Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

V Charkově pracovala jako ekonomka. V Česku uklízí a plánuje jen příští den

  16:38
Olga Lukianenková si nikdy nemyslela, že bude žít jinde než v Charkově. Ruská invaze všechno změnila. Vystudovaná ekonomka je s rodinou od léta ve Vrchlabí a je ráda, že může pracovat jako uklízečka. Jestli se do rodného Charkova někdy bude moci vrátit, netuší.
Olga Lukianenková s dcerou Lízou

Olga Lukianenková s dcerou Lízou | foto: Tomáš Plecháč, MF DNES

Na Ukrajině měla dobře placenou práci u železnice, mohla cestovat a užívat si života ve velkoměstě. Před více než rokem utekla z bombardovaného Charkova. S dcerou, matkou, devadesátiletou babičkou a dvěma kufry. Sedmačtyřicetiletá Olga Lukianenková se s rodinou nakonec usadila ve Vrchlabí.

Tři měsíce před ruskou invazí dnes patnáctiletá Líza, dcera Olgy, začala docházet na kroužek češtiny s vidinou, že jednou bude studovat univerzitu v České republice. V té době ještě nemohla tušit, jak moc se jí znalost češtiny bude zanedlouho hodit. V ostřelovaném Charkově s rodinou vydržela deset dní.

„Chtěla jsem jet do Čech jednou studovat, protože tady jsou dobré vysoké školy. Ne utéct kvůli tomu, že je na Ukrajině válka a není tam pro nás bezpečno,“ vykládá plynulou češtinou. Kvůli stresu z brutální války nebyla schopná několik dní jíst. Chuť k jídlu se jí vrátila teprve v České republice.

Z Charkova se přesunuli do Poltavské oblasti, kde bylo o něco bezpečněji. I tam Olga pracovala jako ekonomka na železnici. Ale když loni v létě dostala od zaměstnavatele na výběr mezi návratem do Charkova, nebo výpovědí, rozhodla se opustit Ukrajinu zmítanou válkou a s rodinou zamířit do České republiky.

Ve Vrchlabí, kam se všechny dostaly díky dobrovolníkům, hned začaly docházet na kurzy češtiny. Líza nastoupila do základní školy na náměstí Míru, kde výborně prospívá. Na pololetním vysvědčení měla samé jedničky. Už si podala přihlášku na vrchlabské gymnázium.

Olga od září pracuje jako uklízečka ve vrchlabském kulturním domě Střelnice. Třebaže má vysokoškolské vzdělání, nevnímá to jako životní prohru.

„Ze začátku jsem se s tím těžko smiřovala, ale jsem ráda, že mám aspoň nějakou práci. Pro mě je nejdůležitější, aby dcera byla v klidu a mohla se soustředit na školu,“ uvádí.

Během rozhovoru několikrát zopakuje, že rodnou zemi by nikdy neopustila, kdyby ji k tomu okolnosti nedonutily.

„Měli jsme hezký život“

Na Ukrajině Lukianenkovi patřili mezi slušně zabezpečenou střední třídu. „Měli jsme tam hezký život. V Charkově jsme chodili do divadel, aquacentra, máme tam dvě zoologické zahrady. Cestovali jsme po Ukrajině, jezdili na dovolenou do zahraničí, dceři jsme platili spoustu kroužků. Nic nám nechybělo. Když se pak setkáte s názory, že Ukrajinci do Čech přijeli, protože tady nemusí nic dělat a mají všechno zadarmo, těžko se to vysvětluje. Chtěli jsme žít na Ukrajině,“ vykládá Olga.

V Čechách se s rodinou musela výrazně uskromnit a slevit z toho, na co byli zvyklí. S příjmem, který dnes má, si žádnou dovolenou nemůže dovolit. Zatím nehovoří česky tak dobře, aby měla šanci získat kvalifikovanější práci. Přestože má s Čechy vesměs pozitivní zkušenosti, občas naráží na nepochopení.

„Nedávno jsem venku telefonovala, nějaký muž mě poslouchal a po chvíli na mě začal křičet, ať táhnu zpátky na Ukrajinu. Děje se to spíš výjimečně, většina lidí rozumí naší situaci,“ tvrdí.

Vzpomínky na hrůzy, které Lukianenkovi před rokem v Charkově zažili, z paměti nikdy nevymažou. Dodnes se nemohou dívat na letadla, která letí na nebi. Připomíná jim to bombardování.

„Bylo to děsivé a nelidské. Střílelo se na obytné čtvrti, kde nebyli žádní vojáci, jen civilisté. Nebyl jediný den, kdy by Charkov nebyl bombardovaný. Můj děda bojoval po boku Rusů u Stalingradu a teď nás jejich potomci přišli zabít,“ popisuje vzrušeným hlasem Olga.

Při úprku z rodného města si do dvou kufrů stihla zabalit jen to nejnutnější. A také dvě alba fotografií dcery Lízy. „Věci se dají koupit, ale vzpomínky ne,“ dodává.

Jediné přání? Aby byl mír

Do Charkova, kde před válkou žilo půldruhého milionu obyvatel, se v dohledné době vrátit nehodlají.

Ve městě kousek od hranic s Ruskem jsou stále dlouhodobé výpadky elektřiny, problémy s dodávkami pitné vody i tepla a především zůstávají zavřené školy. Velká část z nich je zničená, studovat není kde. Výuka probíhá pouze online.

Byt, který opustili, stále stojí. Na rozdíl od sousedního obchodu, jejž zničila raketa. Dnes v něm žije děda Olgy, na Ukrajině zůstal jako jediný z rodiny.

Zkušenosti z posledních měsíců Olgu naučily neplánovat. „Před rokem by mě ani nenapadlo, že skončíme ve Vrchlabí. Plánuju jenom to, co budu dělat druhý den. Pokud bude dcera v pohodě, je mi jedno, kde budu žít a co budu dělat. Mám jediné přání. Aby byl mír a abychom se mohli vrátit na Ukrajinu.“

Podpora ubytování skončí. Jak vyjdou, netuší

Díky práci s komunitou a solidaritě ubytovatelů se pro celou rodinu podařilo najít ubytování v jednom z vrchlabských penzionů. V závěru června však skončí vyplácení solidárního příspěvku pro lidi, kteří zdarma ubytovávají ukrajinské uprchlíky.

Pokud vláda podporu dál neprodlouží, budou mít nejen Lukianenkovi o starost navíc. Z příjmu, který mají, si budou moci jen stěží dovolit platit komerční nájemné. Problémy s dostupným bydlením byly ve Vrchlabí už před válkou.

„Velkým otazníkem je, co bude, až od července skončí plošná podpora nouzového ubytování státem. Na základě zákonů Lex Ukrajina dojde ke změně financování podpory ubytování, které bude významně rozlišovat zranitelné skupiny a přezkoumávat potřebnost další podpory. I přesto, že se mnoho ukrajinských rodin snaží, bude pro ně bydlení v budoucnu velkým problémem,“ upozorňuje Kristýna Baše, koordinátorka pro práci s uprchlíky ve vrchlabské Diakonii, středisku Světlo.

Kromě ubytování je podle ní dalším velkým problémem neuspokojivé zajištění zdravotní péče pro běžence, což je způsobeno nedostatkem pediatrů či stomatologů. Vrchlabská Diakonie pomáhá utečencům od začátku ruské agrese. Kromě pořádání jazykových kurzů jim zajišťuje informační servis, pomáhá hledat zaměstnání, podporuje učitele pracující s ukrajinskými dětmi a integraci uprchlíků do společnosti.

  • Nejčtenější

Kaderka jako Putin. Kdo se vládci tenisu vzbouřil, poznal tvrdou odplatu

27. března 2024

Premium Tato příhoda je stará už 14 let, ale hodí se připomenout, neboť výmluvně líčí dlouho zaběhlé...

Muž skočil do přehrady zachránit dítě, oba tam uvázli. Vysvobodili je až hasiči

24. března 2024  14:35,  aktualizováno  14:58

Do labské přehrady Les Království na Trutnovsku v neděli dopoledne sjelo dítě na kole. Do vody za...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Bez řidičáku a po panáku řídil mustanga, na křižovatce kuriózně boural

26. března 2024  11:18

Oslava padesátin se nevyvedla muži v Hradci Králové. Ten dostal darem zážitkovou jízdu sportovním...

Nejnáročnější úprava křižovatky v Česku začala, v Hradci ji přestaví za provozu

21. března 2024  17:45

Skoro až symbolicky dopravními komplikacemi začala přestavba nejvytíženější křižovatky Mileta v...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Silnici u Trutnova zavřela nehoda tří aut, převrácený kamion museli vyprostit

21. března 2024  10:30,  aktualizováno  22.3 15:10

Kamion, dodávka a osobní auto havarovaly ráno na silnici I/37 u Stříteže na Trutnovsku. Řidička...

V Hradci Králové hořel panelový dům, zraněno bylo několik lidí

28. března 2024  19:03,  aktualizováno  19:12

V Hradci Králové ve čtvrtek odpoledne hořel byt v panelovém domě na Benešově třídě na největším...

Kolem Rozkoše vzniká stezka pro cyklisty. Rybáři se bojí, že přijdou o klid

28. března 2024  17:26

U hráze přehrady Rozkoš se staví další úsek cyklostezky na Českou Skalici. Rybáři však mají pocit,...

Kuks slaví výročí a ukáže dřevořezbu sochaře Brauna i restaurování sochy

28. března 2024  7:14

Výročí 340 let od narození sochaře Matyáše Bernarda Brauna a 40 let od otevření lapidária, kde jsou...

Velikonoční lyžování v Krkonoších: střediska nabídnou 12 kilometrů sjezdovek

27. března 2024

V Krkonoších se bude o velikonočních svátcích lyžovat ve Špindlerově Mlýně, Peci pod Sněžkou a na...

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...