Mezi oběťmi byl i sedmnáctiletý Miroslav Pekárek, jehož otec Josef po deseti letech stále čeká na vyplacení odškodného za smrt svého syna.
Vrchní soud totiž teprve nedávno potvrdil loňský rozsudek hradeckého krajského soudu, podle kterého mu má Dopravní podnik zaplatit 600 tisíc korun jako nemajetkovou újmu.
"Ještě jsem z toho nic neviděl, pořád čekám," krčí rameny Josef Pekárek, který v hradecké části Březhrad bydlí s rodinou léta.
Štěstím v neštěstí v osudný den bylo, že zaspala jeho dcera. V autobuse totiž měla sedět vedle svého o tři roky mladšího bratra.
Sedmnáctiletý Miroslav Pekárek vyrazil 4. dubna roku 2003 do školy sám. Tři minuty před šestou hodinou nastoupil na konečné v Březhradu s dalšími pěti cestujícími do autobusu číslo 12. Po pár minutách jízdy je ale na přejezdu smetl vlak jedoucí z Pardubic do Hradce Králové.
Na místě zahynuli čtyři lidé, další tři byli těžce zraněni. Spolu se studentem přišly o život ještě dvě místní ženy a řidič autobusu.
Vlak, který tudy projíždí osmdesátikilometrovou rychlostí, odhodil podle svědků autobus jako plechovou krabičku do vzdálenosti asi dvaceti metrů a shodil ho z třímetrového náspu. Autobus skosil silný sloup elektrického vedení i světelné návěstidlo.
Když se to stalo, prožil otec nejdelší dvě hodiny v životě
"Zrovna u nás poprvé spala moje druhá manželka, když přiběhla dcera zpátky od té havárie, že se něco stalo. Samozřejmě jsme tam hned letěli, ale nepustili nás tam. Byly to nejdelší dvě hodiny v mém životě," vzpomíná Pekárek a na chvíli se odmlčí.
"Podle vyšetřovacího protokolu z kluka zbylo pár kousků, prý na něj spadl motor. Když mi dávali policajti jeho batoh a věci, byly jako když je namočíte do sudu s naftou. Potkal jsem tehdy zrovna kamaráda. Ptal se mě, jestli mi může pomoct, tak jsem ho poprosil, ať vezme ten batoh a vyhodí ho někde do kontejneru," vypráví se slzami v očích zdrcený otec.
Osudný přejezd v Březhradu a pomník jako vzpomínka na tragickou událost z dubna 2003
Fotky syna raději schoval, dodnes se na ně nemůže podívat. Skončil v invalidním důchodu a dodnes bere antidepresiva. "Vždyť se podívejte, jak se mi klepou ruce," říká, když si zapaluje další startku.
Řemesla musel nechat. Živil se rekonstrukcemi a ve své firmě zaučoval syna instalatérem, tehdy zrovna společně opravovali hradeckou restauraci U Radnice.
Za střet mohl podle policie řidič autobusu
Svědci jedné z nejtragičtějších nehod na Hradecku tvrdili, že se tehdy u přejezdu nerozsvítilo červené světlo. "Můj advokát říkal, že je dokonce šest svědků, podle kterých signalizační zařízení nefungovalo. Dodnes občas šraňky nejdou, i když jede vlak," říká Pekárek.
Vyšetřování policie uzavřela více než rok po nehodě. Za střet autobusu s osobním vlakem podle vyšetřovatelů mohl řidič autobusu. Potvrdili také, že na železničním přejezdu nefungovala světelná signalizace.
Nejtragičtější srážky vlaku a autobusuduben 2003 - Březhrad, Hradec Králové (4 mrtví, 3 těžce zranění) říjen 1990 - Třebechovice pod Orebem (6 mrtvých, 5 zraněných) červenec 1969 - Bezděčín na Mladoboleslavsku (23 mrtvých, 29 zraněných) prosinec 1950 - Podivín na Břeclavsku (34 mrtvých, 56 zraněných) |
Tím se ovšem zabývali i soudní znalci a došli k opačnému závěru. Podle nich signalizační zařízení fungovalo. Soudy poté rozhodly, že za nehodu je zodpovědný hradecký Dopravní podnik a musí platit.
"Dopravnímu podniku to nevyčítám. Akorát mě mrzí, že kdybych si nenašel solidního advokáta, tak je to dávno promlčené. Léta se to snažili zamést a přehazovali si to jako horkou bramboru. Nakonec se jim hodilo, že tam zemřel i šofér, na kterého já to v žádném případě nesvádím, ten za to vůbec nemohl," myslí si Pekárek.
Přejezd byl podle něj silně zanedbaný a přes vzrostlé stromy nebyl přijíždějící vlak vidět. "Byly tam pětimetrové akáty, které ještě ten den vykáceli. Navíc tam byla plechová bouda, přes kterou nebylo vůbec vidět," dodává Pekárek.
Místní se dožadovali alespoň závor, ty na přejezdu přibyly až dva a půl roku po nehodě. Rekonstrukce stála správu železniční dopravní cesty pět milionů korun, nyní přejezd hlídají i kamery. Josef Pekárek je starostou březhradského sboru dobrovolných hasičů, ke kterým patřil i jeho syn. "Říkal jsem jim smečka a jezdil jsem s nimi každý rok v létě na Sázavu," vzpomíná.
Právě hasiči pořádají Memoriál Miroslava Pekárka. V sobotu si už podesáté připomenou tragickou smrt kamaráda na místním sportovním hřišti soutěžním kláním v požárním útoku.
