Dávné vechtry neboli železniční strážníky proslavil ve dvacátých letech Josef Kopta svým románem Hlídač č. 47, jehož filmovou podobu zpracovali Josef Rovenský, Hugo Haas i Filip Renč. Strážní domek stejného čísla u České Metuje však koncem září skončil neslavně.
V prosinci podlehla demolici další vechtrovna na Mýtě nedaleko polického nádraží. Třebaže by si je lidé třeba i opravili, Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) je nechce prodávat k bydlení. Radši platí za zbourání.
K čemu sloužily strážní domky neboli vechtrovny
|
„Je to škoda. Jako obec jsme nesouhlasili, aby se vechtrovna u České Metuje bourala. Bylo tam číslo popisné a dřív tam bydlel i nájemník. Ten teď pobývá v azylovém domě a trvalý pobyt má na obci. Chtěli jsme případně odkoupit strážní domek a nabídnout ho k rekreačnímu nebo trvalému bydlení, protože tu bylo pět nebo šest zájemců. SŽDC nám ale žádnou nabídku nedalo, jen přišel papír, že je už vše rozhodnuto,“ lituje českometujský starosta Jaroslav Vaněček.
Vechtr hlídal závory
Strážní domek byl vystaven při původní trati Choceň – Broumov, která se parnímu provozu otevřela v červenci roku 1875.
Shodných domků stálo podél trati 95, číslovaly se od začátku trati a než dráhy přešly na modernější způsoby signalizace pohybu vlaků, byly vybavené elektromagnetickými zvonkovými návěstmi. Domek v České Metuji byl už nějakou dobu opuštěný.
„Byl obložený šindelem a podsklepený, zchátralý nebyl. Teprve když se sundaly šindele, objevilo se tam číslo 47, jako v té knížce. Přece jen patřil ke koloritu trati. Tamní vechtr měl na starosti závory, protože někteří zdejší sedláci, aby se dostali na svá pole pod Ostašem, museli přejet trať,“ říká starosta Vaněček.
Druhý strážní domek zmizel ze zatáčky trati na Mýtě. Bagr ho zlikvidoval za pár dní, zbyla po něm už jen hromada trámů a prken. Býval kolem něj dost nepořádek, a tak ho lidé ze sousedství ani neželí.
Ze strážního domku na Mýtě nedaleko nádraží v Polici nad Metují zbyla po několika dnech bourání už jen kupa prken.
„Domek byl v dezolátním stavu a už delší dobu byl opuštěný. Kdo by taky chtěl bydlet tak blízko trati!“ říká Josef Machula, který žije opodál. O vechtrovnu na Mýtě usiloval tamní nájemník, ale nepochodil.
„Snažil se koupit domek delší dobu, ale nakonec odešel bydlet do Police. Domek byl sice vlhký, ale opravit by se dal. Nechali ho zbourat snad kvůli tomu, že byl moc blízko trati,“ popisuje starosta Velkých Petrovic Vladislav Friml, na jehož katastr domek patřil.
Další strážní domek změnil podobu u závor při nádraží v Náchodě, ze stavědla číslo 1 zbyla v prosinci jen malá místnost pro závoráře.
Stavědlo u závor u nádraží v Náchodě prošlo v prosinci 2014 částečnou demolicí, zbyla jen část.
V příštích letech se plánují demolice strážních domků v Petrovicích nad Orlicí a Vysokově i výhybkářských domků v Teplicích nad Metují a Meziměstí. Zatím však není známo, kolik bude mít SŽDC volných prostředků a jaké budou rozpočty předpokládaných demolicí.
Prodej soukromníkům naráží na přísné předpisy
Podle SŽDC jsou k demolici určeny pouze zastaralé objekty ve špatném technickém stavu, které původně sloužily k řízení provozu dráhy, ale po modernizaci dráhy už dávno nejsou potřebné. Strážní domky se nacházejí v ochranném pásmu dráhy, kde je zákonem o dráhách stanoven přísnější režim pro stavby a určité činnosti.
„Prodej výše uvedených objektů do soukromého vlastnictví by v budoucnu vytvářel riziko pro bezpečnost provozování dráhy a drážní dopravy,“ říká mluvčí SŽDC Marek Illiaš.
Správa trati se odvolává i na to, že kdyby domky nechala soukromníkům, v budoucnu by musela platit třeba za protihlukové stěny nebo udržovat přístupové cesty k domkům po jiných pozemcích SŽDC. Domky někde mohou bránit rozhledu na přejezdech.
„Rozhodujícími faktory jsou v daných případech ekonomický přínos v dlouhodobějším horizontu a bezpečnost železničního provozu,“ dodává mluvčí. V Královéhradeckém kraji letos SŽDC vydala za demolice nepotřebných objektů 7,3 milionu korun.
Podoba trati staré skoro 140 let se nenávratně mění. Vloni v srpnu například zmizela původní vodárna při náchodském nádraží, kterou zbourali kvůli stavbě nového autobusového terminálu.
„Strážní domky už byly vrostlé do krajiny, některé se nezachránily, z některých jsou třeba chaty. Stavěly se v pravidelných rozestupech a pokud nestály v zákrutech, vechtři na sebe viděli. Společnost stavějící dráhu šetřila, proto pro nádraží, skladiště, vodárny i třeba právě pro strážní domky používala typizované stavby,“ popisuje Petr David z Meziměstí, který se v tamním malém železničním muzeu věnuje drážní historii.
