Památkovou ochranu nikdy oficiálně nezískalo, přesto je důlní dílo Kovárna v Obřím dole prvotřídní technickou památkou.
V 19. století byla Kovárna jediným dolem u nás, který dodával měděné a arzenové rudy. Za komunismu zde prospektoři udělali velký geologický průzkum. Zbyly po nich kilometry vyfáraných chodeb i množství techniky.
Důl se podařilo zpřístupnit návštěvníkům, avšak už od roku 2017 je prohlídková trasa zavřená a uvnitř se připravuje její prodloužení.
Kovárna patří mezi nejatraktivnější a zároveň nejhůře dostupné turistické cíle na horách. Do Obřího dolu v srdci Krkonošského národního parku auta nemohou. Kdo se chce ponořit do historie hornictví, musí jít z Pece pod Sněžkou pěšky.
Jeskyňář a geolog Radko Tásler ze Svobody nad Úpou se do Kovárny podíval už v roce 1983 ještě jako student vysoké školy. O pět let později začal s kolegy z České speleologické společnosti Albeřice podzemí zkoumat.
„V roce 1988 jsme se dohodli s Geoindustrií, což byl vlastník dolu, že tam můžeme udělat průzkum. V té době jsme ještě neuvažovali o turistickém provozu. Chtěli jsme udělat průzkum a jeskyňářský trenažér ve vertikálních úsecích,“ vykládá uznávaný speleolog, který mapoval jeskyně v Tasmánii, na Novém Zélandu i ve Venezuele.
V důlním díle zůstaly víc než sto let staré dřevěné konstrukce a plošiny. „To bylo první, co jsme museli odstranit. Důl jsme vyčistili a instalovali žebříky a lana. Když už jsme se v Kovárně pohybovali, říkali jsme si, že by bylo fajn otevřít ji i pro veřejnost,“ vzpomíná Radko Tásler.
Uběhlo několik let, než se to podařilo. Jen na stavební povolení jeskyňáři čekali tři roky.
„Ze začátku to bylo dobrodružství, pak už velká dřina,“ poznamenává odborník. Jeho tým zpřístupnil největší dobývky v nejstarší části díla, kde jsou kromě dobývacích prostorů k vidění vytesané nádrže s vodou, skalní žebra a pilíře i zbytky rudy. Prohlídková trasa do štoly Barbora a vrchní části starých dobývek se otevřela v roce 2004.
Měděné a arzenové rudy na vývoz
První písemné zmínky o kutání v Obřím dole pocházejí už z roku 1511, v centru zájmu byl hlavně arzenopyrit a chalkopyrit. V Kovárně se však prokazatelně těžilo až o několik století později.
Největšího rozmachu těžba dosáhla v 19. století. Důlní společnost z Pece pod Sněžkou, kde byla huť, vyvážela měděné a arzenové rudy do celé Evropy. Mezi lety 1828 a 1868 hutě vyprodukovaly 39 tun surové mědi a 1 250 tun arzeniku. Trhací práce v Kovárně prováděli střelným prachem. Těžba skončila v roce 1876.
SERIÁL: Technické památky Krkonoš
|
„V 19. století byla Kovárna jediným dolem u nás, který produkoval arzenové a měděné rudy. Všechny ostatní, třeba v Krušných horách, už byly zavřené,“ upozorňuje Tásler.
Kromě starých důlních map neměli albeřičtí jeskyňáři na přelomu 80. a 90. let o Kovárně mnoho informací. Texty publikované tehdejšími odborníky byly plné nepřesností.
„Nikdo nevěděl, jak tam vypadá geologie a tektonika. Historii důlního díla jsme v podstatě vůbec neznali,“ podotýká Radko Tásler.
Dějiny Kovárny začali podrobněji rozplétat, teprve když se dostali k německy psaným dokumentům v archivu v Zámrsku. Za několik let prolezli každý centimetr.
„V Zámrsku byly kubíky materiálů. Dneska víme, kolik má kdo v Kovárně odpracovaných šicht, kolik se toho vytěžilo i kdo se s kým oženil a rozvedl. Velmi přesně máme zpracovanou také historii hutě v Peci pod Sněžkou. Zajímavostí je, že když společnost zkrachovala, soudili se ještě na začátku 20. století o majetek,“ vypráví znalec krkonošského podzemí.
V roce 2011 se otevřela druhá prohlídková trasa. Soustava nerezových žebříků a vodorovných teras propojila historické dobývky s Mezipatrem, kde se v 50. letech minulého století konal utajený geologickým výzkum. Po vytěžení ložiska na konci 19. století hornická činnost v Obřím dole na dlouhá desetiletí ustrnula.
Prospektoři se vrátili až po nástupu komunistů k moci. Novodobý průzkum začal v roce 1952 a skončil v květnu 1959. Geologové hledali měděné, cínové a wolframové rudy. Tehdy to byly strategické suroviny, wolfram se používal ve zbrojním průmyslu na protipancéřové střely.
Hornické Pompeje
Na ražení chodeb pracovaly desítky horníků s vrtacími kladivy a dynamitem. Na samotnou těžbu rud nikdy nedošlo, protože by byla příliš nákladná. V podzemí pracovníci nechali kilometry kabelů, kolejnic, důlní vlak, vozíky i nářadí. Vypadalo to, jako kdyby odešli ze dne na den.
Důl KovárnaHistorické důlní dílo se nachází v Obřím dole v masivu Sněžky. Tvoří ho jámy Heinrich a Gustav a štoly Barbora a Prokop. Celková délka chodeb je přibližně 7 kilometrů. Většina vznikla během geologického průzkumu mezi lety 1952 až 1959. V 19. století byla Kovárna jediným dolem u nás produkujícím měděné a arzenové rudy. V roce 2004 se pro turisty otevřela štola Barbora a vrchní část dobývek, o sedm let později se trasa prodloužila na úroveň Mezipatra do hloubky 50 metrů. V roce 2017 začaly práce na zpřístupnění dědičné štoly Prokop. K obnovení prohlídek dojde v roce 2024, trasa má přes 600 metrů. |
„Jsou to hornické Pompeje. Zachovalost po geologické i po technické a historické stránce je jedinečná. Celý systém byl do konce 80. let zabetonován a zakonzervován,“ podotýká Tásler.
Poslední turisté se na 300metrovou trasu do Mezipatra v hloubce 50 metrů vydali v létě 2017. Od té doby je Kovárna zavřená. Provozovatelé důlního díla se před šesti lety pustili do zpřístupnění zavalené štoly Prokop na dně Obřího dolu, na což získali 20 milionů korun z Evropské unie.
Dědičnou štolu horníci vybudovali mezi lety 1837 až 1844. Sloužila k odvodnění celého dolu a k vyvážení narubaného materiálu a rudy. Geologové ji obnovili v roce 1952. Po ukončení průzkumu ji však zastřelili trhavinami.
Vyzmáhat sto metrů štoly ve velmi složitých podmínkách trvalo tři roky. Většina je totiž vyražená ve skále. Jeskyňáři museli odstranit tuny kamenů a ve dva metry vysoké chodbě stavět ocelové výztuže po velmi malých úsecích. Štolu Prokop s Mezipatrem propojily nerezové žebříky a plošiny.
„Prokop je nesmírně zajímavý po geologické stránce. Jsou tam horniny, které v této lokalitě ještě nikdy nebyly popsané. Na základě analýzy puklin budeme moci říci, jak vznikla Sněžka,“ naznačuje Radko Tásler.
Na konci dědičné štoly vznikl nový východ a prohlídková trasa se protáhla o dalších 300 metrů na celkových více než 600 metrů. Dosud bylo do Kovárny možné sestoupit pouze jedním místem. Zahájení turistického provozu plánují albeřičtí jeskyňáři v příštím roce. K vidění bude velké množství původní důlní techniky z 50. let včetně kolejiště, výhybek, vozíků a skladu střeliva.
11. června 2018 |
