Každé ráno bývá před školkou ve Stěžerách rušno. Na malém parkovišti pro čtyři vozy se auta otáčí rychleji než na poslední pumpě před dálnicí. Rodiče často stávají na chodníku i v přilehlé ulici. V pondělí ráno nic z toho k vidění není. U branky stojí jediný vůz, v chodbě svítí jen část světel. Hlasy, které se jindy nesou z vedlejších oken kuchyně, utichly.
Odbory hřměly u Sněmovny. Jednejte s námi, nebo nepřestaneme, vyzvaly Fialu |
Už přes týden na prosklených dveřích visí informace o připojení školky ke stávce. Zařízení v ní informovalo rodiče, že v provozu udrží jen jednu třídu, a přijme proto děti jen těch rodičů, kteří chodí do práce.
„Doufám, že mi dceru vezmou, já v pondělí nemám hlídání,“ pronesla před pár dny jedna z maminek, když přiváděla dítě do školky.
„Já budu mít v pondělí home office, takže syna si nechám doma. Ale druhý chodí do školky jinam a tam se nestávkuje, takže v pondělí půjde,“ odvětí druhá.
Nakonec v pondělí ráno do školky dorazilo asi 12 dětí. Posbírané ze tří zdejších tříd si hrají v jedné skupince a některé objevují nové hračky, které dosud neviděly. I proto byl ještě před devátou hodinou ve třídě až nezvyklý klid.
„Dnes máme program jednoduchý. Budeme si hrát,“ říká vedoucí učitelka Iva Špráchalová, která zůstala v celé školce sama. Na odpolední směnu jí přijde vypomoci další učitelka, která má sama ve stejné školce dítě.
Vlastní jídlo do krabičky
Některé děti plní úkoly na interaktivní tabuli, další stojí u dřevěné kuchyňky nebo si hrají se stavebnicí. Na stole jsou připravené i pomůcky pro kreslení. Najednou ticho přeruší zvonek. Přichází jedno z posledních dítek.
„Přemýšlel jsem, že zůstaneme doma, ale dnes na to není prostor. Musím do práce a mám nějaké jednání. Druhé dítě, syn, je nemocný, ale ten už je soběstačný a doma to zvládne, je už ve 4. třídě,“ říká Jan Vaněček, který do školky přivádí dceru Aničku.
V ruce jí nese krabičky se svačinou i s obědem. Ve školce totiž stávkují kuchařky a zajistit náhradní stravování se na malé vesnici nepodařilo.
„Sice bychom měli jídlo zajistit, ale my jsme stáli před rozhodováním, jestli se nám provoz vůbec podaří udržet. Navíc řada dětí má různé alergie. Chtěla jsem vyhovět rodičům, prioritou bylo nenechat je na holičkách,“ vysvětluje ředitelka Martina Kloučková. Děti jsou navíc zvyklé na svačiny z domova ve dnech, kdy jezdí na výlety.
„Mladí to dnes nemají s prací lehké“
„Také jsem mohla stávkovat a pomoci s hlídáním vnučky, ale to si naštěstí rodina zařídila jinak. Já nejsem moc stávkovací typ a pak vím, že ti mladí to dnes nemají v práci jednoduché. Nechtěla jsem využívat děti a znemožňovat rodičům jít do zaměstnání. Samozřejmě s důvody stávky souhlasím, sleduji, jak ta situace vypadá. Ale chtěla jsem vyjít vstříc rodičům,“ vysvětluje Iva Špráchalová, proč zůstala i v pondělí ve třídě.
Jako vedoucí učitelka moc dobře ví, jak těžké je sehnat pomocný personál i jak nízké platy mu může nabídnout. Na vesnicích bývá jedinou výhodou práce v místě a relativně přívětivá pracovní doba.
„Naši školnici jsme získali díky tomu, že tady měla holčičku. Ta už je dávno na škole, ale paní nám tu zůstala. Je velmi pracovitá a jinde by jistě měla vyšší plat, ale je to pro ni spíš srdeční záležitost,“ upozorňuje na častou motivaci lidí ve školství.
