbírky textilu Barbora Stehlíková, která se na výstavě podílela.
Náchod zažil v druhé polovině 19. století značnou modernizaci. Podnikatelé, jako byl Jakub Pick, Izák Mautner a další, zde budovali tovární areály. V letech 1873 až 1875 přibyla železnice, koncem století se otevřela nemocnice a roku 1906 byla uvedena do provozu centrála energetické soustavy. V letech 1880 až 1910 stoupl počet obyvatel Náchoda o dvě třetiny. Město se však v době svého rozvoje potýkalo také s vážnými problémy, například s pitnou vodou.
Samotný mocnář se v Náchodě zastavil jen na skok, když 20. září 1890 cestoval vlakem z Vratislavi do Vídně. Princ Vilém Schaumburg-Lippe, majitel náchodského panství, si vyprosil, že císař zastavil na náchodském nádraží, kde se sešly tisíce lidí. Archivář Jan Čížek našel v jedné ze školních kronik zápis o tom, jak lidé hřímavě provolávali císaři slávu a jak se po sedmi minutách panovník rozloučil a odjel.
Na výstavě je k vidění císařova busta, výpravné publikace i upomínkové předměty věnované vladaři a jeho manželce Alžbětě, řečené Sissi. Na výročních medailích i řadě mincí je patrné, jak se císař měnil. Na pětikrejcaru z roku 1859 je zpodoben jako třicetiletý, na koruně z roku 1916 už jako pětaosmdesátiletý.
Na vernisáži byl sám císař
„Manželé Nešněrovi, kteří se stylizují do postav císaře a císařovny, sem zapůjčili repliky jejich šatů. Dámské šaty jsou ušity podle přijímacích šatů císařovny z roku 1854. Jan Nešněra se objevil jako císař také na vernisáži,“ přiblížila výstavu kurátorka.
Její část patří módě, jejíž trendy od druhého rokoka určovaly francouzská císařovna Evženie a rakouská císařovna Alžběta.
„Nejstarší šaty z doby císařova panování máme v našich sbírkách ze šedesátých let 19. století. Linie šatů se postupně proměňovala. Ukazujeme nejprve krinolínové šaty, které se rozšiřovaly vepředu i vzadu. Těch máme ve sbírkách překvapivě hodně, vybrali jsme plátěné dívčí. Pak je nahradila takzvaná turnýra, kdy ženy využívaly vycpávky, česky zvané honzík. Turnýra se v našem muzeu nedochovala, proto jsme si ji vypůjčili z muzea ve Vysokém Mýtě. Třetí typ této proměny reprezentují secesní šaty,“ popsala Barbora Stehlíková.
Pánské oblečení tu zastupují oblek se šňůrovým zapínáním zvaný čamara a mladší žaket, jsou tu také důstojnické uniformy z první světové války. Zaujmou také šperky a doplňky či vývoj spodního dámského prádla od korzetu k podprsence.
Pozornosti se dostalo starému nádobí, které ještě někdo má doma třeba po babičce. Muzejníci si vzali k ruce katalog pražského obchodníka Jana Neffa z roku 1914 a podle něj ve sbírkách určili řadu kousků. Lívanečník na šest ok vyšel na necelé dvě koruny, cínované struhadlo na 56 haléřů a niklovaný kávostroj Non Plus Ultra pro čtyři šálky kávy se prodával za 18,40 koruny.
Zvláštností je americký zmrzlinovač, sedací vana nebo lednice z muzea v Polici nad Metují. Zatímco dříve si lidé vybavovali domácnost výrobky na zakázku, tehdy už nastoupila průmyslová výroba.
Výstava Krásné časy monarchie trvá do konce dubna ve výstavní síni na rohu ulic Tyršovy a Zámecké. Dobu Františka Josefa I. muzeum připomíná do 15. ledna také vánoční výstavou v rodném domku Aloise Jiráska v Hronově, kde návštěvníci poznají zvyky a tradice tehdejších Vánoc.
