V Borovnici dokončují kopii větrného mlýna, namelou v něm vlastní mouku

  • 0
Podkrkonošskou obec Borovnice na Trutnovsku zdobí po více než padesáti letech větrný mlýn německého typu. Stojí na vrchu Třešňovka a za měsíc si ho lidé prohlédnou i zevnitř. Už jen poslední dodělávky chybí k tomu, aby funkční replika byla hotová.

Stavba, na níž se podíleli studenti několika středních škol v kraji, vznikla kousek od vlakové zastávky. Nachází se dva kilometry od místa, kde ještě v roce 1968 stával poslední mlýn tohoto typu.

Hlavním motorem projektu byl spolek Větrák. Jeho členové si už před 17 lety vytkli jediný cíl: vrátit mlýn do Borovnice.

Věrná kopie původního dřevěného mlýna je vysoká 11,2 metru, s perutěmi měří o dva metry více. Zároveň je rozhlednou, z místnosti mlynáře ve druhém patře osm metrů nad zemí se otevírá výhled na Krkonoše, Pecku a část Orlických hor.

„Doděláváme převod na pohon moučnice, kapsový výtah a další ovládací prvky. Technologie bude zcela identická jako u původního mlýna. Některé části jsme přivezli z mlýna, který se likvidoval,“ uvedl předseda spolku Větrák Jiří Chvojka.

Při stavbě vycházeli z plánů ze 60. let, technologii skládali podle dobových fotografií a zbytků trámů z původního objektu. „Byli jsme se také podívat na mlýny na Moravě, protože ta technologie je velmi podobná,“ poznamenal.

Stavební práce začaly na jaře 2018, kdy tesaři na Třešňovku instalovali 11 tun vážící základové trámoví z dubového dřeva s pět metrů vysokým čepem. Na něm se celý mlýn otáčí. Půdorys objektu má rozměry 5,6 krát 5,3 metru.

Lidé zatím mohou mlýn obdivovat zvenku. Slavnostní otevření je naplánováno na 26. června. Spolek bude pořádat prohlídky interiéru s celou technologií. „Prohlídky bychom chtěli dělat o víkendech. Když budou vhodné podmínky, mlýn také spustíme, aby lidé viděli, jak se mele obilí,“ potvrdil Jiří Chvojka.

Z dřevěné stavby se stala chlouba obce s necelými čtyřmi stovkami obyvatel. Přestože ještě není dokončen, zastavují se u ní turisté.

„Je to rarita nejen v kraji, ale v celé republice. Mlýn působí hodně monumentálně. Líbí se mi, že je tady klid a není to přeplněné turisty. Myslím si, že je to dobrý tip na výlet,“ uvedla Hana Suchardová z Nové Paky, která si turistickou atrakci Borovnice přijela prohlédnout s dětmi.

„Výsledek je monumentální. Každého, kdo jde nebo jede okolo, mlýn zaujme a rád se přijde podívat. Borovnice díky tomu už teď turisticky ožila. Je to ukázka mistrovství našich předků, co dokázali, a zároveň důkaz, že i dnešní lidé umí tak náročnou stavbu zhotovit,“ uvedla starostka Borovnice Eva Tajbrová.

Podíleli se budoucí lesníci, tesaři a farmáři ze tří škol

Celkem mlýn vyjde na tři miliony korun, Královéhradecký kraj projekt podpořil sumou 1,5 milionu.

„Lesnická akademie v Trutnově dodala dřevo. Se stavbou pomáhali tesaři ze Střední školy řemeslné v Jaroměři, po nich nastoupili truhláři z Nové Paky. Celé to dokumentují studenti Střední školy informatiky a služeb ve Dvoře Králové nad Labem,“ vyjmenovala krajská radní pro oblast školství Martina Berdychová (Východočeši).

Jaroměřští tesaři dělali krovy jako součást závěrečných zkoušek. Tím zapojení středoškoláků nekončí. Školní statek, součást hořické zemědělské akademie a gymnázia, dodá ze svých polí obilí. Borovnický mlýn z něj umele mouku.

Spolek Větrák vznikl v roce 2003. O šest let později nechal vypracovat projekt, v roce 2011 obec na nejvyšším místě postavila parkoviště. Pak se postup zastavil, chyběly peníze na stavbu mlýna. Sdružení ani obci se nepodařilo získat dotaci.

Ve vsi bývalo pět mlýnů

Zlom nastal před třemi lety, kdy se zapojily krajské střední školy a díky tomu došlo ke snížení nákladů. Kromě kraje pomohli sponzoři, obec a také veřejná sbírka. „Z ní jsme do financování stavby vložili sto tisíc korun. Ty šly hlavně na šindelovou střechu,“ řekla Eva Tajbrová.

V Borovnici stálo pět větrných mlýnů. Na tom posledním mlel mouku Němec Augustin Hackel ještě za druhé světové války. Mlýnské složení pocházelo z roku 1878. S odsunem sudetských Němců tradice skončila.

Mlýn byl několikrát opraven, například v roce 1966, kdy jej zasáhl blesk. O dva roky později památkáři součásti demontovali a i přes odpor místních odvezli do nedalekého Hostinného. Odtud měl pokračovat do chystaného skanzenu v Krkonoších, nakonec však ve velmi špatném stavu skončil v Kouřimi u Kolína.