Na nedávno otevřenou výstavu v trutnovské městské galerii kuriozně zareagoval Facebook, který kvůli údajně pornografickým snímkům zablokoval profil města. Od neděle 31. října je však stránka znovu viditelná.
Všech 77 snímků na výstavě pochází ze soukromé sbírky společnosti PPF Art, galerie měla při výběru zcela volnou ruku. Nepřináší chronologický přehled, ale hledá souvislosti mezi autory, tématy a výtvarnými formami. Výstava potrvá do 4. prosince.
 |
Nejvíc je v galerii zastoupen legendární Josef Sudek, k vidění jsou nejen jeho mistrovská zátiší.
„Výstava je pro nás absolutně výjimečnou událostí. Fotografie nejsou řazeny chronologicky ani podle autorů. Našim cílem bylo snímky uspořádat konfrontačně, soustředit je podle podobných témat nebo výtvarných principů,“ vysvětluje ředitelka městské galerie Lucie Pangrácová.
Proto se vedle sebe objevují kupříkladu prvorepublikové akty Františka Drtikola a portréty žen Tona Stana, které vznikly o víc než půl století později.
Výstava představuje uměleckou fotografii jako médium, jehož cílem není pouze věrné zachycení reality, ale které se dívá za prvotní skutečnost a objevuje v ní nové, dosud neviděné významy. Název Za tichem ticho odkazuje k atmosféře, která celou kolekci spojuje.
Od Funkeho experimentů po Pinkavu
„Dominuje jí zátiší, ale fenomén ticha, ztišení je typické i pro vybrané figurální práce či krajinné a městské scenérie,“ poznamenává ředitelka.
Protikladem k zátiším Josefa Sudka jsou experimentální hry s objekty od Jaromíra Funkeho. K vidění jsou portréty Václava Chocholy, na kterých zvěčnil malíře Salvadora Dalí a Man Raye, či geometrické kompozice člena Devětsilu Jaroslava Rösslera. Série snímků Františka Drtikola zaznamenává posun jeho fotografického vidění od smyslnosti ženského těla k duchovní poloze inspirované budhismem.
Tvorbu janskolázeňského fotografa Bohdana Holomíčka reprezentuje snímek Václava Havla a Jiřího Dientsbiera z roku 1990, kteří se dívají z okna Pražského hradu na zaplněné nádvoří.
Ze slavného cyklu Skryté podoby, který Jiří David realizoval v první polovině 90. let, tu jsou portréty Václava Havla a režiséra Miloše Formana. Autor při konceptuální hře rozdělil obličej portrétovaného na dvě přesně stejné poloviny a složil je do nových snímků, pravostranného a levostranného.
Galerie na výstavu zařadila také akty slovenského fotografa Tona Stana, ve výběru nechybí ani jeho nejznámější snímek Smysl z roku 1992 nebo fotografie z přelomu milénia nazvaná Chci. Zobrazuje ženu pod vodní hladinou s kamenem na prsou. Zcela jinou polohu ztvárnění lidského těla ukazují stylizované kompozice náchodského rodáka Ivana Pinkavy.
Fotografie doplňují i obrazy
Společně s fotografiemi mělo být vystaveno pět tematicky podobných obrazů, nakonec jsou k vidění jen dva. Tajemnou náladu navozující plátno Jakuba Schikanedera a uhlová kresba Vladimíra Merty.
„Půjčili jsme si pět obrazů, ale zjistili jsme, že jejich spojení s fotografiemi ne vždy funguje tak, jak bychom si přáli,“ vysvětlila Lucie Pangrácová.
PPF Art vznikla v roce 1995 a dnes vlastní jednu z největších soukromých sbírek české a slovenské fotografie čítající zhruba 2 200 snímků. Největší zastoupení v ní má Josef Sudek s více než dvěma sty fotografiemi. PPF Art snímky ze sbírky vystavuje především v Galerii Václava Špály a Ateliéru Josefa Sudka, které provozuje. Díla rovněž zapůjčuje institucím v Čechách i zahraničí. Výběr z kolekce byl nedávno k vidění například v Liberci.
Každoročně do sbírky přibudou desítky nových děl. „Portfolio rozšiřujeme zejména o mladé autory a říkáme si, že možná jednoho dne z nich vyroste další Sudek, Drtikol nebo Funke,“ prozradil ředitel PPF Art Jan Řehák.
Společnost, která je součástí skupiny založené Petrem Kellnerem, kromě fotografické kolekce vlastní také sbírku obrazů a soch českých autorů za poslední dvě století.
