Když se blížilo loňské výročí 100 let od konce Velké války a vzniku Československé republiky, lidé kolem vlastivědného sdružení Pumpa v malé vesničce na dnešní česko-polské hranici se pustili do hledání přímo v terénu.
Hradecký zeměměřič a jejich sympatizant Jan Netuka zaměřil bývalou stodolu, velkopoříčská společnost Alprim CZ poskytla stroj, Marek Birke s ním hloubil výkopy a jeho rodina asistovala.
„Dvě říjnové neděle jsme bagrovali v naději, že se socha najde, což se nestalo. Zklamání bylo veliké,“ podotýká čermenská chalupářka a amatérská badatelka Eva Pumrová ze sdružení Pumpa, která historii obce po roce 1850 věnovala vlastní publikaci.
Pomník padlým vojínům pořízený z milodarů Čermenští odhalili 23. srpna 1925. Desku se secesním motivem vytvořil místní kameník Vojtěch Lhotský. Socha italského legionáře v životní velikosti byla dílem Aloise Suka z Velkého Poříčí, který tou dobou studoval Státní průmyslovou školu sochařskou a kamenickou v Hořicích. Pak pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze.
Socha však vydržela na pomníku jen do roku 1942, pak ji německé úřady nařídily odstranit. Podle vzpomínek pamětníků se socha nacházela nedaleko návsi ve stodole patřící k hostinci U města Náchoda.
Po osvobození místní uspořádali v červenci 1945 slavnost spojenou s obnovou pomníku padlým, ale sochu na něj už nevrátili. Tehdejší kronikář psal, že byla zohavena, jeden z pamětníků ale vzpomínal, že jako chlapec kolem roku 1960 doprovázel babičku, která se ve stodole starala o jejich krávu, a přitom na soše sedával. Chyběly jí prý jen kousky.
Namísto sochy se na pomníku objevil po válce pilíř s leptem podobizny prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, který je na pomníku dosud.
Po neúspěšném bagrování našli pamětníka dění ze 70. let
Přece jen koncem roku 2018 se začalo vyjasňovat, co se vlastně se sochou stalo. František Bureš ze sousedního Velkého Poříčí pozval velitele čermenských dobrovolných hasičů Josefa Vítka, aby se k němu přišel podívat na torzo historické hasičské stříkačky, která stávala v čermenském hostinci. Z řeči pak vyplynulo, že má doma i hlavu legionáře.
„Pan Bureš byl v 70. letech minulého století pracovníkem zemědělského podniku, který měl za úkol v Malé Čermné zbourat bývalou hospodu a přilehlé objekty. Při likvidaci byla socha legionáře poškozena. Její části našly využití v základech tehdy budovaných rodinných domů. Ač je to neuvěřitelně barbarské, koresponduje to s informací, kterou zanechal nejlepší znalec historie obce pan František Bartl zesnulý roku 2010,“ vypráví Eva Pumrová.
Torzo hlavy legionáře i kování ze stříkačky zůstalo u Burešových pod přístřeškem asi padesát let.
Hlavu legionáře restaurovali studenti hořické školy
Místní uvažovali, že nalezenou hlavu legionáře zkusí vrátit na pomník, třeba aspoň v zasklené skříňce. Od toho pak ale upustili.
Nejdřív bylo potřeba torzo očistit od nánosů a zrestaurovat. Vstříc jim vyšlo vedení Střední průmyslové školy kamenické a sochařské v Hořicích. Na očištění a restaurování se podíleli studenti třetího ročníku oboru restaurování pod vedením akademických sochařů Martiny Hozové a Pavla Doskočila.
Kamennému torzu se dostalo takzvaného galerijního restaurování, aby se uchovala jeho autentická hodnota. Hlavu čistili od nánosu malty a krust, odstraňovali hygroskopické soli, provedli biosanaci. Poté hlavu místy barevně retušovali a kámen nakonzervovali pomocí organokřemičitanu.
Hlava legionáře po restaurování.
Byť na hlavě legionáře chybí některé části, studenti je nedoplnili. Schází totiž zbytek sochy a chybí i fotodokumentace. Hořická škola také doporučila, aby se dílo vystavovalo už jen v interiéru, aby nepodléhalo povětrnostním vlivům.
„Určitě jsme byli poctěni, že pracujeme na fragmentu s historií, který se bezprostředně týká naší školy, z které za dobu její existence vzešly zástupy excelentních sochařů a kamenosochařů. Velmi kvalitní skulptura Fauna od Aloise Suka je umístěna u budovy vlakového nádraží v Hořicích,“ podotýká pedagožka hořické školy Martina Hozová.
Sochař Suk (1903 - 1978) se věnoval umělecké tvorbě jen krátce. Vytvořil například sochu Milenců či bustu Boženy Němcové. Roku 1931 však odešel na pět let do armády, kde byl důstojníkem. Za okupace se pak živil jako učitel němčiny a španělštiny na průmyslové škole v Náchodě.
Město Hronov upraví okolí pomníku, hlava bude v muzeu
Torzo hlavy bude k vidění v Muzeu Aloise Jiráska v budově Jiráskova divadla v Hronově. Muzejníci ji vystaví ve vitríně věnované legionářům.
Hronovská radnice už přislíbila, že pomník v Malé Čermné upraví. Měly by odtud zmizet přerostlé túje.
Protože ho obklopuje soukromá zahrada, musí o tom jednat s majitelem. Radnice by ale chtěla úpravy stihnout ještě přes zimu, aby se okolí památníku dalo už na jaře osázet novou zelení.
„Dále musíme opravit i oplocení památníku, abychom co nejvíce zachovali původní charakter pomníku. Půjde o jeho opískování a ošetření ochrannou vrstvou. To bude určitě nejnákladnější položka opravy, celý plot se musí rozebrat, odvézt, ošetřit a znovu vrátit na původní místo,“ vypočítává místostarostka Hronova Věra Bartošová. Práce odhaduje předběžně na 40 tisíc korun.
