Stráň je příkrá. Každý krok v lokalitě známé jako Schustlerova zahrádka ve středních Krkonoších vyžaduje soustředění, a to nejen kvůli extrémnímu terénu, ale i s ohledem na vzácnou květenu.
Za Schustlerových návštěv býval žulový skalnatý a suťovitý lavinový svah na severním okraji Pančavské jámy méně zarostlý.
„Dopady klimatické změny jsou patrné i zde. Jsem přesvědčen, že vegetace je dnes bujnější než v jeho době. Dřeviny vlivem klimatické změny mají lepší podmínky, rychleji rostou a šplhají do vyšších nadmořských výšek,“ říká Jiří Dvořák ze Správy Krkonošského národního parku (KRNAP).
Lokalita připomíná botanika, od jehož úmrtí letos uplynulo sto let. Schustler stál u prvotní myšlenky vzniku Krkonošského národního parku, byť se jeho vyhlášení v roce 1963 nedožil. Zemřel ve věku nedožitých 32 let 25. února 1925.
Méně lavin a jeleni ukrytí před turisty
„Oteplování a s ním spojené nižší úhrny srážek zvláště v zimních měsících a s tím spojená menší lavinová aktivita má za následek, že i na lavinových svazích přibývá stromů a naopak mizí některé byliny. Příkladem je kapradina papratka horská. Ještě před deseti patnácti lety tady tvořila kompaktní porosty,“ ukazuje Dvořák na odumřelá těla těchto rostlin připomínající krtince.
„V kombinaci změny klimatických poměrů a silného spásání kapradiny jelení zvěří, která se na tato poslední klidná místa koncentruje v důsledku přeplnění hor turisty, papratka horská téměř zmizela. Uvolněné místo pak postupně zaujímají jiné druhy, nejprve svízel hercynský, pak borůvčí a také smrky. Proměna již začala. Je možné, že krkonošské botanické zahrádky budou za pár desetiletí vypadat výrazně jinak. Ale rád bych se mýlil,“ poznamenává Dvořák.
Laviny v Schustlerově zahrádce působí jako zahradník. Přispívají k existenci botanicky pestrých lokalit na lavinových drahách v závětří ledovcových karů.
„Když se lavina utrhne, vyčistí celý svah od vzrostlých stromů a keřů. To vytváří podmínky pro existenci vzácných vysokohorských rostlinných druhů, které potřebují volné prostranství,“ říká mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný.
V Krkonoších roztála Mapa republiky, vydržela o devět dní déle než loni |
Schustlerovou zahrádkou prochází lavinová dráha, označovaná jako Schustlerův žlab. Stačí se rozhlédnout a otisk tohoto fenoménu v krajině bez zásahů lidské činnosti, je všudypřítomný.
Tam, kde je síla lavin největší, prospívají rostliny, naopak stromy živoří a po lavinovém svahu se ojediněle plazí pokroucené kmeny bříz karpatských. Svah se sklonem 30 stupňů je v neustálém pohybu, dokazují to čerstvě napadané žulové kameny uvolněné ze skal nad námi, které místy dusí vegetaci.
Na 160 druhů cévnatých rostlin
Schustlerova zahrádka leží v nejpřísněji chráněné klidové oblasti KRNAP, kam je vstup zakázán s výjimkou vědců, kteří lokalitu studují desítky let. „Roste tady kolem 160 druhů cévnatých rostlin, přičemž k nejvýznamnějším patří střemcha obecná skalní nebo jeřáb sudetský, který roste pouze v Krkonoších,“ říká Dvořák.
Schustlerova zahrádka představuje pás území od horní hrany Labského dolu až na jeho dno, kde meandruje nedotčenou přírodou Labe. Nejcennější část se nachází v nadmořské výšce 1 100 až 1 200 metrů.
„Je to také jediné místo Labského dolu, kde roste nápadná rostlina stračka vyvýšená. Mezi vzácné rostliny této lokality patří například prstnatec sudetský, sasanka narcisokvětá nebo několik druhů jestřábníků,“ říká Dvořák.
Lokalita je podle něj unikátní i tím, že se zde mísí jak rostlinné druhy vysokohorské, tak i ty z nižších nadmořských výšek. „Díky lavinám dostávají prostor světlomilné, ale i teplomilnější rostliny hájové, jako jsou dymnivka bobovitá nebo křivatec žlutý, z dřevin lípa nebo líska. Svah je orientovaný na východ a teplotní úhrny jsou tak výrazně vyšší než třeba na protějším svahu,“ popisuje Dvořák.
„Snad laviny nepřestanou padat“
Labský důl je spolu s Obřím a Dlouhým dolem lokalitou s nejvyšším počtem lavinových drah v celé republice.
„Doufejme, že nám v Krkonoších laviny nepřestanou padat a specifické rostlinné druhy, které ve společenstvech na lavinových drahách rostou, klimatickou změnu ustojí. Zároveň je to důkaz toho, že příroda není neměnná a neustále se vyvíjí. Už i František Schustler si ve své době stýskal nad tím, že rašeliniště vysychají, vody ubývá a jak příroda v Krkonoších zachází na úbytě,“ dodává Dvořák.
Na Sněžce bují nelegální pikniky, trávníky před turisty tak opět chrání sítě |
Správa KRNAP si letos výročí úmrtí geobotanika Františka Schustlera připomíná seriálem akcí. Schustlera správci parku označují za jednoho z duchovních otců založení dnešního Krkonošského národního parku. S návrhem na zřízení Národního parku krkonošského, který měl pokrývat Krkonoše, Rýchory i Jizerské hory, Schustler přišel již v roce 1923. Jeho působení v Krkonoších připomíná také jeho nejobsáhlejší dílo „Krkonoše – Rostlinozeměpisná studie“ z roku 1918.
