Dostavěli jste novou halu a rozjíždíte tam výrobu, firmě se zřejmě daří...
Už nebylo kam růst, protože všechny linky už rok jedou v nepřetržitém provozu, už to bylo velmi rizikové, už jsme nemohli shánět nové zakázky, proto jsme dostali souhlas čínského vlastníka společnosti k dalšímu rozšíření.
Snažíte se výrobu co nejvíce robotizovat, to byl ostatně důvod pro stavbu nové haly. Je to i kvůli nedostatku lidí na pracovním trhu?
Chceme automatizovat to, co dává smysl. Důvod je jasný, lidé nejsou, jsou drazí. Ale je lepší i pro naše zaměstnance, aby dělali něco tvůrčího, než aby rutinně léta pracovali u linky. Robotizace jim umožní i profesní růst.
Znamená to, že budete část lidí propouštět?
Nadpoloviční počet lidí dnes dělá opakující se práci. Za deset let bychom chtěli jejich počet snížit o 10 až 20 procent. Celkově například ušetříme 150 lidí, ale na druhé straně vznikne 20 až 30 míst pro techniky, kteří se budou o linky starat. Bude to posun od rutinní práce k té techničtější, kvalifikovanější. To je cesta jak zvyšovat produktivitu práce, a přitom lidi nesedřít. Neznamená to však ohrožení pro stávající zaměstnance, úbytek míst budeme řešit přirozenou fluktuací a dalším růstem firmy.
Kolik lidí firmě vlastně chybí?
Chybí nám lidé na konci výrobních linek. Jde o spojování těsnění a balení. Nemáme tam dostatek většinou žen. Takže ta hlavní automatizace směřuje právě tam. Během pěti let by tam měla automatizace zastat práci poloviny lidí.
Firmy si stěžují na školství, že nevychovává dost techniků. Jak se daří hledat kvalifikované zaměstnance vám?
Máme vlastní projekt nazvaný T Generace - technici pro budoucnost. Podporujeme učitele na základních a středních školách v okolí, aby zřizovali a vedli kroužky. Měsíčně každému posíláme 2 až 3 tisíce korun, že jsou aktivní a že táhnou mládež k technickým profesím. Letos jsme podporovali 18 technických kroužků, kam chodilo 145 dětí. Jen ve skončeném školním roce jsme tímto směrem vydali víc než 400 tisíc korun.
Zavazujete si studenty?
Určitě ne, to nemá smyl. Nabízíme jim brigády, aby si trochu vybudovali vztah s firmou. Potřebujeme lidi, kteří tady chtějí pracovat, které to baví, mají dobré podmínky a dobrý plat. Techniků bude potřeba stále víc. Je to běh na dlouhou trať, doufám, že se k nám část dětí díky kroužkům jednou vrátí. Vlastně suplujeme stát.
Jak jste spokojení s podmínkami pro podnikání?
Víme, že od podnikání jsme tady my a ne stát. Ale stát je v některých věcech nezastupitelný. Rozhodně nejsme spokojeni s dopravní infrastrukturou. Potřebujeme, aby stát co nejrychleji postavil dálnici D11 do Trutnova. Pak už bude vzdušnou čarou osm kilometrů od nás. Současné připojení Červeného Kostelce od Hradce Králové je přes proběhlé rekonstrukce kapacitně mizerné, navíc silnice z České Skalice je příliš úzká. Mizerná je i silnice tady uvnitř průmyslové zóny, kde se dva náklaďáky skoro nevyhnou. Před deseti lety jsme tady byli téměř sami, ale teď je tady super průmyslová zóna. Dopravní napojení průmyslové zóny je špatné.
Silnice, to je věčná bolest České republiky, co dál by se mělo zlepšit?
My toho od státu moc nepotřebujeme. Potřebujeme, aby se stát choval efektivně. Kdyby efektivně zaměstnával své lidi, uvolnily by se desítky tisíc zaměstnanců, kteří teď na pracovním trhu chybí. Stát je vlastně naše nekalá konkurence. Zaměstnává si lidí, kolik chce, a na jejich platy si skrz daně vybere také, kolik chce.
Česká ekonomika se veze na vlně růstu, jenže každá vlna jednou klesne...
Recese samozřejmě přijde, jen nevíme kdy a jak bude velká. Já si myslím, že jsme dost pružní. Když byla poslední krize, tak jsme sice na přelomu roků 2008 a 2009 ztratili zhruba 30 procent práce, ale už v létě 2009 jsme přebírali zakázky od konkurence a na podzim jeli znovu naplno. Firma je v dobré kondici a naši zaměstnanci mají na časových kontech napracováno několik týdnů. Kdyby přišla recese, jsme schopni třeba půl roku vyrábět čtyři dny v týdnu a lidem dávat nepokrácený stabilní plat. Jiná věc je, že všechny rozumné firmy investují do automatizace, a pokud se automatizace setká s ekonomickým poklesem, pak se dá čekat růst nezaměstnanosti.
Saar Gummi Czech
|
Máte se ještě kam rozvíjet?
Pokud to myslíte prostorově, myslím, že nová hala byla poslední investicí. Budoucnost je v tom dělat to lépe. Mít technologický náskok v dílech, pracovat efektivněji.
Jak vlastně vypadá boj o zakázky?
Automobilky mají několik dodavatelů a dva až tři roky před sériovou výrobou nového modelu je osloví. Podmínkou úspěchu je přiměřená kvalita, vysoká spolehlivost a pak záleží také na ceně a nových nápadech. Jsme transparentní firma, naše náklady jsou dobré v porovnání s konkurencí. My si neustále udržujeme technologický náskok. V minulých letech jsme jako jediní na trhu dělali variabilní těsnění. To znamená, že ten průřez není konstantní. Například v rohu dveří je průřez našeho těsnění jiný a dveře jdou pak lépe zavírat. To už se někteří naučili, ale připravujeme další inovace.
Můžete být konkrétnější?
Připravujeme pro jednu významnou automobilku nové odlehčené těsnění, které by mělo ušetřit jeden kilogram váhy na autě. Úspora hmotnosti je dnes pro automobilky důležitá, protože lehčí auto má menší spotřebu, a tedy i méně emisí. Doufáme, že ještě letos novinka půjde u jednoho modelu do výroby a že tím opět získáme technologický náskok. Pokud chceme být i v budoucích letech evropská jednička, nemůžeme se zastavit na místě.
Před pěti lety jste vybudovali vlastní zkušební a vývojové centrum - jak spolupracujete s automobilkami?
Jsme vývojový dodavatel, takže pro některé modely navrhujeme nové díly, o jejichž výrobu se soutěží. Například dostaneme karosérii, ale těsnicí profily už vyvíjíme sami. Přitom společně s vývojovými odděleními automobilek hledáme společné funkční řešení. Naše práce je těsnění navrhnout tak, aby do auta nefoukalo, nepršelo a v autě nebyl hluk. A pak ho samozřejmě kvalitně a za odpovídající cenu vyrobit. Na vývoji nových těsnění a směsí na jejich výrobu pracuje 12 lidí. Další desítky lidí pak vylepšují technologii samotné výroby.
