Seriál rozhovorů MF DNES s lídry uskupení do krajských voleb otevírá rozhovor s náměstkem hejtmana pro zdravotnictví Alešem Cabicarem. Jeho TOP 09 kandiduje společně s HDK a LES pod názvem Spojenci pro Královéhradecký kraj.
Ekonom a ředitel letecké přehlídky CIAF se po čtyři roky ve funkci potýkal hlavně s nedostatkem lékařů a zdravotnického personálu. „Personál bude do dalších čtyř let určující problém,“ přiznává.
Kandidujete jako Spojenci, avšak původně šlo o spolupráci TOP 09, HDK, KDU-ČSL a dalších stran, na čem to ztroskotalo?
Nemyslím si, že to ztroskotalo. Nakonec jsme vzájemně vyhodnotili, že by to bylo až příliš široké. Programy myslím budou u všech hodně podobné. Může tam být rozdíl v jedné věci, že ti lidé, co tu nyní fungují, budou mít problematiku logicky asi lépe načtenou, aby to nebyly jen takové výkřiky do prázdna a iluzorní sliby.
Myslíte třeba téma dálnice?
Ta přece s krajem nemá nic společného.
Jaká jsou vaše očekávání ve volbách?
Nejsem sázkař, ale budeme se snažit, abychom byli pro lidi atraktivní, abychom k nim dokázali posunout program a oni se o něj zajímali. Počet mandátů může být od čtyř do šesti, těžko říci. Co se týče koalic, tam jsme asi čitelnější. Jednoznačně neuvažujeme o jakékoliv spolupráci s populistickými, extremistickými nebo nedemokratickými stranami.
Preferovali byste tedy pokračování na půdorysu současné koalice?
To je jedna z variant, ale jsou tu subjekty, které přemýšlí o společenském bytí jinak než my. My si například myslíme, že už na krajské úrovni musí rezonovat něco jako občanská společnost, není to jen technologická správa veřejného rozpočtu a dalších oblastí. Je potřeba obory vidět symbioticky.
Třeba pomezí mezi zdravotnictvím a sociální oblastí se podle mě bude ještě rozvolňovat. Ve zdravotnictví máte akutní a následnou péči, ale do budoucna, díky tomu, jak vypadá složení obyvatel Královéhradeckého kraje, nám budou chybět následná i sociální lůžka a je potřeba se zaměřit na obory, jako je paliativní péče, hospicová péče, stacionáře, odlehčovací služba a podobně. Jsou regiony, které s tím budou mít větší problémy, třeba v Hradci Králové nebude stačit jedna LDN. Nebyl by asi problém lůžka technicky vytvořit, ale zásadní problém je v lidech. Musíte mít také sestru, která u lůžka bude.
Už několik let je v krajském zdravotnictví velké téma, kde vzít personál. V čem jsou teď největší problémy?
Personál bude do dalších čtyř let určující problém. Nebudou to peníze na investice. Dokázali jsme poměrně bezproblémově čerpat prostředky z IROP na obnovu zdravotnických technologií, investovali jsme naše vlastní peníze do náchodského magnetu. V regionu ale bude zásadní problém v oborech pediatrie, stomatologie a psychiatrie. Hlavně najít dětské lékařky je neskutečný problém, i když na tom kolikrát velice participují města a obce. Pobídky jsou finanční, materiálové, byty, auta a podobně. Situace je ale stejná v celé republice a honíme si lékaře zprava doleva.
Co třeba porodnice v Trutnově?
To je nyní nejživější věc, kterou se zatím nepodařilo vyřešit, i když se na tom intenzivně pracuje. Pan ředitel Procházka oslovil asi 560 lékařů atestovaných v oboru gynekologie a porodnictví v celé republice s velmi zajímavými nabídkami. I pro mě není nic příjemného, když bychom ve druhém největším městě v kraji měli mít delší dobu uzavřenou porodnici.
Kolik tam chybí lékařů?
My jsme tam ve velice krátké době, v řádu tří čtyř dnů, přišli o tři plné úvazky atestovaných gynekologických lékařů a porodníků. Odešli z osobních důvodů. Potřebujeme tam tedy získat minimálně tři úvazky. Problém je, že lékaři mají často menší úvazek. Když je třeba 0,2, takových potřebujete pět. To se pak prolíná do systému obsazování služeb. Odchod tří plných úvazků by zastavil jakékoliv oddělení v kraji, protože tři úvazky už jsou ze dne na den nenahraditelné. Dokážete nějak vyřešit náhradu 1,5 úvazku, ale toto už ne.
Nestala se podobná situace předloni v Rychnově?
Tam šlo o dětské oddělení a mělo by to zpětný vliv i na porodnici. Managementu se to však podařilo vyřešit.
Omezená oddělení tu však byla i jinde.
Teď bylo omezení na neurologii v Trutnově, ale to je vždy, když jsou letní měsíce a zdravotníci si vybírají dovolenou. Nemocnice si snaží vypomáhat, ale nemá smysl pomáhat ve chvíli, kdy si udělám sám problém. V Jičíně je situace poměrně stabilní, v Náchodě nyní také.
Může se stát, že kvůli nedostatku lékařů dojde k přesunu některých oddělení jinam?
Protože nemocnice v rámci svého rozhodování o skladbě oborů jsou plně autonomní, mají logicky maximální snahu udržet si všechny obory. Otázka je, jestli nějakou nadstavbovou jednotkou lze strukturu péče optimalizovat. Já si myslím, že by to tak mělo být. Je to i v zájmu pacienta. Když jdete na plánovaný výkon, třeba kloubní náhradu, není velký problém, když pojedete 30 kilometrů. Do budoucna udržet skladbu péče, jak je dnes nastavená v nemocnicích, bude velmi komplikované, protože tou protiváhou bude skutečně personál. A to jsme se ještě nedostali do ambulantní sféry.
Tu ale kraj neovlivňuje.
To sice ne, může v ní maximálně pomoci, ale neříkám, že za ni nezodpovídá. Lidé se na mě obrací a já jim nemohu říci, že máme nemocnice a toto je věc komor.
Co s tím kraj může dělat?
Jediná cesta jsou nyní stipendia. Ale to je dobré jen tehdy, když ty pobídky máte komu dávat. Když ti lidé nejsou, pak je to složité.
Zmínil jste autonomii nemocnic. Téma slučování vloni opět rozvířilo politické vody. Politici se shodli snad jen na tom, že holding je nefunkční.
Změnili jsme stanovy holdingu a dnes je stav takový, že v představenstvu jsou jednotliví statutární ředitelé. Mohou se utkávat, kdo potřebuje jakou technologii, ale vždy by měli respektovat usnesení, které udělají, protože jsou součástí řízení holdingu. To byl můj první krok, protože dříve holding fungoval jako statisticko-analytické centrum.
Pokus sloučit nemocnice však nevyšel.
To mě nekonsternuje, protože my jsme udělali, co šlo. S nemocnicemi je to vykomunikované, připravené a já jsem dodnes přesvědčen, že je to správná cesta jak přeformátovat organizaci krajského zdravotnictví. Úvaha, že bychom holding zrušili a nemocnice nechali samostatně, by znamenala, že veškerou agendu by pravděpodobně převzal odbor zdravotnictví a rada kraje. Holding je podle mě dobře postaven, má smysl, ale musí se dostat do tohoto modelu. Teď jsme na půl cesty.
Silnou kritiku sklidilo i to, že stále není schválena zdravotnická koncepce. Neměli jste ji začít tvořit dříve?
Dnes stále platná koncepce je. To je jedna věc, druhá je, že já sám jsem byl na dvaceti jednáních minitýmů, které svolával pan docent Heger. Domluvili jsme se, že to nebude koncepce řízení krajských nemocnic, ale že k tomu přizveme i plátce zdravotní péče a privátní poskytovatele. Bude to ucelený náhled na celé zdravotnictví a nejen na krajské nemocnice. V tom se možná lišíme od některých zastupitelů, kteří očekávají kuchařku co udělat s holdingem. Materiál popíše strukturu péče s výhledem, co je potřeba posílit.
Výtku, že přichází pozdě, akceptujete?
Jelikož vím, co koncepce obnáší a jak se rodila a rodí, tak tuto výtku musím jednoznačně odmítnout.
Ona očekávaná kuchařka, co s krajskými nemocnicemi, by ale měla vzniknout také, ne?
Musí, evidentně. Já jsem ten krok udělal. Vždy to bude zodpovědnost gesčního radního, který musí přijít na radu. Ta jako jediná může rozhodnout, protože vykonává funkci valné hromady holdingu. Je samozřejmě čestné a férové o tomto rozhodnutí diskutovat na půdě zastupitelstva.
Kdy nastane taková situace, že poskytování zdravotní péče v kraji začne určovat personál?
V případě, že budeme dál trvat na tom, že chceme udržovat rozsah péče, jak se o to nyní snažíme.
Já se ptám právě na to, kdy nastane ten okamžik, že bude nutné rozhodnout?
Pokud bych byl ve funkci náměstka dál, byl by to jeden z prvních kroků, k němuž bych přistoupil a snažil se přesvědčit nové zastupitele, že toto je ta správná věc.
Změnit rozložení oborů mezi nemocnicemi, aby to ekonomicky a personálně dávalo smysl?
Tak.
Vraťme se však k fungování dosavadní koalice. Není skutečně příliš pět koaličních subjektů plus další partneři v nich?
Všichni malovali čerta na zeď a říkali: Je to hodně různorodé, ti se potrhají mezi sebou jak šest tygrů v jedné kleci a vydrží to tak půl roku. Já jsem byl od začátku přesvědčen, že to vydrží. Z jednoho prostého důvodu: právě proto, že v té jedné kleci je šest tygrů, tak na sebe mohou maximálně vrčet, ale musí se mezi sebou domluvit. Komunikace byla, zpočátku nebo alespoň donedávna.
Už tam není?
Já tyto věci nekomentuji. Komunikace samozřejmě je, ale ty gesce se musejí ctít. Ten problém jsem měl i já. Jednou je za něco zodpovědná kolegyně nebo kolega a mě za celou dobu nenapadlo vlamovat se do nějakého rozhodovacího procesu v jiné gesci.
Jako se to stalo třeba v případu bývalé ředitelky nemocnice v Náchodě Ivany Urešové?
Přesně tak.
Tam se však vzbouřil i personál nemocnice.
Ty záležitosti by se manažersky měly řešit u lidí, kteří jsou za to zodpovědní.
