Cílem již páté expediční plavby bude ověřit, jak velkou pomocí mohla být pravěkým mořeplavcům plachta. Dosud experimentátoři člun vydlabaný z jednoho kusu kmene poháněli převážně pádlováním. Plachtu nasazovali jen na pět procent trasy.
Letos si chtějí pomoci větrem daleko více, alespoň na polovině výpravy. Ta bude měřit 400 až 450 kilometrů napříč Egejským mořem.
„Expedice z hlediska celkové délky bude patřit k těm kratším, ale to neznamená, že nebude extrémně náročná. Nejkratší možná trasa je 400 kilometrů, ale počítáme spíš se 450. Trasu jsme volili s ohledem na směr větru, abychom plachtu využili co nejvíce,“ říká šéf expedice a vedoucí Archeoparku pravěku ve Všestarech Radomír Tichý.
Trasa se několikrát upravovala s ohledem na proudění větrů i možnosti přistát na řeckých ostrovech. Řada z nich je v režimu přírodní rezervace. I zvolený termín ve druhé polovině června má být z hlediska povětrnostních podmínek nejpříznivější.
Malá rezerva pro čekání na vítr
Kolem některých ostrovů expedice jen projede, protože nezískala souhlas k přistání člunů, vyhne se i některým tureckým ostrovům.
Nadšenci se budou plavit z nejvýchodnější části Řecka – z Alexandrupole přes ostrovy Samothraki, Gökçeada, Lemnos, Youra, Kyra Panagie, Alonissos, Skopelos a Skiathos a cílem je přístav ve městě Volos.
Plavba potrvá asi 12 dní. Doprovodný katamarán mají experimentátoři rezervovaný na dva týdny. Tenká rezerva je určená k čekání na ideální vítr.
„Kdybychom měli více prostoru, možná bychom na vítr čekali i déle. Takto máme jen pár dní k dobru,“ poznamenává Tichý.
Expedice vypluje 20. června. Na palubě bude 22 lidí, z toho 20 pádlařů, kormidelník a nově i dokumentátor, který dosud pořizoval záběry jen z doprovodného plavidla.
„Každý kilometr se počítá“
Mořeplavce čeká nejspíš dosud nejdelší etapa trasy mezi dvěma ostrovy. Měřit má asi 100 kilometrů. Právě v tomto úseku se má nejvíce uplatnit použití plachty. Při pádlování může člun dosáhnout rychlosti 5,5 kilometru za hodinu, s plachtou se při pokusu podařilo vyvinout rychlost 7 kilometrů v hodině.
„Zdá se to málo, ale každý kilometr (rychlosti) se na moři počítá. Plachta má i velký psychologický efekt na námořníky, pádlování jde s ní o něco lépe,“ míní Tichý.
2. září 2025 |
Jeho slova potvrzuje i účastník minulé expedice Aleš Panáček. Když posádka rozvinula plachtu, byla podle něj jízda pocitově rychlejší.
„Člověk cítí tu rychlost. Jestli je to díky plachtě, nevím, ale už jen tím, že se o tom mluví, že člověk vidí plachtu nad sebou, tak to pomáhá,“ popisuje.
Při poslední expedici měřila nejdelší etapa 44 kilometrů, což je méně než polovina letošní nejdelší části. Jenže délka není vše. Kvůli náročným podmínkám a protivětru posledně jinou etapu zdolávali mořeplavci 11 hodin. „Nebyla tak dlouhá, ale podmínky byly složité. Jeli jsme třeba jen 1,5 kilometru v hodině,“ upozorňuje Panáček.
Nejstarší nalezené textilie z lýka
Zatímco při minulých expedicích používali nadšenci plachty ze lnu, letos si poprvé vyzkouší autentický materiál, jehož pozůstatky se našly i u italského jezera Bracciano u Říma, odkud pochází předloha dlabaných člunů.
Plachtu z dřevního lýka pro archeology zhotovili pracovníci Centra tradičních technologií v Příboře, které je pobočkou Muzea Novojičínska.
„Plachta je z lipového lýka, protože nejstarší textilie, které se našly, byly právě z lýka. V oblasti Anatolie, odkud se předpokládá vyplutí neolitických lidí, se používalo lýko dubové, v oblasti střední Evropy lýko lipové. Textilie obsahující lýko z lípy se našly i u Bracciana,“ říká ředitel centra Václav Michalička.
Máčeli a tkali tisíc hodin
Dva etnologové na výrobě plachty pracovali celkem tisíc hodin. Dřevo získali už před rokem, protože lýko je nejkvalitnější, když lípa kvete. Několik měsíců lýko máčeli, aby se z něj vyplavily zpevňující látky. V lednu začali s jeho stáčením a tkaním plachty.
Nová pádla i plachta. Expedice Monoxylon opět vypluje na moře v pravěkém člunu |
„V období neolitu a začátku doby bronzové se vůbec nepoužívala technika předení. Máme nálezy, podle kterých se kroutil proužek stromového lýka, ten se na konci přeložil a zkroutil. Aby byla nit pevná, stáčely se k sobě dvě do dvounitky,“ popisuje Michalička.
Z dvounitky vytvořili autoři plachty osnovu a tu pak vyplétali. Celkem spotřebovali šest kilometrů lýka. Plachta je nyní hotová v pruzích, které se ještě musejí sešít. Celkem měří 2,8 na 1,9 metru. Před použitím ji ještě budou 24 hodin máčet v odvaru z dubové kůry a žaludů, aby nasákla tanin, který slouží jako impregnace.
13. července 2023 |
Příborské centrum s východočeskými archeology spolupracovalo už při minulé výpravě. Tehdy jim na plavbu poskytlo rybářskou síť vyrobenou podobnou metodou ze stonků kopřiv.
Mořeplavci poplují ve člunu, který používali při předchozí expedici v roce 2023. Tehdy šlo o čerstvě dokončený monoxylon o hmotnosti kolem tří tun. Mezitím se však dřevo vysušilo a nyní váží jen 2,2 tuny. To by mohlo přispět ke zvýšení rychlosti.
Expedice si v doprovodném plavidle poveze také náhradní stěžně a plachty, které vozila v minulosti. Nově chce otestovat také lněnou plachtu s výrazně většími rozměry, aby ověřila vztah mezi velikostí plachty a rychlostí plavby. Trvalé nasazení větší plachty však není v plánu, protože dlabaná loď má oproti modernějším plavidlům sníženou stabilitu a plavba s větší plachtou by byla nebezpečná. I výzkumy španělských archeologů podle Tichého potvrzují, že poměr mezi zvolenou velikostí hlavní plachty a velikostí člunu, odpovídá dosavadním nálezům.
V závěru expedice chtějí nadšenci provést i váhový experiment, aby definitivně odpověděli na otázku, kolik nákladu mohl pravěký člun uvézt.
