Těžba uranu měla v Československu 50. let absolutní přednost. V Radvanicích, i na dalších místech v okolí, se dobýval i přesto, že zdejší ložisko bylo malé. Za pět let horníci vyvezli ze země jen 387,2 tuny uranu.
„Uran se těžil hlavně v Radvanicích od roku 1952. Další ložisko bylo na Bečkově, což je nedaleko budoucí dálnice, a pak ještě ve Chvalči u Radvanic. Těžba skončila v roce 1957, zřejmě nebyla rentabilní,“ říká badatel, ředitel Státního okresního archivu v Trutnově Roman Reil.
V Radvanicích se těžilo zřejmě proto, že to byl jeden z mála dolů, kde mohlo dobývání uranu začít okamžitě. Když se Sověti po 2. světové válce dozvěděli, že Spojené státy mají atomovou bombu, bylo jejich prioritou získat ji také. Jediný uranový důl v tehdejší sovětské sféře vlivu byl v Jáchymově.
Součástí česko-sovětské dohody o těžbě uranu byl i geologický průzkum dalších ložisek. Na efektivitu těžby se moc nehledělo, zřejmě proto došlo na Radvanice.
Uran se těžil v Radvanicích a Bečkově, uhlí odsud šlo do elektrárny Poříčí.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
„První průzkumy na tomto ložisku byly už od roku 1947. O rok později skupina našich geologů vedená sovětským poradcem Borisem Michailovičem Fedorovem prováděla průzkumné práce v obvodu Okresního národního výboru Trutnov a také Radvanic,“ líčí Reil v publikaci „Radvanické kutání a dolování černého uhlí“.
Doly spadaly pod Jáchymov
Těžba uranu začala v roce 1952. Po Jáchymově, Příbrami a Horním Slavkově šlo teprve o čtvrtou lokalitu u nás. Přestože doly na Trutnovsku byly po válce sloučeny do Východočeských uhelných dolů, Radvanice, Bečkov a Chvaleč převzal 1. dubna 1952 do správy národní podnik Jáchymovské doly.
V Radvanicích se těžilo v bývalém dole Kateřina, který komunisté 30. července 1950 přejmenovali na Stachanov podle sovětského úderníka, z něhož propaganda učinila vzor.
V Rybníčkách u Bečkova se těžilo v dole Novátor a v Chvalči na Celestýnu. Uran kutali do 12. patra, tedy 240 metrů pod povrchem. Dobývalo se stěnováním, později horníci zkoušeli talířový brzdič Westfalia.
Výkresy z podzemí. Badatel znovu objevil a zvěčnil doly v Krkonoších |
Rubanina procházela kontrolní radiometrickou stanicí, kde se třídila na rudu, aktivní materiál, úpravárenský materiál a hlušinu. Po vytřídění mířil materiál do úpravny Jáchymovských dolů v Nejdku.
Jak velkou prioritou byl tehdy uran, dokazuje rychlý nárůst počtu pracovníků v Radvanicích. Zatímco v roce 1951 měl důl 356 zaměstnanců, brzy jich byl víc než dvojnásobek. Aby pro doly byl dostatek horníků, byl už v roce 1949 ve Stárkově zřízen tábor nucených prací.
Jen v radvanických dolech mělo pracovat na 70 politicky odsouzených, většinou bývalých živnostníků, továrníků, četníků či důstojníků. Další přidělence režim nazýval brigádníky. Podle údajů Státní bezpečnosti v Hradci Králové, která si v roce 1956 založila svazek Uran, mělo být tehdy na Dole Stachanov 1 261 lidí, z toho 80 procent brigádníků.
„Převážná většina zaměstnanců je složena z řad bývalých lidí – osob v roce 1948 vyakčněných, bývalých politických exponentů a osob již potrestaných,“ píše se ve svazku.
Dřevěný prozatímní kulturní dům, který Jáchymovské doly v Radvanicích postavily v roce 1956.
Pro nuceně nasazené vznikaly dřevěné lágry i přímo v areálu Dolu Stachanov. Tato praxe začala už před nástupem komunistů. Za války v tehdejším Dole Katharina pracovali ruští zajatci, protože část zdejších horníků musela na frontu. Ještě 2. května 1945 se v Radvanicích nacházelo 82 ruských zajatců. Později tam fungoval tábor pro „provinilé Němce“.
Ředitelství podniku Jáchymovské doly, inspektorát X. - Trutnov, bylo v bývalém hotelu Klein na trutnovském náměstí. Stejně jako v Jáchymově či Příbrami i tady působili sovětští poradci. Pro pracovníky Jáchymovských dolů bylo v Trutnově postaveno sídliště Křižík, dva obytné domy přímo v Radvanicích a dřevěný kulturní dům, který byl zbořen v roce 1988.
Uhlí vyhazovali na haldu
Horníci pod jáchymovským vedením vyrazili na Trutnovsku na sto důlních děl o délce šesti kilometrů. Vedle těžby šlo také o průzkum, který se zaměřil i na další lokality – Maternici v Bohdašíně u Červeného Kostelce, Rtyni v Podkrkonoší, Rokytník u Hronova či Lhotu u Trutnova.
Při těžbě uranu horníci vyrubali na 500 tisíc tun uhlí. To však z velké části mířilo na haldu (odval). Pro srovnání – před převzetím Radvanic Jáchymovskými doly horníci těžili 122 tisíc tun uhlí za rok.
„V té době uhlí komunisty vůbec nezajímalo. Vyváželi ho na odval a ten tam později hořel,“ připomíná historik Muzea Podkrkonoší v Trutnově Ondřej Vašata.
Uhlí se v Radvanicích léta netěží, budova na povrchu bezútěšně chátrá |
V některých částech odvalu dosahoval obsah uhlí až 40 procent. Došlo v něm proto k takzvanému záparu, samovznícení uhlí. Zahoření bylo dlouhodobé a intenzivní, ve vrtech odborníci naměřili až 1 000 stupňů Celsia. K prvním protipožárním opatřením přistoupili už v letech 1967 až 1969.
V roce 1979 se snažili zápar potlačit injektáží bentonitovou suspenzí do vrtů. Ani to však nepomohlo, a tak o rok později úřady rozhodly o odtěžení zapařených ohnisek a dalších opatřeních. K potlačení záparu došlo až v roce 1983, avšak i v dalších letech se pokračovalo s injektážemi.
„Byl to velký a zdlouhavý problém. Radvanice jsou v údolní muldě a když bylo špatné počasí, inverze nebo foukal špatný vítr, kouř šel do vesnice,“ vzpomíná Roman Reil. Další sanační práce nastaly v letech 1998 až 2005.
Přestože těžba uranu v Radvanicích skončila v roce 1957, radioaktivita se tam sledovala dál. Měřila se až do skončení těžby uhlí v roce 1994.
Celkový pohled na Důl Stachanov I před rokem 1980.
„Když jsem v 80. letech pracoval v Radvanicích, samozřejmě jsme o radioaktivním zrudnění věděli a měli jsme přísnější požadavky na větrání. Hlavním projevem radiace je vývin radonu, a ten se musel odvětrat,“ říká bývalý hlavní inženýr radvanického Dolu Kateřina II Karel Novotný.
Hlavním cílem radvanických dolů v komunistickém plánovaném hospodářství bylo zásobovat parní elektrárny EPO I a od roku 1957 EPO II v Trutnově, kam se uhlí vozilo 14 kilometrů po železnici. V kotlích se pálilo i přesto, že obsahovalo radioaktivní minerály.
„Proto byl i vzniklý popílek radioaktivní. Horší je, že vedle z něj dělali cihly a když v 80. letech stavěli školku v Radvanicích, objevili v ní vysokou radioaktivitu. Dokonce museli část stavebního materiálu vyměnit,“ připomíná Reil.
Stavbu D11 u Trutnova stopnou kvůli radioaktivnímu popílku. Zdraví lidí neohrožuje |
Právě na odkladiště popílku s radioaktivními látkami narazili nedávno stavbaři na trase dálnice D11 u Trutnova. Později elektrárna popílek odvážela na odkaliště v Debrném.
„Popílek v současné době je naprosto v pořádku, protože se spaluje uhlí z jiných zdrojů. Elektrárna, jakož i další elektrárny a teplárny v republice, pravidelně podává výsledky do databáze,“ ujistila inspektorka SÚJB Hana Procházková.
