V třípodlažním domě na konci Regnerovy ulice v Úpici před lety spokojeně žili zaměstnanci textilní továrny. Pozdější nájemníci ale všech 21 bytů kompletně vybydleli, kromě dluhů po sobě zanechali spoušť.
Radnice proto budovu před časem koupila v dražbě a na jaro chystá demolici. Stojí to miliony korun, mnoho jiných způsobů jak bojovat proti obchodu s chudobou však šestitisícové město nemá.
„Zatěžuje to městský rozpočet, ale já si myslím, že jiná cesta než takovéhle baráky zbourat, nevede. Byty jsou neobyvatelné a zdemolované. Rekonstrukce by stála obrovské peníze,“ říká úpický starosta Petr Hron (nestraník).
Město nemovitost koupilo za téměř pět milionů v dražbě, aby zabránilo tomu, že ji opět získá někdo, kdo tam nastěhuje občany žijící ze sociálních dávek. Demolice bude stát skoro devět milionů, polovinu zaplatí státní dotace.
Ve svahu stojící zděná budova se žlutou fasádou, která je místy obnažená až na cihly, nevypadá na první pohled neopravitelně. Mnohem horší to ale je uvnitř.
„Všechno je zničené včetně podlah, zdí, rozvodů a dveří. Po nájemnících tam zůstal starý nábytek a místnosti plné odpadků,“ popisuje starosta.
Parta nadšenců s hasiči třípatrovou budovu vyklidila a dnes tam chodí příležitostně hrát airsoft. Už to ale nebude dlouho. Město vybírá firmu, která příští rok na jaře provede demolici.
Život na konci nechvalně proslulé Regnerovy ulice, kde se v posledních letech koncentrovali nepřizpůsobiví, byl přitom dlouhé roky takřka idylický. Před revolucí zde bydleli zaměstnanci Texlenu. Zlom nastal před zhruba deseti lety. S příchodem nových nájemníků se všechno změnilo. Pro starousedlíky se život stal noční můrou.
„Několikrát mi vykradli sklep a půdu. Rozkradli všechno, co se dalo. Scházely se tam celé rodiny, i zdaleka, v jednom bytě žilo skoro třicet lidí. Neustále tam byl rámus a obrovský nepořádek,“ popisuje Vladimír Džoganov.
Do Úpice přišel v roce 1985 za prací v textilce. Ve stejném bytě žil 35 let a zůstal tam jako úplně poslední nájemník.
Majitel bytovky se dostal do exekuce a dům skončil v dražbě. Také většina nájemníků měla na krku dluhy. Jakmile se vlastníkem stalo město, rozdalo jim výpovědi. Hrstce bezproblémových obyvatel nabídlo městský byt.
Vladimír Džoganov se s manželkou v zimě přestěhoval jen o pár desítek metrů vedle, okamžitě se jim ulevilo: „Pořád si nemůžeme zvyknout, ale je to vysvobození. Říkali jsme si, že se to mělo stát už dávno.“
Bylo by škoda zbourat další
Radnice by ráda získala i okolní pozemky a po dokončení demolice zasíťované parcely nabídla k prodeji. V Úpici je totiž zoufalý nedostatek stavebních pozemků.
„Jako město nyní už žádné nemáme a zájem lidí o pozemky je značný. Každou chvíli se někdo ptá,“ poznamenává Petr Hron.
Od roku 2018 Úpice v dražbách koupila tři zdevastované budovy celkem za deset milionů korun. Pět milionů stály dva sousední domy s deseti byty v Regnerově ulici nedaleko centra. V současnosti jsou zakonzervované, aby dál nechátraly. Město pro ně hledá smysluplné využití a jedná s potenciálními zájemci.
„Přemýšlíme co s nimi. Nejsou v úplně špatné kondici a byla by škoda je zbourat,“ míní starosta. Jednou z možností jsou byty pro zaměstnance zdejších továren.
Z úpických ulic v poslední době zmizely i další vybydlené nemovitosti. Stavební úřad nařídil demolici rodinného domu v Regnerově ulici a objektu s několika byty naproti benzince, který před časem vyhořel. Podle Petra Hrona je v Úpici zhruba dalších deset domů v podobném stavu, které pronajímají obchodníci s chudobou.
Připouští, že je město bude dál skupovat, pokud se naskytne příležitost. „Majitelé nám je nabídnou za horentní sumy. Jediným způsobem, jak je koupit, jsou dražby.“
Samosprávám by nejvíc pomohla změna v legislativě. K té ale politici dosud nenašli vůli a sociální byty tak zůstávají výnosným byznysem. „Náš stát je štědrý a podporuje podnikání v sociálním bydlení. Úplně by stačilo, kdyby poskytoval dávky jen do výše cen nájemného v místě obvyklých a bylo by okamžitě po sociálním bydlení, protože by na tom podnikatelé přestali vydělávat,“ naznačuje Petr Hron.
Nájemníci v úpických městských bytech platí 65 korun za metr čtvereční, tedy zhruba tři tisíce měsíčně za středně velký byt. Nájemné v sociálních bytech je minimálně dvakrát vyšší.
