Jaké to je, koupit zajíce v pytli, se přesvědčili nájemníci jednoho z činžovních domů v centru Hradce Králové. Z jejich nevinného zajíce se po dvou letech vyklubala "zablešená potvora", které se bez souhlasu památkářů nesmí ani dotknout a náklady na její údržbu stojí několikrát víc než u sousedních domů.
Dům, který koupili od města, je totiž kulturní nemovitá památka. Dozvěděli se to až dva roky po jeho koupi. A jednání s úředníky a památkáři kvůli potřebným opravám je nekonečné. Vleče se už rok.
"Jak poznáte kulturní památku? Na rozdíl od okolních domů, které jsou opravené a hezké, se z ní všude olupuje omítka," krčí rameny zástupce společenství vlastníků domu Tomáš Kremer.
Nesmíme ani natřít zábradlí
Když nájemníci před dvěma lety kupovali od města své byty na Gočárově třídě do soukromého vlastnictví, neviděli v tom žádný problém. Vytvořili si sdružení nájemníků a fond, do nějž pravidelně přispívali, aby měli v případě potřeby peníze na opravy a zvelebování domu.
"Vypočítali jsme si, že zhruba na jaře letošního roku bychom mohli mít dostatek peněz na opravu omítky na straně do dvora. Šel jsem se proto zeptat na stavební úřad na všechny náležitosti, které k tomu potřebujeme. Řekli mi, že žádné povolení nepotřebuju, protože se jedná o běžnou údržbu," vykládá Kremer.
Úředník ze stavebního úřadu ho prý ale pro jistotu poslal k památkářům, protože dům, v němž Kremerovi bydlí, je součástí hradecké památkové zóny, stejně jako všechny další v okolí. "Tam jsem se najednou dozvěděl, že náš dům je nemovitou kulturní památkou, a bez souhlasu památkářů nesmíme ani zatlouct hřebík do zdi nebo namalovat zábradlí na schodišti," říká Kremer, který tak musel opravu omítky ve dvorním traktu ihned odvolat.
Dvoumilionová výhrůžka
Měsíc na to památkáři poslali oficiální dopis, kde oznámili, že dům je památkově chráněný. "Poslali nám oznámení, že jsme kulturní památka a zároveň výhrůžku dvoumilionovou pokutou, pokud uděláme něco bez jejich svolení," pokračuje Kremer.
Dům přitom koupili jako běžný činžovní dům, ani v kupní smlouvě nebylo uvedeno, že je nemovitou kulturní památkou. O tom mělo město nájemníky informovat už při koupi, nikoliv až dva roky poté.
"Tehdy jsem na magistrátu ještě nepracoval, takže s případem nejsem seznámen. Obecně je ale podle stavebního zákona prodávající povinen kupujícího informovat o všech náležitostech týkajících se stavby. Nájemci tedy měli být informováni o tom, že je dům památkou," souhlasí vedoucí odboru správy majetku města Ondřej Votroubek.
Problém tak nastal v tom, že na odboru správy majetku města se řídili katastrem nemovitostí, kde je dům v evidenci jen jako součást památkově chráněného území, nikoliv jako kulturní památka. "Město to ale samozřejmě vědět muselo, protože už dříve se nás ptalo na různá stanoviska," potvrzuje Blanka Adámková z Národního památkového ústavu v Josefově.
Omítka už padá na chodník
Pokud by strasti domu číslo popisné 479 končily dnem, kdy se jeho majitelé dozvěděli, že je kulturní památkou, byl by to nejspíš jen příběh anonymního úředníka, který prostě jen zapomněl do dokumentů informaci uvést.
Jenže zhruba měsíc poté, kdy se majitelé dozvěděli, že na rekonstrukci se vztahují různá omezení, se vloni v říjnu z arkýře nad rušným chodníkem Gočárovy ulice uvolnila omítka a spolu s kusy cihel spadla na chodník.
"Ihned jsem to ohlásil stavebnímu úřadu, který mi nařídil neprodleně udělat bezpečnostní opatření," říká Kremer. K tomu potřeboval svolení památkářů. Čtyři měsíce se ale nic nedělo, a tak památkový odbor na krajském úřadě kontaktoval. "Obratem mi řekli, že to mám řešit s Národním památkovým ústavem v Josefově," vykládá Kremer.
Památkáři jeho dům prohlédli a druhý den poslali e-mail s odkazy na dvě publikace o domě. "To, jak mám ale dál postupovat a co mám dál dělat, mi ale nikdo neřekl," krčí rameny Kremer.
Vlastníci domu chtěli opravit omítku, která je v havarijním stavu, památkáři se ale obrnili hradbou mlčení. "Žádal jsem je o to, ale oni to jen poslali na Národní památkový ústav," tvrdí muž.
Kremer se nevzdal a zavolal na Památkovou inspekci. Vlastníci obdrželi od městských památkářů stanovisko, ve kterém jsou podmínky, po jejichž splnění opravu fasády povolí. Příběh chátrajícího domu tím ale zdaleka nekončí.
"Je to stránka a půl nesplnitelných podmínek. Například máme odstranit ukotvení trolejového vedení, které desítky let nikomu nevadilo. Nebo se tam píše, že máme vrátit stav domu do roku 1911," kroutí hlavou Kremer.
Památkáři z Josefova mezitím nabrali vzorky omítek a tím vše prozatím skončilo. "Už je to třicet dní a stále nic," zoufá si Kremer.
"Stavebně historický průzkum, který je pro rekonstrukci potřeba, by mohl začít začátkem příštího roku," říká památkářka Adámková.
