Sběratelka Alena Benešová vystavuje historické hračky ze své sbírky v Náchodě v krásném prostředí nové výstavní síně.
"Moje sbírání začalo tím, že jsem si dala opravit svou panenku k jedné paní a pochválila jsem tam jinou pannu. Ona to tenkrát vzala tak, že ji chci. Po opravě mi ji nabídla a já se sice v duchu kroutila, ale koupila jsem," ukazuje Alena Benešová z Prahy.
Uchvátily ji panenky s želvičkou
Její první úlovek do sbírky, kterou začala budovat před dvanácti lety, je celuloidová panenka se značkou želvičky a pochází od firmy v Mannheimu-Neckarau, kde s výrobou začali roku 1896. Začínající sběratelce se německé panenky zalíbily, protože ze svého dětství znala jen ty české.
Výstava historických panenek a kočárkůJe otevřena ve výstavní síni Regionálního muzea na rohu Tyršovy a Zámecké ulice v Náchodě vždy od úterý do pátku od 9 do 12 hodin a od 13 do 17 hodin, v sobotu od 8 do 12 hodin. |
Až do znárodnění je vyráběla továrna Augustina Novotného z Prahy, jedna z vystavených panenek je právě z téhle firmy. Ty další už pocházejí z Technoplastu Chropyně, který roku 1950 převzal původní formy a vyráběl panenky hlavně do roku 1957.
Panenky z Chropyně jsou na výstavě k vidění v trochu jiném barevném odstínu než jejich předchůdkyně, mají malované oči i vlasy. Bývaly velmi oblíbené. Celuloid je však křehký a velmi hořlavý a i kvůli tomu jejich výroba skončila.
Hračky mají příběhy
Leckterá hračka na výstavě má svůj příběh. Leží tu třeba malé miminko ze čtyřicátých let, které patřilo dvanáctileté dívce. Ta pro svou hračku jako zručná švadlena ušila spoustu oblečků a nazdobila je nášivkami.
Hadrového černouška zase sběratelka oblékla do originálního křticího kabátku po svém bratrovi z roku 1946. Jinému panáčkovi ušila kalhoty přesně podle dávné fotky svého manžela.
Sběratelka ukazuje i své největší vzácnosti. V jedné z vitrin trůní malý Číňánek v lesklém oblečku. Je to orientální panenka s porcelánovou hlavičkou z roku 1913 od firmy Armand Marseille, která dodávala na trh i hračky černoušků či indiánů.
"Nejvíc si vážím panny se zavřenou pusinkou, mnoho jich není. Tím jsem si udělala radost," ukazuje sběratelka panenku s porcelánovou hlavou a krajkovým čepcem od firmy Simon & Halbig. Sběratelka představuje 87 panenek. Další má doma, ty je potřeba teprve opravit.
Manžel šije botky, rodina plete šatičky
"Koupím třeba i poničenou panenku. Manžel mi pomáhá, spraví prstíky, ušije jim kožené boty podle mého návrhu, já napletu punčošky. Je však problém sehnat oči, paruky i staré látky či krajky. Nová látka vypadá nepatřičně," míní Alena Benešová.
Ze sbírání se brzy stala vášeň. Začala pravidelně jezdit na burzy, inspirovala se na výstavách, ale teď už prý s nákupy končí. Za panenky se totiž dají snadno utratit i velké peníze.
"Už jsem v důchodu a tu radost jsem si už udělala. Věnuji se panenkám jen přes zimu, v létě mám spoustu práce s domem a zahradou," říká sběratelka, která vystavuje po třinácté.
Návštěvníci se určitě nudit nebudou, protože kromě panenek je k vidění i spousta dětského porcelánového nádobíčka, vystřihované panenky, medvídci, kočárky a množství propracovaných oblečků včetně spodního prádla.
