Rekonstrukce stála šest milionů korun, prvně se varhany z roku 1829 rozezněly na konci července.
Ještě před pár lety to přitom vypadalo, že jsou odsouzené k zániku. Byly téměř rozežrané červotočem, k úplné zkáze nebylo daleko.
„Některé rejstříky vůbec nefungovaly, táhla byla poškozená a cínové píšťaly prakticky nepoužitelné. Téměř všechny se musely vyměnit. Varhany před sebou měly tak deset let životnosti,“ říká Jan Staněk z Domova svatého Josefa.
Odborníci za 11 let vyměnili nebo opravili téměř všechny části rozměrného nástroje včetně měchů hracího stolu. Dřevěné skříni restaurátoři ozařováním vrátili původní vzhled, aby vynikla barva s dekorem mramoru.
„Hlavním požadavkem bylo zachovat všechny části nástroje, které bylo možné zachránit,“ upozorňuje. Přechod mezi starým a novým je dobře vidět u dřevěných basových píšťal. Tmavé části jsou původní, světlé nově vyrobené. Nástroj opravil jeden z nejlepších českých varhanářů Dalibor Michek.
Přestože Johann Antonín Barth (1767–1844) z Dolní Olešnice byl samouk, v první polovině 19. století zkonstruoval několik varhan, například pro kostely v Lanžově, Hořicích, Nové Pace nebo Chomuticích. Ty dvorské zkonstruoval v roce 1829, nahradily původní, jež čtyři roky předtím zničil rozsáhlý požár. Jediné, co se z nich dochovalo, je dřevěná skříň.
„Bylo to období po napoleonských válkách, kdy panovala chudoba a chyběly peníze. Ani varhany, které Johann Barth postavil, nebyly valné kvality,“ vysvětluje Jan Staněk.
Nástroj už nešel ani naladit
První generální opravu provedl v roce 1906 Josef Kobrle, ten zásadně změnil zvukový charakter hlavního stroje a upravil hrací stůl. Největší úpadek nastal ve druhé polovině minulého století, kdy areál spravovaný kongregací sester Nejsvětější svátosti převzal stát a zřídil zde domov důchodců.
„Celý areál včetně varhan chátral. Když ho stát v 90. letech kongregaci vrátil, byl v polorozbořeném stavu. Na varhany se dalo hrát, ale byly zanedbané a nešly pořádně naladit,“ připomíná Jan Staněk.
Do současnosti se od Johanna Antonína Bartha dochovaly sedmery varhany, královédvorské jsou však jako jediné v takovém stavu, že jsou schopné koncertní hry. Jsou vestavěny do dvou manuálových skříní, vyzdobených pozlacenými dekoracemi a třemi polychromovanými sochami. Vzduchovou soustavu tvoří tři klínové měchy umístěné nad sebou ve vedlejší místnosti, v roce 1955 je doplnil hlučný, ale málo výkonný kovářský ventilátor.
Koncerty i muzikoterapie pro nemocné
Zrestaurovaný nástroj poprvé rozezněl profesor Václav Uhlíř na červencové Svatoanenské pouti. „Varhanář odvedl skvělou práci, pozvedl varhany na úplně jiný level. Jejich zvuk je úžasný, to se musí slyšet,“ chválí umělec, který do Žirče jezdí hrát dvacet let.
„Myslím si, že varhany takhle nezněly ani v době, kdy byly postavené,“ říká Václav Uhlíř.
Kromě doprovodu při bohoslužbách na nich hudebníci budou hrát na příležitostných koncertech, poslouží také jako cvičební nástroj studentů varhanních oborů a využití budou mít rovněž při muzikoterapii pro nemocné roztroušenou sklerózou.
„Byli bychom rádi, kdyby si sem chodili zahrát varhaníci z okolí. Už dnes tak někteří činí a hrají pro klienty, pro které to je další aktivita. Existují studie o tom, že varhanní hudba v kostele má terapeutické účinky. Chtěli bychom to posunout ještě dál, například jednou za měsíc by se mohl uskutečnit koncert s výkladem o varhanách,“ vykládá Jan Staněk, který sám na tento nástroj hraje.
Zhruba polovinu šestimilionového rozpočtu na opravu uhradil Královéhradecký kraj, zbytek Domov svatého Josefa z různých grantů. I proto trvala renovace tak dlouho. Na zrestaurování historických varhan v několika kaplích a kostelech hejtmanství za poslední čtyři roky uvolnilo ze speciálního a v republice ojedinělého dotačního programu čtyři miliony korun. Podporu získaly například varhany v Dolní Branné, Heřmánkovicích, Jičíně, Kocbeřích nebo v Opočně.
20. listopadu 2018 |
Kromě Barthových varhan se v kostele svaté Anny ve dvorské části Žireč nachází další unikátní nástroj – barokní zvonový klavír Johanna Michala Rödera, který zdejší jezuité koupili z pozůstalosti kukského hraběte Františka Antonína Šporka. Autor zvonkohru sestavil přímo v sále jezuitské rezidence. Poškozený nástroj prošel v roce 2009 kompletní opravou.
