Tak velkou koncentraci barokního umění na jednom místě jinde u nás nenajdete. Hrabě František Antonín Špork v první polovině 18. století Kuks ve východních Čechách proměnil v unikátní ostrov barokní kultury. Bývalý lazaret pro válečné veterány, dobovou lékárnu, hrobku, Braunovy sochy ctností a neřestí nebo ojedinělý skalní betlém mohou návštěvníci obdivovat dodnes.
Vlaková zastávka na jedné z nejstarších českých železnic, zprovozněné už v roce 1858, se navíc nachází přímo před branami Šporkova panství a dostanete se na ní spojem Českých drah. Od vlaku je to k barokní perle z kopce jen pár kroků.
V Kuksu se vám bude hodit chytrý telefon, díky aplikaci s rozšířenou realitou se vrátíte v čase o 300 let zpátky a prohlédnete si už dávno neexistující stavby na pravém břehu Labe. Více se dozvíte v aplikaci Vlakem na výlet.
Vlakem za barokemKuks leží na železniční trati spojující Jaroměř se Starou Pakou. Osobní vlaky staví na zastávce Kuks, která je vzdálená pouhých 10 minut chůze od hospitálu, navede vás žlutá turistická značka. |
Hrabě Špork spolupracoval s nejlepšími umělci své doby. Lázně, honosná rezidence, kostel, hrobka nebo hospitál pro vysloužilé vojáky, to všechno zde vyrostlo během pár let a na pravém labském břehu většina budov stále stojí. Rozsáhlá rekonstrukce za stovky milionů korun, završená před pěti lety, z barokního areálu udělala prvotřídní turistickou destinaci.
„Hrabě Špork se zpočátku snažil budovat kariéru a dostat se mezi tradiční českou šlechtu v Praze, což se mu ne úplně podařilo. Když jako nejstarší syn generála Jana Šporka zdědil několik panství, mezi nimi i Choustníkovo Hradiště, které bylo známé léčivými prameny, dal si za cíl vytvořit z Kuksu lázně, které budou věhlasnější než třeba Karlovy Vary. Proměnil ho v centrum společenského dění a zval si sem tehdejší smetánku,“ říká kukský kastelán Libor Švec.
Ovoce, byliny i jedovatá sekce
Kuks patří mezi místa, kam nestačí vyrazit jen jednou. Čas zde plyne pomalu, což platí hlavně o obnovené bylinkové zahradě rozkládající se pár metrů od vlakové zastávky. Vypadá velmi podobně jako před 250 lety, kdy tu členové řádu milosrdných bratří pěstovali byliny, ovoce a zeleninu. Na 144 záhonech se dnes daří desítkám druhů. „Druhové složení je z větší části stejné jako v 18. století. Máme tu ale i rostliny, které jsou známé stovky i tisíce let, už se o nich tehdy vědělo, ale nikdy se tu nepěstovaly,“ vykládá správce zahrady Jiří Pirner.
Bylinková zahrada na Kuksu.
Do této kategorie patří plamatka zelná původem z Jižní Ameriky. Její výrazné žluté květy indiáni přežvykovali při bolestech zubů. Exotický půvab má pupečník asijský ze Šrí Lanky, pelyněk Coca-Cola s charakteristickou chutí slavné limonády nebo líčidlo americké. Z jeho výtažků zase indiáni získávali barvu na malování obličejů. Zahrada symetricky rozdělená do 16 čtverců je v nejlepší kondici v červnu. V tu dobu kvete také sekce jedovatých rostlin. Zdejší zahradníci si hýčkají i jednu z nejjedovatějších ve střední Evropě – oměj vlčí mor s nepřehlédnutelnými hrozny bílých květů.
Zahrada s Braunovou sochu Křesťanského bojovníka uprostřed je ideálním místem pro relaxování, především navečer, kdy se areál vylidní. Ostatně stejnou funkci mělo toto místo už v 18. století. Tehdy zde ovšem byl libosad pro návštěvníky lázní. Milosrdní bratři, kteří do Kuksu přišli v roce 1743, jej po smrti hraběte Šporka přebudovali na bylinkovou zahradu. Je jedním z důvodů, proč se na Kuks vracet v průběhu roku. Zároveň je také ideálním předkrmem pro návštěvu samotného hospitálu, jehož nádvoří na ni přímo navazuje. I zde si budete připadat jako při cestě do minulosti. Okrovo-bílé fasády domů kopírují podobu Kuksu v jeho nejstarší době.
O založení domova pro přestárlé veterány František Špork rozhodl už v roce 1696. Levý břeh Labe zabraly lázně a rezidence, hospitál pro sto mužů hrabě umístil na protější stranu údolí. V roce 1707 začal podle plánů italského architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho vznikat kostel Nejsvětější Trojice, jehož krypta se proměnila v hraběcí hrobku. Po stranách chrámu stavitelé vybudovali špitál a budovu pro chovance hospitálu. „Stavebně nejzachovalejší je severní křídlo hospitálu společně s kostelem, je to ryzí baroko z počátku 18. století,“ poznamenává Libor Švec.
Lázeňství nemělo dlouhého trvání, po Šporkově smrti už nikdo neměl sílu v něm pokračovat, zato špitál fungoval až do roku 1938. Přestože řada staveb včetně vyhořelého zámku v průběhu let zanikla, návštěvníci Kuksu je od loňského května mohou zase všechny vidět. A to díky turistické aplikaci s rozšířenou realitou. Umožňuje virtuální prohlídku panství z roku 1724, ale také to, pohrát si v mobilu nebo na tabletu se slavnými sochami z cyklu Ctnosti a Neřesti od Matyáše Bernarda Brauna: dají se jednoduše promítnout do skutečného prostředí, třeba „přemístit“ na louku či podlahu.
Do Nového lesa za Braunovými sochami
Právě instalování 24 slavných soch zobrazujících dobré i temné vlastnosti člověka završilo v roce 1720 výstavbu hospitálu. Dnes jsou jedním ze symbolů Kuksu. Na původním místě – terase před hospitálem – od roku 1984 stojí repliky. Originály jsou v lapidáriu. Braunovo sochařské umění můžete obdivovat po celém areálu, tři kilometry odtud, v Novém lese, se nachází další barokní skvost ze sochařovy dílny – Betlém vytesaný do skal.
Rezervace pískovcových soch vznikala 14 let, podle šporkových plánů měla fungovat jako klidová zóna pro hosty nedalekých lázní. Ústředními a zároveň nejpůsobivějšími motivy jsou Narození Páně a Příjezd Tří králů. Z Kuksu se sem snadno dostanete po turistické cestě. Zhruba kilometr před cílem si nenechte ujít působivou vyhlídku na celé panství.
Slavné Braunovy sochy z cyklu Ctnosti a Neřesti na Kuksu hrály barvami.
Vstupem do myšlenkového světa Františka Šporka je základní prohlídkový okruh. Během 60 minut s průvodcem navštívíte nejen originály Braunových soch, ale také nedávno obnovený cyklus nástěnných maleb Tanec smrti nebo druhou nejstarší lékárnu v České republice U Granátového jablka, kde kdysi milosrdní bratři míchali léky z bylin pěstovaných na zahradě. Lékárnictví jsou věnovány další dva okruhy, představují vývoj lékáren od baroka do současnosti a historii vývoje léků. Čtvrtý prohlídkový okruh vás zavede do klenuté krypty kostela Nejsvětější Trojice, kde se seznámíte s příběhem pochovaných členů rodu Šporků.
Levobřežní část údolí je poněkud jiným světem. Zámek ani lázně zde už nestojí. Hlavním magnetem je kaskádové schodiště, ze kterého v hraběcích dobách teklo víno. „Traduje se, že se víno ze schodů pouštělo při významných událostech,“ upřesňuje kastelán. Historické prameny nepotvrzují, že by se v Kuksu víno v historických dobách také pěstovalo. Nedaleko schodiště se rozkládá vinohrad založený v roce 2005. Kromě altánu s luxusním výhledem na hospitál tu stojí více než dva metry vysoká socha bohyně vína.
Hned vedle kaskádového schodiště stojí další turistická perla – jediné muzeum na světě věnované Šporkovu dvornímu mědirytci Michaelu Rentzovi. Rodák z Norimberku ilustroval knihy, které hrabě vydával, vedl také ryteckou dílnu. Významem byl srovnatelný se sochařem Braunem. Muzeum vzniklo před šesti lety na místě ruiny někdejšího lázeňského domu. Levý břeh Labe v posledních letech rozkvetl do krásy. Kromě Rentzova muzea došlo k rekonstrukci dalších budov, sídlí v nich stylová restaurace Baroque, která vaří českou kuchyni v moderní úpravě a pro gurmány pořádá tematické večery, a také nedávno otevřené informační centrum.
Další tipy na výlety Vlakem po Česku.
