Lena Zui žila se čtyřmi dětmi v severoukrajinském Černihivu. Když se partnerské město Hradce Králové dostalo pod palbu ruských děl, schovala se se svými dvěma dcerami a dvěma hendikepovanými chlapci do sklepa. Slyšeli rány a cítili otřesy, když se odvážili vyjít ven, viděli, že z celé ulice zůstal jen jejich dům. Bez střechy.
Jakmile se Lena dozvěděla o nabídce humanitárních organizací na přesun do Česka, neváhala. Vzala Karin, Milenu, Vadima a jedenapůlletého Maksyma a vydali se do Prahy. „Museli jsme odjet, protože náš dům bombardovali. Byli jsme několik dní ve sklepě s dětmi s postižením,“ vypráví Lena Zui.
V Neratově v Orlických horách připravili pro uprchlíky na pět desítek míst, také ve čtyřech pokojích v budově speciální základní školy v Bartošovicích. Ty měly původně sloužit jako odlehčovací služba, ale nakonec je sdružení využívá k ubytování rodin s hendikepovanými dětmi. Když tuto možnost Neratovští nabídli uprchlíkům, bylo hned plno.
Děti se hned začlenily do školy
„Bohužel přicházely informace, že utíkají i maminky s dětmi, které mají nějaký hendikep. Spojili jsme se s Kontem Bariéry a drželi místa. Už je máme obsazená,“ říká Antonín Nekvinda ze Sdružení Neratov.
Do bartošovické školy zamířily tři rodiny s kvadruplegiky a Lena se svými dětmi. Mladší dívka Milena chodí do české školy ve vedlejším Kunvaldu, starší Karin pomáhá s nejmladším Maksymem a chce se vyučit kuchařkou v nedalekém Žamberku a Vadim, který má pohybové postižení, se už začlenil do bartošovické školy.
Náklady na uprchlíkyKrálovéhradecký kraj dal na pomoc Ukrajině zasažené ruskou agresí a na náklady spojené s uprchlickou vlnou 25 milionů korun. Z toho na ubytování vynaložil 19,2 milionu a na provoz Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajině 4,1 milionu korun. Ostatní výdaje, jako například pořízení spacáků, lehátek nebo vybavení bytů, tvoří 1,7 milionu korun. Podle údajů ministerstva vnitra je uprchlíků na území kraje Zdroj: (ČTK) |
„Rádi by se brzy vrátili domů, ale teď nemají kam, jejich dům už není,“ říká ředitelka školy Bronislava Havlíková.
Zatímco Leniny děti mají školní docházku, kvadruplegici se zapojují jen při společných akcích, jako jsou dílny nebo výlety. Věkově už do školy nepatří. Třeba 36letý Igor bydlel s matkou v západoukrajinském Lvově. Když začala válka, báli se, že Rusové zaútočí na továrnu. Do Čech je i s vozíkem převezlo auto humanitární organizace.
„Naložili nás a na jeden zátah převezli do Prahy, tam však nebylo pro postižené žádné vybavení. Jsme rádi, že jsme se dostali sem. Dobře se tu o nás starají,“ vypráví Igorova matka Liesa Rytkodym. V bartošovické škole mají hendikepovaní kompletní zázemí. Budova je specializovaná stavebně i vybavením.
„Jsou tu bezbariérové koupelny s bezpečnostními madly, bezbariérová toaleta, nízké postele, mobilní i stropní zvedák, takže při koupání to maminky mají lehčí, nemusí ty dospělé kluky zvedat a manipulovat s nimi. I vzhledem k jejich věku je to velmi fyzicky náročné,“ vysvětluje Havlíková.
Získali také práci
Sdružení poskytlo uprchlíkům nejen zázemí, ale i práci. Matky montují součástky do jističů pro elektrotechnickou firmu z nedalekého Letohradu.
„Je to jednoduchá práce, ale jsem ráda, že mohu něco dělat a být užitečná. Musím být zároveň doma a starat se o syna, který nemůže být bez dozoru. Jsem moc ráda, že nám tu práci našli, protože sami bychom ji nezískali,“ říká Olena Petrykovyč.
Montovat součástky se pokouší i její 36letý syn Mykolaj. I přes hendikep se mu to daří. „Potřebuji nějakou krabičku,“ naznačuje překladatelce při naší návštěvě.
Sdružení Neratov se do pomoci ukrajinským běžencům zapojilo hned v prvních dnech války. Vyčlenilo pokoje na faře a v dalších objektech, které slouží v létě pro komerční ubytování nebo jako bydlení pro dobrovolníky, brigádníky či zaměstnance stavebních firem při stavbách v obci.
„Do týdne se objevovaly první výzvy. Napojili jsme se na charitu v Rychnově a hned druhý den zareagovali, protože zrovna přijel nějaký autobus s lidmi z Žytomyru. V první fázi jsme ubytovali skoro 30 lidí, později počet stoupl až na 50,“ sděluje Nekvinda.
Sdružení vzniklo před 30 lety. Za tu dobu jím prošli lidé s různými osudy. Že tu však přijmou válečné uprchlíky, nikoho ani nenapadlo.
I neratovský kostel zapálil sovětský voják
„Doufáme, že naše pomoc nebude muset trvat dlouho, hlavně kvůli lidem, protože vidíme, jak se jim stýská, jak to mají těžké. Je to vlastně symbolické, i střechu našeho kostela kdysi zapálil sovětský voják,“ připomíná Antonín Nekvinda. Sdružení se připravilo na variantu, že tu uprchlíci zůstanou rok. Kvůli tomu zrušili plánované letní pobyty.
„Svým způsobem jsme na pomoc připraveni, protože máme hospodu, sociální služby, hospodaříme tu, máme kontakty na lékaře, na školy, na různé organizace. Kolegyně Ukrajincům pomáhají s vyřizováním dokumentů, zapojováním dětí do škol,“ pokračuje. Když je potřeba uprchlíky někam dovézt, mají Neratovští k dispozici vlastní auta upravená pro převoz lidí s hendikepem.
