Narodil se v židovské osadě nedaleko Brestu na tehdejším území Polska, s rodiči a bratrem ho nacisté odvlekli do vyhlazovacího tábora Osvětim, ten jako jediný z rodiny přežil. Prošel také Sachsenhausenem, Buchenwaldem a pracovním táborem v Litoměřicích, odkud se mu se dvěma kamarády podařilo utéct.
Díky české rodině, která ho do konce války ukryla, přežil a v roce 1945 se zapojil do boje na pražských barikádách. O tři roky později se rozhodl bránit nově vzniklý židovský stát Izrael. Život Abrahama Harshaloma zaujal filmaře, on sám sepsal o svém osudu knihu Znovuzrozen z popela.
V pondělí se v Hradci Králové zúčastnil 18. ročníku Dnů pro Izrael a zavzpomínal na rok 1948, kdy s dalšími židovskými vojáky cvičil na letištích v Československu.
Z koncentráku utekl
Útěk z koncentračního tábora se mu povedl až napodruhé. Nejprve se pokusil uprchnout z Osvětimi, ale příslušníci SS ho po dvou dnech chytili a odvlekli zpět. I přes mučení se mu a jeho příteli podařilo Němce přesvědčit, že se mimo tábor dostali omylem.
Když ho spolu s dalšími vězni v roce 1945 evakuovali do Buchenwaldu, využil zmatků a vydával se za Poláka, čímž unikl transportu do Terezína. S ostatními se ocitl v pracovním táboře v Litoměřicích. Odtamtud se mu a jeho dvěma spoluvězňům útěk podařil.
„My jsme plánovali utéct, protože jsme věděli, že se fronta blíží a nacisté nás nenechají žít. I proto jsme riskovali,“ vzpomíná.
Celá trojice měla obrovské štěstí. Dostali se na vlak s uhlím, který je zavezl do pražských Holešovic. Tam přečkali noc.
„Když jsme vystoupili z uhláku v Praze, měli jsme na sobě pruhovaný mundúr z koncentráku. Ráno jsme viděli chlapce s dívkou, tak jsem zariskoval a rozhodl se, že půjdu za ním. Tehdy jsem ještě neuměl česky, tak jsem mu polsky řekl, že potřebujeme šaty. Odpověděl, ať počkáme, šel domů a vrátil se s kufrem plným oblečení. Pak nás odvedl domů,“ popisuje setkání se svým zachráncem Jindrou Sobotkou.
Uprchlíky skryla rodina
Rodina Sobotkova tři uprchlíky na několik dní skryla, než jim našla nový bezpečnější úkryt v komoře květináře a důstojníka československé armády pana Hrstky. Irina Sobotková, jejíž rodina je dočasně ukrývala, byla v roce 1963 první Češkou, která dostala ocenění Spravedlivý mezi národy.
„Paní Sobotková byla z rodiny senátora Josefa Kouši, její sestra, Vlasta Koušová byla sekretářkou Jana Masaryka v Americe. Nikdo z rodiny už ale bohužel nežije, pan a paní Sobotkovi už zemřeli. Jejich syn byl za komunistů zavřený a ve vězení spáchal sebevraždu,“ lituje devětaosmdesátiletý muž.
Koncem dubna 1945 se už Praha připravovala na ozbrojené povstání, včetně Hrstky, který uprchlíky ukrýval. Mladíkům sehnal vojenské uniformy, vyzbrojil je puškami a odvedl na barikády. „Když přišli Rusové, dostali jsme vyznamenání Za statečnost a čestné československé občanství,“ říká.
V Československu začal studovat na vysoké škole elektrotechniku, naučil se česky a v Praze si našel přítelkyni. V roce 1948, když byl pěti sousedními arabskými státy, které ho chtěly zlikvidovat, napaden stát Izrael, přišla nabídka, aby se zúčastnil pilotního kurzu.
Základnu měl v Olomouci, při navigačních letech se ale dostal i do Hradce Králové. Tam v pondělí při slavnostním aktu položil květiny na pamětní desku izraelských pilotů a jejich instruktorů.
„O leteckém výcviku jsme nesměli nikde mluvit, protože to bylo tajné. Náš výcvik měl trvat asi rok, ale v srpnu 1948 se ho československá vláda rozhodla přerušit, protože dostala befél ze Sovětského svazu. Udrželi nás ještě do konce listopadu a pak nás poslali do Izraele,“ vzpomíná Harshalom. Zkušenosti s pilotováním letadla prý do té doby neměl vůbec žádné.
Do Prahy se znovu podíval po roce 1989, česky mluví výborně
Z Československa se do Izraele s ostatními dostali až začátkem roku 1949, kdy už byla válka téměř u konce. „V armádě u letectva jsem zůstal dva roky a pak jsem začal podnikat,“ říká. V roce 1951 založil firmu Ariel, která montuje semafory.
Do Československa se původně chtěl vrátit, ale do listopadového převratu to nebylo možné. Do Prahy se proto znovu podíval až po roce 1989. Stále mluví výborně česky, byť je rodilý Polák a česky se začal učit až po útěku z koncentráku.
„Studoval jsem čtyři roky na technice v Praze, tak jsem se česky naučil. Za komunistů jsme možnost mluvit česky asi čtyřicet let neměli. Do Prahy jsem začal jezdit až po revoluci,“ vypráví muž, který si po celý život ponechal československé občanství.
Češtinu procvičuje také díky spolku přátel České republiky. Harshalom byl odměněn hodností plukovníka československé armády a vyznamenán pamětní medailí Rudolfa Medka.
