Jakmile hospodář zašustí senem, stádo ovcí na louce u Moravské boudy vysoko nad Špindlerovým Mlýnem se dá do pohybu. Povětří věští zimu, je chladno, prší a mraky jsou tak nízko, že čas od času pastviny i s ovcemi nechají zmizet.
„Tohle počasí je tady v září normální. Ovce budou na pastvě do prvního sněhu. Jakmile napadne pět šest centimetrů, stáhneme je dolů,“ říká Roman, zaměstnanec Moravské boudy, který se o ovce stará.
Luční enkláva patří mezi nejvýše položené, které byly zařazeny do projektu Life Corcontica, jenž má za cíl obnovit nevyužívané a zarůstající horské louky.
„Před patnácti lety jsme si s manželkou pořídili dvě krávy jako atrakci pro turisty. S projektem jsme se však do hospodaření pustili ve větším. Máme asi 80 ovcí, 10 kusů hovězího dobytka a obhospodařujeme 17 hektarů napůl svých, napůl pronajatých luk. Co nám to přineslo? Hosté vnímají, že se o to tady staráme daleko více než dříve a že hlavně louky vypadají mnohem lépe. Máme z toho dobrý pocit a získáváme i produkty pro restauraci, kterou provozujeme,“ říká Marek Dvořák, který na Moravské boudě v nadmořské výšce 1 225 metrů hospodaří 20 let.
Nejtěžší je přesun zvířat
Patří k jedné třetině hospodářů trvale žijících na území parku zapojených do projektu. Zvířata tam však nechová celoročně, na zimu dobytek nechává svážet do podhůří.
„Nejtěžší je přesun zvířat. Přes půl roku jsou na louce, zvyknou si žít volně, a tak někdy máme problém je chytit. Když máme objednaný odvoz, může nastat komplikace. V nejbližších dnech nás to zase čeká. Nastává čas, kdy horské louky přestávají být výživné a musíme přikrmovat, a to se nevyplácí. Zítra odvážíme tři kusy dobytka na jatka. Živí nás hlavně ubytování hostů, na celoroční chov nezbývají síly ani prostory,“ uvádí Dvořák.
Do obnovy 490 hektarů luk se v Krkonoších zapojilo 48 hospodářů na stejném počtu lučních enkláv, které vznikaly od 16. století díky tradičnímu hospodaření. Pouze 28 z nich leží v nadmořské výšce nad tisíc metrů a jen šest, jako u Moravské boudy, dokonce výš než 1 200 metrů.
Horské smilkové louky, které jsou ceněné především kvůli unikátním druhům, jako je třeba violka žlutá sudetská, ohrožuje řada vlivů: zástavba, nepůvodní druhy rostlin, expanze plevelů a přeměna luk na lesy.
Situace se začala zhoršovat po odsunu většiny původních obyvatel na konci druhé světové války, louky pustly. Luční ostrovy s roztroušenými boudami obklopenými lesy jsou totiž jedinečné tím, že propojují rostlinné i živočišné druhy z nížin s horskými. Dochází k mixu druhů a vytváří se společenstva, která nemají obdoby.
„Aby se na loukách, které byly 60 let opuštěné, dalo znovu hospodařit, museli jsme odstranit 40 hektarů náletových dřevin, zlikvidovat 50 hektarů invazních rostlin, pročistit a obnovit 18,5 kilometru stružek a z luk vysbírat 200 tun kamení. Louky jsou nyní přístupné pro pastvu zvířat a část z nich nově i pro sekačky. Kromě toho byly více jak tři desítky hektarů luk citlivě přihnojeny nebo povápněny. Hospodaření podpořil nákup nové techniky na senoseč, přepravního vozíku na hospodářská zvířata a několik sad mobilních ohrad pro ovce, všechno bylo zdarma zapůjčeno hospodářům,“ sděluje Radek Drahný ze Správy KRNAP, která v roce 2012 projekt odstartovala s Institutem aplikované ekologie Daphne a s ministerstvem životního prostředí.
Krkonošské farmářské stezky
Autoři hledali inspiraci v zahraničí. „Po 60 letech se kulturní jev hospodaření typický pro Krkonoše daří navracet. Uvědomujeme si však, že doba už je jinde, že společenské prostředí je odlišné od toho, jež tu bylo v minulosti. Hospodařit se tu už nebude tak intenzivně, proto bylo potřeba najít takový model, který pomůže hospodaření udržet i v budoucnu, aby se investice nezmařila,“ vysvětluje Tomáš Janata ze Správy KRNAP.
Podle něj ke zdaru projektu přispějí i turistické stezky zaměřené na propagaci farem.
„Důležité je, aby hospodáři byli schopni sami sebe propagovat. K tomu poslouží i krkonošské farmářské stezky propojující tři důležité fenomény života – vzácné krkonošské louky, pečující hospodáře a návštěvníky. Na farmách lze zakoupit výrobky z krkonošských luk,“ pokračuje Janata.
Projekt za 88 milionů sice po šesti letech končí, ale už teď se připravuje další. Ten počítá s rozšířením seznamu luk, které potřebují obnovu. Aby efekt Life Corcontica po skončení nezmizel, mají organizátoři pojistku.
„Hospodáři, kteří pobírali podporu v době projektu, mají závazek udržet na loukách hospodaření a zajistit jejich rozlohu tak, jak ji zanecháváme na konci projektu, po dobu dalších deseti let,“ připomíná Záboj Hrázský z neziskovky Daphne.
