Prvomájové ráno rozhodně nevěstí krásný den pro návštěvu nejvyšší tuzemské hory. Pršet přestává kolem osmé hodiny v Trutnově, dál do hor už je jen pošmourno.
V Peci pod Sněžkou vládne málo vídaný klid, na parkovišti pod lanovkou stojí sotva deset aut turistů. Do práce na svátek 1. května šla jen obsluha parkoviště a dělníci, kteří budují nový hotel. V restauracích zůstávají naštosované židle v krytých zahrádkách, pustá je i bobová dráha. A lanovka, která ročně sveze 250 tisíc lidí, převezla za první hodinu jen tři nedočkavce.
„Čekáme, jak se letošní sezona vůbec vyvine. Teď v květnu a červnu přijdeme o veškeré školní zájezdy a zájezdy cizinců, často třeba německých důchodců, kteří do Krkonoš jezdí pravidelně a bydlí v hotelích. Možná přijede víc českých turistů. Záleží na podmínkách, za jakých bude možné ubytovávat hosty. Pec je na ubytování závislá,“ říká náčelník pecké lanovky Jiří Martinec v prázdném vestibulu.
Zatímco o loňských prázdninách se tu mačkali lidé v několikahodinovém štrúdlu, v mlhavém ránu přichází alespoň mladá dvojice. Na mezistanici na Růžové hoře se nadšeně fotí se zbytky posledního sněhu a nevadí jim ani, že dál na Sněžku už musí po svých. I když se to nezdá, nahoře fouká vítr o rychlosti přes 60 kilometrů, takže lanovka už na tento úsek nesmí.
„Jsme už doma týdny na home office a je to únavné. Vybral jsem Sněžku jako překvapení, přilákala mě lanovka, vstali jsme brzy a jsme tady,“ oceňuje Pavel Pečený z Prahy.
Turista, kterému lanovka a cvrkot neschází
Na hřebeni ještě místy zůstává sníh. Cesta mezi klečí je vytálá jen místy, jinak turisté musejí zdolávat co chvíli hromady měkkého a špinavého sněhu. Kolem desáté poprvé vysvitne slunce, ale zase jej střídají nízké mraky. Na úbočí Sněžky fučí a na stezce pokryté sněhem a ledem to smeká. Poslední úsek už je ale holý, dokonce se z mraku noří i horní stanice lanovky a Česká poštovna Anežka.
Zatímco šlapeme vzhůru, Tomáš Purkrábek z Jičína už nechal vrchol Sněžky za sebou.
„Lanovku k životu nepotřebuju, vůbec to neuznávám. Každý rok si čtyřikrát, ale i třeba až sedmkrát vyjdu pěšky nahoru. Pokochám se, pošlu pohled. Dnes jsem to vzal Obřím dolem, to mě baví, že jsem za hodinu a padesát minut nahoře. Cestou nahoru jsem nikoho nepotkal, až v sedle u polské chaty. Dal jsem si tam vlastní kafe z termosky a přes hranici jsme na sebe zamávali s jedním Polákem,“ popisuje turista, jehož přelidněné hory v posledních letech spíš znechucují.
V poštovně vyhazovali prošlé zásoby
Nahoře se honí šedé mraky, nikde nikdo, ale v poštovně mají poprvé znovu otevřeno. Vaří nešizenou gulášovou polévku i pár dalších jídel. Sedět se tu nesmí, v provozu je jen okénko, zato s vstřícnou obsluhou. Lidé si chodí pro kávu i pohledy.
„V sobotu už snad bude lepší počasí, tak by mohlo přijít víc lidí, protože tak prázdnou Sněžku už dlouho neviděli! Normálně v dubnu, když má lanovka odstávku, míváme na poštovně otevřeno od středy do neděle a lidé chodí na kopec pěšky. Pro nás byl tenhle čas, kdy jsme museli v půli března zavřít, hodně výjimečný,“ říká Milan Blaha z České poštovny Anežka na Sněžce.
Neplánovaná pauza dopadla i na poštovnu. Její pracovníci několikrát přijeli vytřídit zboží, které už se nedá nabídnout návštěvníkům.
„Vyhazovali jsme, co je po záruce. Zboží jsme naskladnili na podzim, jenže ze zásob musely jít teď dvě třetiny pryč, pivo, limonády, tatranky. Samozřejmě jsem rád, že se už opatření uvolňují, my turisty potřebujeme. Poštovnu jsme museli i v době uzavírky vytápět, zaměstnanci a brigádníci zůstávali doma. Některá opatření je rozumné ještě udržet, ale už bych byl pro, aby se uvolnilo například ubytování,“ přeje si Milan Blaha. Před otevřením poštovnu dezinfikovali a budou v tom pokračovat, přibude i ozonizér.
Vrchol bez polských turistů. Hranice je zavřená
Na Sněžce teď personál občas vídá polské vojáky, zrovna v pátek ale nedorazil vůbec nikdo z polských návštěvníků, i když některé cesty v polském národním parku se už otevřely. Zavřená však zůstává „zelená hranice“ mezi státy.
O jedenácté hodině na Sněžce potkáváme osmnáctého turistu. Rodina s pejskem se fotí na hromadě sněhu navátého u kaple, mladí si otvírají pivo. Pak už se mraky trhají, otevře se výhled na Studniční horu i do polského podhůří a z české strany chodí další lidé.
Cestou dolů už míjíme skoro souvislý had turistů. Někteří si optimisticky oblékli kraťasy, maminka s menšími dětmi se smeká sněhem jen v botaskách. Do poledne, než dorazíme k mezistanici lanovky, napočítáme asi osmdesát návštěvníků.
I s lanovkou začíná normálnější režim
Lanovka na Sněžku se zavřela v polovině března, když náhle nebylo koho vozit. Vymalovali tu, vyměnili podlahu, ve velkém uklízeli. Pravidelná jarní odstávka trvá vždy tři týdny, jenže nyní se protáhla na dvojnásobek. Když lanovku nebylo možné otevřít na Velikonoce, teď se hodí květnové prodloužené víkendy.
Hlavní naděje tu ale upírají k prázdninám a dovoleným. Lanová dráha jezdí už každý den od 8 do 19 hodin, kvůli nevelkému zájmu ji však v první den pouštěli jen po půlhodinách. „Jsme rádi, že nastává trochu normálnější režim,“ říká šéf lanovky.
Na lanovce teď dávají lidem vybrat, v jakém počtu si do čtyřkabinky nastoupí. Obsluha chodí v rouškách, dezinfikují kabiny, sedačky, madla i zábradlí. Lanovkářům také upravili turnusy, aby se co nejméně potkávali. Dvojice pracovníků se teď míjejí, aby byli ochráněni oni i cestující a aby nemusela nastat nějaká další odstávka.
