Jak to přišlo, že zrovna jazz a saxofon?
Chodila jsem od dětství na Střezinu, a když jsme byli na společném zájezdu s orchestrem, který vedl a stále vede saxofonista Tomáš Mucha, nástroj mi učaroval a poprosila jsem Tomáše, abych k němu mohla chodit na hodiny. Rovnou jsem dostala tenora a po několika úvodních hodinách už seděla v orchestru.
Kde jste se toho nejvíc naučila? V Hradci na Střezině? V Praze na Ježkárně?
To je těžké zhodnotit, protože stále ještě studuji a doufám, že s diplomem to neskončí. To je ostatně taková náhlá smrt pro hudebníka, pokud by měl pocit, že došel na konec cesty. Pamatuji si ale pár zásadních vět, které mi řekl například Tomáš, Martin Brunner, ale třeba i trumpetista Julius Baroš. Během magisterského studia byl mým učitelem David Dorůžka, který mě toho naučil opravdu hodně, ale nerada bych označila jednoho člověka, protože všichni učitelé byli v určitou dobu zásadní.
Co vám daly hodiny improvizace u freejazzového flétnisty Martina Brunnera?
Opravdu hodně. Martin byl první, kdo mě seznámil s improvizací, základními jazzovými formami a ikonickými nahrávkami. Dodnes vzpomínám na to, jak jednoduše dokázal jako učitel uchopit složitou podstatu blues a vysvětlit ji v několika větách. Občas si to vypůjčím.
Máte vzory?
V jazzu je důležité mít vzory a znát jeho historii. Když si poslechnete kteréhokoli špičkového hudebníka, uslyšíte v jeho hře otisk hudby, kterou někdo zahrál před ním. Pak je ale taky důležité mít svůj vlastní názor a charakter, aby vás poznali. Takže ano, vzory mám, ale nemám vyloženě jednu představu, které bych se chtěla přiblížit.
Máte vlastní kvartet 2in2out, ale zároveň působíte v bigbandech... Jakou zkušenost vám dal Euroradio Jazz Orchestra 2022?
Zahrát si v bigbandu je pokaždé velká škola a vždycky mě to moc bavilo. Jsem moc vděčná Českému rozhlasu a konkrétně Václavu Vranému, že mě do projektu EJO nominoval. Většina hudebníků, která reprezentovala Českou republiku v mezinárodním bigbandu, je dnes českou nejen jazzovou špičkou, takže je to pro mne čest a moc si vážím této cenné zkušenosti. Kontrabasistka Hendrika Entzian napsala výborné a těžké kompozice, které mě velmi inspirovaly.
Kam míříte s vlastním kvartetem? Nebo s kvintetem...
Tento rok bude hudební jízda. S kvartetem 2in2out máme naplánovaných několik koncertů na jaro, krátké letní turné, v září odjíždíme na rezidenci do Paříže a při té příležitosti pravděpodobně proběhne několik koncertů v dalších evropských městech, ale nerada bych předbíhala, protože to je ještě v jednání. Také máme naplánované koncerty na podzim a v prosinci by mělo nastat slovenské turné. Zároveň bychom rádi na sklonku roku natočili album, ale k tomu bohužel zatím více prozradit nemohu. Ale je jisté, že album vyjde.
S novým kvintetem Common Ground to teprve musíme rozjet. Je celkem obtížné najít si čas na booking koncertů pro dva projekty, když člověk chodí do práce a snaží se dokončit školu. Říkali mi to, ale já jim nevěřila! A v neposlední řadě budu letos spolupracovat s polskou kapelou MOW, se kterou máme před sebou několik společných koncertů. Jsou to výjimeční polští hudebníci, moc se na to těším.
A co koncerty v Královéhradeckém kraji a okolí?
Pár nás jich s 2in2out čeká. Už 25. března zahrajeme ve Filharmonii v projektu Nahraní. V dubnu hrajeme v klubu Jazz Tangens v Pardubicích, v červenci budeme hrát na festivalu Klášterní struny v Hostinném a v říjnu budeme zahajovat program festivalu královéhradeckého Jazz Goes to Town.
Dá se říct, jaký jazz či vůbec muziku máte ráda jako muzikant a posluchač?
Řekla bych, že mám dost specifický hudební vkus. Je mi velmi sympatický současný moderní jazz. Je pro mne důležité, aby hudba byla silně melodická. Líbí se mi, když jde o lehký crossover, ale pořád to nepřekročí tu hranici, kdy je to méně jazz než to druhé. V poslední době mě nadchlo nejnovější album Davida Dorůžky, hudba Joela Rosse, album 12 Stars saxofonistky Melissy Aldany. Velmi se těším na nové album Waltera Smithe III.
Zmínila jste rezidenci v Paříži?
Máme v Paříži domluvený koncert v Českém centru, vystoupíme tam 29. září. Domluvili jsme se ale s organizátory, že se v Paříži několik dní zdržíme a budeme pracovat na novém albu. Moc se tam těšíme, náš bubeník Adam Sikora žije v Brně, takže je celkem těžké sejít se, zkoušet, tvořit, ale i jenom pobýt spolu.
Zdá se že evropský jazzový svět drží pohromadě, máte kolem sebe spoustu zahraničních muzikantů. To je asi velký přínos.
I z toho důvodu jsem byla moc ráda, že jsem byla vybrána do EJO. Je krásné mít přátele po světě a sledovat jejich hudební růst. Třeba se jednoho dne stane, že si znovu zahrajeme. Soudržnost jazzového světa je taky krásně vidět na vzkvétajícím pražském klubu Jazz Dock. Před pár dny jsem byla na koncertě Chrise Pottera a atmosféra během koncertu i po něm byla skvělá. Hudebníci z celého světa do Česka jezdí velmi rádi, a právě Jazz Dock a jeho přátelská atmosféra je toho velkým důkazem.
Cena Jazz Fruit 2019 byla zatím trofejí nejvyšší?
Nemyslím si, že v hudbě se dá zvítězit, proto nejsem ambiciózní ani soutěživý typ. Takže ano. Samozřejmě by bylo hezké vyhrát nějaké prestižní ocenění, ale všechno má svůj čas a já věřím, že když budeme pracovat, třeba se to povede. Není to ale nutnost, o tom, jestli se hudba dotýká posluchačů a má nějaké sdělení, ocenění mnoho nevypoví.
Jazz má v sobě spoustu svobody, ale nebývá často doceněn, přitom jde o vrcholnou muzikantskou disciplínu. Nelitujete, že jste se na něj dala?
Nikdy jsem moc nepřemýšlela o tom, co dělám, zkrátka to pro mě bylo samozřejmé a je tomu tak i nadále. Nevím, jestli třeba budu moct celý život učit. Baví mě to, ale zároveň mě to i dost vyčerpává. Co se týče vlastní tvorby a projektů, je pravda, že zejména v době, kdy přišel covid, jsem opravdu nevěděla, jestli má cenu s tím pokračovat.
Je také dobré veřejně hovořit o tom, že ženy v hudbě to mají o poznání těžší, zvlášť pokud chtějí být lídryněmi. Zkrátka a dobře, i v jednadvacátém století v kultivované Evropě žena často vyslechne věci, které by muž muži do očí jen tak bez okolků neřekl. Je těžké naučit se oddělovat konstruktivní kritiku od podobných řečí a o to těžší ty nevyžádané rady a jízlivé poznámky filtrovat, a pokud možno vymést z hlavy. Obecně platí, že dostat se v hudbě daleko je těžké, dostat se nahoru jako žena těžké dvakrát tak. Naštěstí je v Česku spousta houževnatých umělkyň, které dokazují, že to lze.
