Lyžařský oddíl si klubovnu i vlek postavil svépomocí, sjezdovku upravuje starými skútry. Vlek se nachází v nadmořské výšce 400 metrů. Letos se rozjel poprvé od roku 2021. Zatím stihl dva víkendy.
Přestože dolní část skiareálu je kousek od hlavní silnice z Hostinného, lyžaři tady parkovat nesmí. Jediné parkoviště pro návštěvníky je nezvykle u horní stanice vleku. Vede k němu lesní cesta, v létě cyklotrasa spojující Mostek se Zadním Mostkem a Dolní Olešnicí.
V sobotu dopoledne na lesním parkovišti stojí deset aut, jsou 2 stupně nad nulou, na 340metrové sjezdovce po oblevě zůstalo sotva deset centimetrů sněhu. I z dálky je vidět krtince a mezi nimi kličkující třicítku lyžařů a snowboardistů. Kvůli tolika lidem by se skoro žádnému skiareálu nevyplatilo otevřít, avšak u Desítky je to solidní návštěva.
„Je to krásný pohled“
První vlek v mostecké části Debrné vybudovali nadšenci v polovině sedmdesátých let.
„Nejdřív jsme nahoře měli motor z motorky s navijákem a lanem, které bylo uvázané za jabloň. Jeden to stáhl dolů a pět lidí to vytáhlo nahoru. Celá parta to dělala kvůli dětem, aby si mohly zalyžovat. Tím to začalo. Teď to děláme pro vnoučata a pravnoučata. Nikdo z toho nemá ani korunu, všichni se tomu věnujeme ve volném čase,“ vypráví třiasedmdesátiletý předseda lyžařského oddílu TJ Mostek Václav Strejc.
S kolegy sjezdovku obsluhuje se stejným entuziasmem jako před půl stoletím.
„Když napadne sníh a přijedou lidi, je to krásný pohled. Hlavně když jsou tady rodiny s dětmi,“ říká, zatímco potěšeně sleduje, jak k vleku přijíždí jeden lyžař za druhým.
Koupili vlek, ostatní vyrobili
Desítka dostala název podle domu s tímto číslem popisným, který na kopci kdysi stál. Stávající vlek jezdí od roku 2003. Technologii oddíl získal z Bubákova u Vrchlabí.
„Koupili jsme jenom převodovku a lano, všechno ostatní, co vidíte, jsme si udělali sami. Okoukali jsme to na Horních Mísečkách a doma v garáži vyrobili. Nemáme peníze, abychom si koupili vlek,“ říká předseda, který se vyučil nástrojařem a podnikal.
Novopačtí mají sjezdovku ve městě, se zasněžováním se lyžuje i tři měsíce |
Oddíl má pozemky pronajaté od obce a pomoc od jediného sponzora. Provoz financují z tržeb. Aby v polovině letošního ledna mohli před startem sezony upravit sjezdovku pomocí skútrů, museli se na benzín složit ze svého.
„Oddílové peníze už nebyly. Když přišli první lyžaři a něco vybrali, konečně jsme mohli koupit benzín,“ povídá Václav Strejc.
„Pro děti na naučení ideální“
První víkend tu lyžovalo asi padesát lidí denně, po oblevě už je návštěva slabší. Přestože ze sjezdovky sníh viditelně odtává, těžko byste hledali někoho, kdo by si stěžoval.
„Pro děti je to na naučení ideální, vyřádí se tady a nám to taky stačí. Sněhu není moc, ale lepší něco než nic,“ říká Veronika Trejbalová z Mostku.
Venkovský skiareál má osobitý půvab. Sjezdovku s průměrným dvacetiprocentním sklonem ze dvou stran obklopují vzrostlé stromy, kousek od svahu mají myslivci posed. V dolní části stojí několik chalup.
Lanovka Kikirikiii se dočkala razítka, už vozí lyžaře v Deštném |
Oddílovou budovu u vleku, která je pokladnou, bistrem, klubovnou, skladem a dílnou zároveň, vytápí malá krbová kamna. Původně zde stála jednoduchá dřevěná bouda, budovu s ocelovou konstrukcí si vlekaři v devadesátých letech postavili sami. Stejně jako garáž a kůlnu.
Když se cokoli porouchá, jako naposledy pružiny vleku, v dílně to, kolikrát ještě za provozu, opraví. Vedle lavic pro návštěvníky mají pracovní stůl se svěrákem a nářadím.
Jde to i bez rolby
Lyžařský oddíl nemá rolbu, sjezdovku upravují dva skútry vyrobené na konci 80. let. Když skončí provoz, vlekařům trvá tři hodiny, než široký svah upraví.
Vyrobili si různé typy válců, které přidělávají za skútr. Guma z rozvoden vytvoří ve sněhu podobný vzorek jako rolba. Pro „rozemletí“ muld mají zařízení, které Václav Strejc smontoval ze zemědělského trubkového válce. V dobách, kdy ještě oddíl neměl skútry, sjezdovku upravovali lyžaři.
Skiareály v Krkonoších oblevu ustojí, ve Špindlu přidají další tratě |
„Každý, kdo přišel, musel ji jednou od vrchu dolů sešlapat, pak se teprve mohlo lyžovat,“ vzpomíná předseda.
Oddíl TJ Mostek má včetně dětí dvacet členů, pro provoz jsou potřeba alespoň tři. „Jeden hlídá nahoře, druhý musí být u dolní stanice vleku, další prodává lístky a občerstvení,“ popisuje jednatel spolku Milan Petr.
S provozem pomáhají rodiny, třeba vnuk Václava Strejce v sobotu jezdí se skútrem nebo si vezme kolečko plné sněhu a lopatou zahazuje rozježděná místa na dojezdu. „Co se dá dělat, když není sníh?“ říká smířeně chlapec.
Desítka je v provozu pouze o víkendech, i to je jedna z jejích zvláštností. V týdnu nemají členové oddílu kvůli práci čas a nejspíš by ani mnoho lyžařů nepřišlo. Před lety to zkoušeli o únorových jarních prázdninách, na týden si vzali dovolenou, ale zájem byl mizivý.
Pěkná zima byla v roce 2017
Areál nemá umělé zasněžování, lyžování je zcela závislé na přírodním sněhu. A toho bývá pomálu. Doby, kdy ho napadl metr, nepřetržitě se jezdilo od listopadu do března a fronta na vlek se táhla až k lesu, jsou pryč.
Poslední na místní poměry opravdu dobrá sezona byla v roce 2017. Vlek tehdy jezdil celý leden a únor, ve špičkách se na nevelkém lesním parkovišti vměstnalo přes 40 aut a za den se na sjezdovce prostřídalo sto lyžařů.
V roce 2019 se na Desítce lyžovalo sedm dní, v covidovém roce 2020 tu platil zákaz a v roce 2021 kvůli pokračujícím restrikcím na svahu lyžovaly jen děti vlekařů. Následující tři roky sníh nebyl vůbec.
Napřed sjedou, pak si koupí skipas
Vybudovat umělé zasněžování je podle Václava Strejce nereálné. Elektrický příkon je příliš slabý a statisíce na novou trafostanici oddíl nemá. To je také důvod, proč sjezdovka není osvětlená.
„Uvažovali jsme o večerním lyžování. Před lety jsme si půjčili halogenová svítidla, ale když jsme je zapnuli, bylo celé Debrné bez proudu,“ vzpomíná předseda.
Protože se dá parkovat pouze nahoře, návštěvníci musí nejprve sjet z kopce a teprve dole si koupit skipas.
Ceny jsou lidové, totéž platí o občerstvení. Dopolední nebo odpolední lyžování stojí dvě stovky pro dospělého a 120 korun pro děti. Areál prodává i celodenní skipas za 360 korun, tak dlouho však na kratičké sjezdovce obvykle nikdo lyžovat nevydrží. Čaj si koupíte za dvacku, rozpustné kafe vyjde na 30 a grog nebo svařák na 45 korun.
Srdeční záležitost
Provoz je vzácný natolik, že když se rozjede vlek, jít lyžovat je pro řadu obyvatel Mostku takřka povinností.
„Jsme místní, musíme to podpořit. S velkými středisky se to nedá srovnat, ale pro nás je to srdcovka. Naučili jsme se tady jako děti lyžovat. Když je otevřeno, jsme tady. Škoda jen, že není trochu víc sněhu,“ říká Oldřich Víšek.
Vedle místních tvoří část návštěvníků chalupáři, lyžaři z okolních obcí a občas třeba i z Hradce Králové. Webové stránky oddíl před časem zrušil, o provozu Desítky informuje na facebooku.
„Dcera mi říkala, že sem pojede, tak jsem to chtěla taky zkusit. Nikdy předtím jsem tady nelyžovala. Člověk si musí dát pozor na místa, kde je málo sněhu, ale jinak je to dobrý. Je to blízko, je to levný a parkování hned u sjezdovky. Nepotřebuju nic hogo fogo, akorát se pěkně projet,“ přiznává Julie z nedalekého Pilníkova.
Lyžařská sezona na Desítce začala v polovině ledna, vlekaři měli napilno dva celé víkendy. V neděli 26. ledna se tu na delší dobu nejspíš lyžovalo naposledy. Nezbývá než čekat na sníh.
