Na trutnovské Bojiště se vracíte po sedmi letech. Věřil jste v roce 2016, že comeback bude možný?
Ani moc ne. Viděli jsme vize spíš ve směru na jih a k jiným lovištím. Ale nikdy neříkej nikdy. Říká se dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Udělali jsme to. Uvidíme, co bude dál.
Dorazí i prezident Petr Pavel?Podle informací redakce se navečer na festivalu TrutnOFF chystá událost, k níž naposledy došlo před 22 lety. Český Woodstock by měl navštívit úřadující prezident Petr Pavel. Václav Havel si tehdejší Open Air Music Festival oblíbil. V roce 2007 byl na Bojišti jmenován čestným náčelníkem, o dva roky později se s rozpaky nechal přemluvit, aby na barely zabubnoval do rytmu komunistické Internacionály. Coby prezident sem naposledy dorazil v srpnu 2001. Přijel v doprovodu své manželky Dagmar, tehdejšího ministra životního prostředí Miloše Kužvarta nebo divadelníka a režiséra Ladislava Smoljaka. Proslýchá se, že Pavel byl měl přijet ve čtvrtek vpodvečer. Nemá to daleko, jen něco málo přes 50 kilometrů, protože dovolenou tráví na své chalupě v České Čermné na Náchodsku. „Tu návštěvu opravdu nevylučuji, potěšilo by nás to,“ řekl zakladatel festivalu Martin Věchet. |
Bral jste brněnskou Střelnici jako plnohodnotný domov festivalu, anebo jen jako azyl?
V brněnském exilu o nás bylo dobře postaráno. Festival se začal usazovat, jeho duch nabíral na síle. Přesvědčili jsme se, že jeho atmosféra je přenositelná. Areál u Sun River byl skvělý. Do řeky jsme se chodili koupat, měli jsme tam dřevěný wigwam a karavan. Členitá loviště s řekou, dubovou alejí a dřevěnými baráky, které tam postavil ještě wehrmacht, tvořila jeho výjimečnost. Navíc s kompletní infrastrukturou. Vše k tomu bylo jakoby předurčené. Toho místa je škoda. Mohly zde být skautské klubovny, příměstské tábory, folklorní a divadelní slavnosti i náš festival. Stali jsme se titulární akcí druhého největšího města. Na radnici se ale vyměnila koalice a na úžasném místě má vzniknout čtyři nebo pět hřišť na malou kopanou a dráha na bruslení. Jde o bývalý vojenský objekt, který prý má historickou hodnotu. Od Listopadu ležel ladem a Brněnským i kapelám jsme museli stále vysvětlovat, kde to je. My, indoši z hor.
Jaké byly vaše pocity, když bylo jasné, že se vracíte do Trutnova?
Různé, ale nějak jsme to neprožívali. O pocitech je předčasné mluvit. To přijde s prvními rytmy a setkáními. Během exilu jsme viděli i objevili hodně zajímavých míst. Přivážíme si také kus moravského ducha s vinaři i pomocníky, kteří byli s námi u Sun River. Bojiště má nové lavičky, ale za těch sedm let více zchátralo. Ploty jsou z větší části ještě tak, jak jsme je tam postavili v 90. letech. V Brně jsme se trochu rozmazlili, ale Trutnov je rodné území. Festival vznikl pod horama ve Volanově, Starých Bukách a na Bojišti, kterému za více jak třicet let vdechl genia loci. Bojiště je malebné s výhledy na hory a okolními lesy. Uvidíme, jak nás přijme.
Z Brna jste museli odejít kvůli stavebním plánům v areálu Na Střelnici. Bylo kromě Trutnova ve hře i jiné místo?
Marta: Ano. Rozhodovali jsme se mezi pěti místy. Tři byla na Moravě, dvě v Čechách. Jestli to v Trutnově bude mít trvání i do dalších let, to se uvidí. Hned za plotem areálu má vzniknout první obchod.
Není tajemstvím, že za vaším odchodem z Trutnova byly v roce 2016 kromě jiného také spory s bývalým starostou Ivanem Adamcem. S Michalem Rosou jste našli společnou řeč?
Změna je vidět na způsobu vedení zastupitelstva. Zatímco předcházející starosta, profesí učitel, jej vedl jak ve škole, tedy autoritářsky a s neustálým skákáním do řeči i urážením zastupitelů a lidí s opačným pohledem, tady je vidět posun. Kultivovanější způsob je patrný. Současný starosta je architekt dosazený předcházejícím ze stejné strany. Střetům zájmů se asi nevyhne. Město zatím okolo festivalu tiše našlapuje. Jednání v různých částech Moravy a dřívější v Trutnově každopádně bylo nebe a dudy. Ale jde vždycky o lidi. Stávající starosta má třináct zářezů s návštěvami našeho festivalu. Zřejmě tam leccos prožil. Asi by bylo lepší zeptat se jeho. Politik by se měl snažit najít konsensus a to, co je dobré pro město. Myslím, že se o to snaží. Co bude dál, se ale uvidí. Nebude to mít jednoduché. Staré struktury mají stále vliv a nespí.
Vystoupí 60 kapelFotr všech festivalů začíná ve čtvrtek odpoledne a až do nedělní noci slibuje nejen pořádný hudební nářez, ale množství debat, bohoslužby pod širým nebem, poetický stan, výtvarné dílny pro děti. A hlavně trutnovského genia loci a spikleneckou pospolitost. Poprvé v Česku vystoupí legenda reggae Andrew Tosh, zahrají irští rockeři Therapy? a Asian Dub Foundation z Velké Británie. Otec Andrewa Toshe, zastřelený při přepadení na Jamajce v roce 1987, je s Bobem Marleyem a Bunnym Wailerem považován za zakladatele reggae. Peter Tosh vystupoval s legendární kapelou The Wailers. Pětapadesátiletý rodák z Kingstonu, dvakrát navržený na cenu Grammy, pokračuje v otcových šlépějích. Asian Dub Foundation už patří mezi stálice trutnovské přehlídky. Mají pověst jedné z nejlepších živých skupin. „Kapela kombinující živé nástroje s Djs a prvky etna, elektroniky, dubu, dancehallu, drum’n’bassu, ale i punku a řízných bubnů jistě roztančí celé Bojiště,“ řekla organizátorka festivalu Marta Věchetová. Rockeři Therapy? ze Severního Irska hrají směs rocku, punku a metalu se syrovým zvukem. V květnu vydali šestnáctou studiovou desku Hard Cold Fire. Dorazí na 60 kapel. Vystoupí například Michal Prokop & Framus Five, Švihadlo, Robert Křesťan s Druhou trávou, punkoví SPS, Monkey Business, Visací zámek nebo kapela Zuby Nehty. |
A není načase zakopat válečnou sekeru i s poslancem Adamcem?
Neřekl bych, že byla zcela vykopána. Klidně bych zasedl ke stolu i s ním. Bývalý starosta má svoji partu. Dělá si teď finální kariéru v parlamentu. Trutnov už byl vyčerpán. Když vám někdo udělá z festivalových luk průmyslovou a komerční zónu, nechá tři týdny před festivalem se spřízněným architektem rozkopat louku, doprostřed postavit nesmyslnou stavbu s překladištěm balíků, bez chodníků a možností parkování pro zaměstnance, moc to o vřelém vztahu k lidem a festivalu nevypovídá. Škoda byla místa na kraji Trutnova, kde se vlastně festival v roce 87 probouzel k životu. Když jsme si tam našli nové území, nabídli i vyšší cenu, starosta raději pozemky prodal někomu jinému. Byla to odplata za kritiku, která se v Trutnově nenosí. Stále stejné praktiky. Jak to napsala novinářka Ivana Svobodová z Respektu po třech dnech strávených v Trutnově, „chceš-li smírné zacházení radnice, nesmíš kritizovat“. Ale už to nemá smysl řešit. Noví majitelé pozemků vedle stávajícího areálu zde chtějí do dvou let stavět první obchody. Ortel by vyřčen.
Přiznám se, že vaše vymezování se a rýpání do nepřátel - i když leckdy domnělých - mi bylo vždy blízké. Proti čemu nebo komu bojujete nyní?
Vážně? Nevím, které domnělé máte na mysli. Boj proti falešnosti a pokrytectví je věčný. Lže se a krade. V Brně jsme nahlédli do světa dotací. Spravedlnost a oprávněnost v nich hledat nelze. Spíš to, kdo s kým si hraje na dvorku. Ale to je na samostatné téma. Lepší jsou cesty pravdy, lásky a poznání. Baví mě to na cestách i ve škole. A po dvaceti letech temnoty na Hradě zasvítilo světlo. Je tam moderní prezident. Sic nejsem jeho volič, přihodil jsem do obálky modrou knížku.
Loňský ročník jste věnovali míru a svobodě Ukrajiny, o rok dříve obětem tornáda na Moravě. Jak je to letos?
Letošní setkání je věnované statečným ženám s otevřeným srdcem, bývalým disidentkám a signatářkám Charty 77 a vězenkyním svědomí. Psycholožce Daně Němcové a publicistce a překladatelce Petrušce Šustrové. Obě ženy byly silně věřící a pohybovaly se v prostředí undergroundu, z něhož vzešel i náš festival. I jim budou zasvěceny různé debaty a přednášky, které během festivalu probíhají.
Disent, Charta 77, underground. Nechci se vás dotknout, ale není to kříšení témat, která dnešní mladé lidi příliš nezajímají?
Právě proto. Je dobré to připomínat. Že se posledních 30, 40 let máme jak žádná generace v dějinách lidstva před námi, není samozřejmostí. Žijeme v blahobytu. I přes všechno, co se okolo nyní děje, především na východě.
A propos: nezaznamenal jsem vaše reakce k válce na Ukrajině. Co si o konfliktu myslíte?
Co si lze myslet o tom, když jedna země napadne sousední svobodnou zemi? To bychom se mohli i ptát, co si myslíme o přepadení naší země v srpnu 68 Ruskem a vojsky východního bloku. Myslím, že jsme se dedikací festivalu - míru a svobodě Ukrajiny - hned po okupaci jasně vyjádřili. Z Kremlu nelze čekat nic dobrého, ale tohle, že v Evropě vypukne v roce 2021 konflikt, který může být ohrožením pro celou planetu, se asi neočekávalo. Nejen mé děti z toho nespaly. Dnes je to v patové situaci a Kreml těžko uhne. Nezbývá než doufat, že si to Rusové vyřeší sami nebo že se podaří konflikt zklidnit.
Pojďme zpět k samotnému festivalu. Máte přehled, jak si vedete v předprodeji vstupenek?
Marta: Žádnou megalománii neočekáváme. Obecně je návštěvnická krize. Společnost se během pandemie změnila i její uvažování. Můžeme být jen mile překvapeni.
S jakou diváckou návštěvou byste byli spokojení?
Marta: S takovou, aby se vše poplatilo, nemuseli jsme to dotovat ze svého, nikomu se nic nestalo a lidi si užili radost z momentu setkání. Jak známo, festival v Trutnově pořádáme bez ministerských či krajských dotací nebo nadnárodních sponzorů, a tak téměř čtyřicet let existuje především díky lidem. S celosvětově známými kapelami jako The Prodigy, Korn, Faith No More, Iggy Pop, Patti Smith nebo Manic Street Preachers a dalšími je to asi unikát. Vlastně náš festival je ryzí kapitalismus. Bez veřejných podpor. Děkujeme za to všem, kteří nás zakoupením vstupenky dříve i nyní podporují. Je to kmen. Jak jsme se přesvědčili v Brně, známá atmosféra festivalu je přenositelná. Tam si nás lidi našli i během covidu. Budeme rádi, když se celý festival opět ponese v duchu silné pospolitosti a radosti ze shledání.
Snad rocková hudba neskončí jako dechovka.
Martin Věchet
Jak si podle vás vede festivalová branže po covidu?
Marta: Bídně, ale nerado se o tom mluví a přiznává. Covid a k tomu válka nedaleko od nás pořadatelům neprospívají. Navíc akce hrazené z veřejných peněz, kde se neplatí vstupné, festivalům, kde se platí, rovněž nepomáhají. Všude je všeho moc, je přebytek. Už i zahraniční kapely se nám letos více než kdy jindy samy nabízely. Což v tak velké míře nebývalo.
Martin: Jak už kdysi napsal Magor do našeho Festivalového samizdatu, „člověk neví, kde by hlavu složil“. Je to viditelné. Všude je méně lidí, než bývalo, ale stále se jede jako před pandemií, kdy vládl neobvyklý blahobyt a vše běželo, jako bychom tu měli být věčně. Zveřejňovaná čísla s třiceti či čtyřicetitisícovými návštěvami, jsou nesmysly. To je možná zajímavé pro noviny a sponzory, ale skutečnost je jiná. Málokdo to přizná. Navíc mladí lidé prakticky na festivaly, kde hrají živé kapely, nejezdí. Publikum stárne, ať to punkové, metalové, nebo naše. Naděje však zůstává. V Brně u Sun River bylo tolik dětí, že jsme letos pro ně připravili celý dětský tábor s výtvarnými dílnami. Rodiče přijíždějí se svými potomky a to je nadějné. Snad rocková hudba neskončí jako dechovka.
Jakého interpreta ve vašem line-upu si letos považujete nejvíce?
Marta: Ten program je opět tak různorodý, že mluvit o někom jednotlivě by bylo nespravedlivé. Celá hudební společnost napříč žánry s lidmi spoluvytváří tu pestrobarevnost a spikleneckou atmosféru. Pěkné budou debaty s lidmi z kulturního, společenského i publicistického spektra, neobvykle i se známým sportovním komentátorem a fotbalovým specialistou Jaromírem Bosákem. Festival je především setkáním. Říkal to i náš náčelník: „Mám rád zdejší spikleneckou atmosféru. Trutnovský Woodstock má stále to, co je na něm důležité: vědomí pospolitosti. Jeho hosté sem přece nejezdí jen proto, aby viděli a slyšeli různé kapely, ale i proto, aby se viděli navzájem.“
Víte již, jak to bude příští rok? Zůstanete na Bojišti?
Uvidíme, co bude příští rok. Nic tady netrvá věčně. Je to návrat po sedmi letech a nikdo neví, na jak dlouho.
