Švýcarský dirigent a flétnista má renomé v nastudování soudobé vážné hudby, ale nechce, aby kvůli němu hradecký orchestr opustil svou současnou univerzálnost.
Zehnder, který od září povede hradecké filharmoniky, v rozhovoru pro MF DNES přiznává, že ho v minulosti očaroval zdejší sál i muzikálnost orchestru, s nímž odehrál již osm koncertů.
„Zdejší tým znám už deset let a jde o skvělou instituci. V dramaturgovi Marku Hrubeckém mám vysněného partnera, protože on je jedním z nejlepších znalců hudby, jaké znám,“ nešetřil chválou na hradecké symfoniky jejich budoucí šéfdirigent, který se nechce koncentrovat pouze na hudbu, ale více také na setkávání a vzájemné kontakty s dalšími hradeckými institucemi.
Chce také navázat na práci svých předchůdců Kukala a Weisera. „Živá komunikace s partiturou je můj nejvyšší ideál. Mé zkušenosti jako dirigenta nebo ředitele hudebních festivalů mi ukázaly, že je důležité spojit požadavky na cenu a kvalitu. Zejména pro úspěch regionální instituce je to velmi důležité. Přesto bych nechtěl zůstat jen v regionu. Mezinárodní síť mých kontaktů by mohla napomoci také tomu, aby se orchestr dostal na mezinárodní úroveň,“ řekl.
Kaspar ZehnderNarodil se 27. srpna 1970 v malé švýcarské vesnici Riggisberg u Bernu jako poslední z pěti dětí, otec byl vesnický lékař. Absolvoval lyceum v Bernu a Bernskou akademii umění, kde v letech 1996 až 2006 působil jako docent a dirigent a věnoval se soudobé hudbě. V roce 2005 nahradil v čele Pražské komorní filharmonie Jiřího Bělohlávka (do roku 2008) a v letech 2005 až 2012 byl hudebním ředitelem Paul Klee Centre v Bernu. Od roku 2012 je šéfdirigentem Symfonického orchestru Biel Solothurn. V roce 2007 debutoval v milánské La Scale a poté dirigoval řadu orchestů v Evropě. |
Hovoříte česky, nebo budete s orchestrem mluvit německy?
Není zase tolik důležité, jak se mluví, ale hlavně, aby se nemluvilo příliš mnoho. Důležité je říkat to hlavní, takže německy, anglicky a fragmenty také česky.
V Hradci Králové jste dirigoval několik koncertů, čím vás zdejší orchestr oslovil?
Svou muzikálností. Určitě to souvisí a je způsobeno mými předchůdci pány Kukalem a Weiserem. Velmi brzy jsem se zde cítil být chápán, bylo mi dobře rozuměno. Někdy není tak důležité, aby něco bylo společné, ale aby to bylo společně prožíváno, a to je pro tento orchestr typické.
Stejně jako hradecká Filharmonie i vy osobně máte velké renomé v současné vážné hudbě, bude přibývat těchto děl v repertoáru?
Rozhodně tomu nemíním bránit, ale chtěl bych, aby byl program všeobecný a představil hru ze všech období. Pro regionální orchestr je velmi důležité, aby byl jeho záběr zaměřený všeobecně.
Který z českých skladatelů je vám nejbližší?
Aniž bych dlouho přemýšlel, přicházejí mi na mysl Dvořák, Smetana, Janáček a Martinů. Ze všech světových skladatelů je mým vesmírem Bach, Mozart je můj život a Dvořák to jsou mé city.
Řekl jste, že chcete do Hradce Králové přivést zahraniční sólisty, prozradíte jména?
Nerad říkám jména, dokud nejsou hotové smlouvy. Mnoho mezinárodních sólistů mi přislíbilo, že přijedou do Hradce a budou s orchestrem spolupracovat. Jsem si jist, že nebudou zklamáni. Není nejdůležitější, aby zde vystupovala velká jména. Důležité je pozvat mladé hudebníky, kteří tady budou vystupovat, než získají své renomé, aby jednou vzpomínali na své začátky v Hradci a my abychom vzpomínali na jejich začátky tady u nás.
Máte vizi díla, které byste zde chtěl nastudovat?
Protože tady nově jsou velké varhany, rád bych provedl nějaká velká symfonická díla. Například Zarathustru, dále pozdně romantické autory. Osobně bych rád nastudoval díla Josefa Suka, Richarda Strausse, Stravinského, Janáčka a Martinů. Těžištěm by však mohla být ta pozdně romantická velká díla.
V Čechách máte zkušenosti z Pražské komorní filharmonie, jak vnímá Evropa česká hudební tělesa?
To je těžká otázka. Velký hudební byznys zná především Českou filharmonii a Pražské jaro. Česko je vnímáno jako malá země, která dala světu mnoho výborných hudebních skladatelů. Myslím, že velký byznys není tím nejdůležitějším. To jsou setkávání a prohlubování umělecké spolupráce, a to je nejlepším základem pro další hodnocení. Nehraje tolik roli, jestli jde o orchestr český, rakouský nebo švýcarský. Velký švýcarský spisovatel Jeremias Gotthelf řekl, že doma musí začít to, co má svítit ve světě.
Řekl jste, že chápete nutnost ohlížet se na poměr cena, kvalita. Jak to máme chápat?
Ještě jsem nepracoval v instituci, která by měla velký rozpočet. Myslím, že tato zkušenost je velmi důležitá pro to, aby byl člověk kreativní. Není jednoduché koupit velké jméno od agentury, ale mnohem složitější je najít velký talent, který ještě není známý. Proto je důležitá sebedůvěra, mít odvahu pustit se do toho.
Zmínil jste velký byznys v Praze, ale v kultuře se většinou peněz nedostává, je to všude stejné?
Ano. Můj orchestr ve Švýcarsku je téměř v oprátce. Ale pracujeme, žijeme, publikum je nadšené. Problém přežít však známe také.
Co pro vás znamená hudba?
Velmi pozitivní energii, která nás nějakým způsobem oslovuje a zcitlivuje. Rozumí jí všichni, je jedno, na jaké pozici ve společnosti jsou. Hudba nezná žádné jazykové, politické či národnostní hranice. Při hudbě pracujeme s energií, se zvuky. Při zkouškách se zvuky v čase. Mám raději překvapující originální programovou nabídku než mainstream. Chci být dnešní, současně také raritou a umět překvapovat posluchače. Mám rád, když se koncert stane nezapomenutelným zážitkem.
Nové varhany zazněly v sále filharmonie 20. prosince 2018:
