Oba jsou známé postavy Hradce. Jeden je kavárník, druhý byl ještě donedávna bezdomovcem odkázaným na ubytovnu. Hradecký kavárník Jan Zilvar si pravidelně chodí kupovat bezdomovecký časopis Nový Prostor k jeho dlouholetému prodejci Tomáši Mášovi. Když spolu hovořili naposled, Máša se Zilvarovi svěřil, že se mu podařilo získat městský byt, ale že vůbec neví, jak do něj sežene vybavení.
Kavárník proto přes profil svého podniku na Facebooku zorganizoval sbírku „Pomáháme panu Tomovi ke královskému bydlení“. Ihned se mu ozvaly desítky lidí, kteří nabízeli nejen věci, jež jim doma přebývají, ale také peníze, aby se Tomáši Mášovi složili na věci, které potřebuje.
„Padlo to mezi řečí. ‚Mám se dobře, mám nový byt, ale nic do něj nemám.‘ Proto jsem dal hned výzvu na Facebook. Věci jsme sbírali postupně a ještě teď se nám ozývají lidi s nabídkami. Před pár dny mi volal pán z Prahy, který viděl v televizi reportáž a nabídl se, že panu Mášovi koupí úplně novou troubu, ať ji nemusíme vyhlížet z druhé ruky. Je to úplně cizí pán bez vztahu k Hradci,“ říká Zilvar. Poslední věcí, která Mášovi zbývala, byla totiž trouba.
„Abych si v ní mohl péct štrúdly, které moc rád dělám,“ vysvětlil bývalý bezdomovec, kterého na dno dostal úraz. Záměrně nepíšeme na okraj společnosti, protože na ten se nikdy nedostal. Většina Hradečáků ho totiž zná jako přátelského a nadšeného prodejce časopisu, který na svůj život nerezignoval a s každým se rád pozdraví a dá do řeči. Pravidelně třeba navštěvuje mítinky politických stran. A náhodná není ani jeho podobnost s dobrým vojákem Švejkem, Máša se dlouhodobě zajímá o historii.
Podle Zilvara i to, že je Máša nepřehlédnutelnou hradeckou postavou, hrálo nejspíš roli v úspěšnosti jeho sbírkové akce.
„Pan Máša je známá postava, tak jsem si říkal, že se určitě přihlásí spousta lidí, a jo, zafungovalo to. Vím, že spousta lidí má různé nepotřebné věci, které sami nevyužijí, ale druhým mohou přijít vhod,“ vysvětluje kavárník, který musel některé zájemce, kteří se dál a dál ozývali, už odmítat.
Další dárce směřuje kavárník na charitu
„Lidé, kteří dál nabízejí, teď směřuji na charitu a sociální šatník, ať je nabídnou jim, zda-li by je využili. Nabízejí ručníky, povlečení, sem tam někdo nábytek, elektroniku, takže jim vysloveně říkám, že pan Tomáš už má všechno, ať se ale zkusí zeptat na charitě.“
O zkoordinování větší akce po úspěchu shánění nábytku pro Tomáše Mášu však nepřemýšlel, pomoc hradeckému bezdomovci byla jednorázovou akcí. Zilvar pravidelně pomáhá spíš zvířatům. Tedy spíš kočkám. Nejen že má Muzejní kavárna kočku ve znaku a ke každé kávě dostane zákazník perníček ve tvaru kočky, kavárník o opuštěné kočky také pečuje a snaží se jim hledat nové domovy.
Hradecký kavárník Jan Zilvar.
„Ještě touhle dobou před rokem jsem měl doma tři kočky, teď už jich mám čtrnáct. Z toho sedm je vlastních a sedm v dočasné péči. Loni v létě tady na dvoře odchytli koťata a jejich mámu jsem si vzal k sobě. Tehdy jsem se o pomoc kočkám začal zajímat,“ popisuje Zilvar, který se však do pomoci kočkám naplno pustil letos v lednu.
„Jedna paní z Jičína tehdy na Facebooku upozornila, že tam pod mostem žije asi třicet koček, o které se nemá kdo postarat. Zorganizovali jsme tedy odchyt, kastraci a teď je umisťujeme do nových domovů. To zní jednoduše, ale kdo o tom jen trochu něco zná, ví, jaké je to martyrium,“ povzdechne si kavárník.
Přiznává, že nejen v pomoci kočkám, ale i Tomáši Mášovi, mu také pomáhá, že pro řadu lidí v krajském městě není neznámou figurou.
„Že mě znají z kavárny, je výhoda. Srocují se mi tady lidé, kteří mi jsou myšlenkově blízcí. Jak studenti, tak starší dámy, kterým se líbí jazzová muzika a rády si povídají o první republice. Kdybych pomáhal sám někde individuálně, nemělo by to takový efekt,“ dodává kavárník.
